Rozhovor s Hugrun

Díky organizaci AFS už několik let asi čtyřicet studentů z různých zemí světa tráví v České republice rok svého života – bydlí v českých rodinách, chodí do českých škol, učí se česky…. Letos přijela na deset měsíců do Prahy i Hugrún Geirsdóttir z Islandu (16).

Proč si se rozhodla pro program AFS? Přijde mi zajímavé poznávat nové kultury. Už tak od svých jedenácti let jsem byla fascinovaná nápadem odjet na rok jako student do ciziny. Znám hodně lidí, kteří se vrátili z podobné výměny a mají skvělé zkušenosti a zážitky. Tak jsem se rozhodla, že pojedu taky. Myslím, že je to skvěla možnost se něco naučit a poznat. A proč zrovna Česká republika? Tak to je nejčastější otázka.Měla jsem spoustu možností výběru zemí. Spolupráce islandské organizace AFS s českou je poměrně krátká a není moc Islanďanů, kteří by zde žili déle. Česká republika je na Islandu zatím docela neznámá a proto jsem ji chtěla poznat. Už jsi tady dva měsíce, co pro tebe bylo na začátku nejtěžší - když jsi přijela do neznámého prostředí, do neznámé rodiny? Vůbec jsem nečekala, že to bude tak dobrý. Od prvního dne si skvěle rozumím s mojí rodinou. Někdy je těžký mluvit anglicky, protože to není můj mateřský jazyk a občas se nedokážu vyjádřit, jak bych ráda. Ale nejzvláštnější je pro mě žít v tak velkém městě, protože na Islandu žiji na farmě na venkově… Co tě v Čechách zatím překvapilo? Asi první pocit. Když jsme byli první týden v Čechách s AFS na táboře a byli tam ještě jiní lidé, kteří byli zrovna na prázdninách a ti vypadali teda dost divně…ale určitě byli milí. A co ve škole? Ve škole jsem byla překvapená nejdřív z budovy a záchodů – no jasně nejvíc mě překvapilo vaše splachování. Taky vstávání, když přijde profesor a oslovování paní, pane. Jak se oslovují islandští učitelé? Křestním jménem. My na Islandu příjmení nepoužíváme. Co ti tady nejvíc chybí? Samozřejmě rodina, domov a kamarádi - to je přirozený. Ale hodně postrádám hory. Vím, že tu taky jsou, ale nemůžu se na ně koukat každý den.A taky mi chybí moje zvířata – naše krávy, 25 koní, 3 psi a kočku, protože jsem s nimi vyrůstala a starala se o ně. Jaké si myslíš, že jsou největší současné problémy na Islandu? Podle mě je to rasismus, jako by to bylo teď v módě být rasistou. A taky drogy nemusíš je vidět, ale jsou všude. A na co jsi na Islandu hrdá? Určitě na přírodu, jak málo je znečištěná. Jsem ráda, že je to docela bezpečná země a myslím, že přesně tohle je problém tady. Češi nechápou, proč jsem si vybrala tuto zemi – proč jsem nejela do Ameriky nebo Německa. Nevidí tady nic hezkýho. Myslím, že byste měli být trochu pyšnější na svou zemi. A na co se v nejbližší době nejvíc těšíš? Nejvíc se těším na plesy školní a vůbec všechny. Byla jsem hrozně překvapená, že tady umí každý tancovat a taky hrát na hudební nástroje. Taky se těším na Vánoce a na to až začne sněžit.Nevím, co mě čeká,ale těším se.