Básně

JEN TAK Tam dole v trávě Nebo snad na břehu potoka V sluncem zalité zahradě Nebo taky v zapomenuté baladě

Kdo to ví A kdo má klíč Jsme zrnkem v pole lánu Jsme pírkem ptačím ve větru Tak proč se neprocházet jen tak Dívat se do slunce Vylézt na Monde Blance A za úsvitu přeplout Vltavu Martina Nejedlá. SMUTNÁ Do okvětních lístků voňavých vlčích máků chtěla bych se schovat. Čekat na kapku ranní rosy a hltat tu vodu dřív než jí spolkne den A pak bez hlesu klesnout pod rukou sekáče v rytmu kosy a tvých tvrdých mozolů na louce plné vlčích máků …..a tak se dívám na pole lán Jak šumí a tak nějak mu rozumím nebo on mě? Zlátnoucí obzor a vůně slámy modré nebe plující mraky Zavřu oči a představuji si koně, pot, dřinu a bílou světnici a je mi líto že jsem se nenarodila dřív POMŮŽEŠ? Voda proudí silnicí utíká a neptá se jestli může odolává autům bere sebou štěrk i kamení Postavte jí hráz zboří ji Postavte větší zboří vás Až vezme sebou celá pole celé lesy Naučíme se žít ve vodě? Narostou nám žábry? Až tam kde bude chybět a místo záhonů budou tvrdé škraloupy Rozkoušeme kamení? Napijeme se skály? Až čísla přemůžou kořeny stromů a nebude z čeho sázet nové a ani slunce už nepomůže Pak pochopíš? …….a tak prosím listy stromů kalichy konvalinek a rosu v trávě Prosím koryta řek vítr od jihu i vlaštovky co máme nad okny Prosím louky a paseky Prosím ryby i černého kosa Řekněte jim že jste tady a že nemůžete čekat