Sloupýček

Kdo usedne v únoru na Pražském Hradě?
Českou republiku čeká obtížné vykročení do nového roku. Téměř roční maraton nekončících debat, hádek a diskuzí se pomalu chýlí ke svému vyvrcholení. Již za pár dní by měl být zvolen nový prezident.

Ti z voličů, jež žádný z celkového počtu osmi kandidátů výrazně neoslovil, mohou být pro tentokrát teoreticky klidní. Nikdo po nich ukvapené závěry ani narychlo vytvořené názory chtít nebude, volba je záležitostí ryze parlamentární. Voliči nezbývá než politické boje sledovat nezúčastněně a z povzdálí. A co se obou komor parlamentu týče, však oni už se ti poslanci a senátoři nějak dohodnou…Avšak času zbývá málo a potenciálních prezidentů se sešlo hodně, co tedy s tím? To mnohdy nevědí ani samy nejsilnější strany, jejichž vnitrostranická referenda a podobné legrácky svědčí o značné rozpolcenosti. (Nutno ovšem dodat, že oč rozdělenější je ČSSD na jednotlivé prozemanovské, proburešovské, popř. promotejlovské tábory, o to větší jednotu vyzařuje ODS, jenž má svého jediného, celou stranou bez výjimky podporovaného kandidáta, Václava Klause.) Je tedy téměř jasné, že hlava státu v prvním a se vší pravděpodobností ani druhém a třetím kole zvolena nebude. A pak nezbyde nic jiného než oznámit hlasování nové nebo změnit ústavu a odsouhlasit přímou volbu. První možnost by asi výsledky neposunula výrazněji kupředu, řešení patové situace se tedy zdá být nasnadě…

A tak pro jistotu, milí občané, oprašte svá volební práva, která jste koncem listopadu s klidem uložili na dna skříní a šuplíků, kdo ví, možná je budete potřebovat…

Klára Mergerová