Stříhali jsme vikářovi vlasy

Báječný silvestr 2002 Ten Singu Mělník v Zádveřicích u Zlína

Ve vesničce Zádveřice u Zlína se v pátek 27. prosince 2002 vyhrnulo z vlaku 18 lidí s batohy. Mělničtí tensingáři se vydali vstříc týdnu veselí, užívání si a oslavování konce roku… Dny plné her vesele ubíhaly, až přišel 30. prosinec. Den, ve kterém obyvatelům Zádveřic ukážeme, co že to je TenSing, a předvedeme co umíme. Koncertní program plný hudby a tance vznikal dva dny, ale jeho velkou část jsme vymysleli tak dvě hodinky před vystoupením. Tomu, co z toho nakonec vylezlo, jsme se chvílemi museli smát i my ve sboru, ale zhruba třicet místních se v kulturním sále zádveřické fary bavilo a všichni si snad TS večer užili. A hned další den to bylo tady - očekávaný Silvestr! Ráno nás vedoucí vypudili z teploučka krásné a dobře zařízené fary a do rukou nám dali seznam věcí, které jsme měli během dvou hodin vyloudit od domorodců. Zajímavý seznam. Například vlas z vikáře či králík mi nepřišly jako věci snadno dostupné. A tak, v honbě za body důležitými k vítězství ve hře, jsme se s mojí čtyřčlennou skupinkou dostali před dům paní starostky. Kdyby jen před dům… Později jsme vstoupili do předsíně a v zápalu boje i do obýváku. Její velice přívětivý manžel nám zapůjčil ozdobu z vánočního stromku, prskavky a dokonce i živého králíka! Starostovic domácnost jsme tedy dokonale vybrali a ani už nikam nemuseli. Jenom vlas z vikáře jsme tam kupodivu nesehnali… A tak jsme zazvonili u jeho dveří. “Dobrý den. My hrajeme takovou hru… Nemohl byste nám dát váš vlas?” Farář, po návštěvách předchozích dvou skupinek: “Jéé, už né!” “My víme, že je to nepříjemné, ale kdybyste…” “Tak si ho vemte a jděte – a vyřiďte tam dole, ať už mě neotravují. Že to kázání jinak nedopíšu!” “Ale jak si ho máme vzít?” “Tak si ho utrhni.” “No to snad… Nemohl byste si ho ustřihnout?” A byl náš! S poděkováním a pár vlasy v dlani jsme se raději rychle rozloučili a tiše zmizeli. Po vyhodnocení hry a ocenění vítězů pamlsky se už veškeré dění soustředilo na přípravu večerních oslav. Udělali jsme chlebíčky, bouli a v kulturním sále to pěkně vyzdobili. Potajmu vymýšlený program se našim vedoucím velice povedl. Třeba při exhibici OldSingu (= my za 50 let) jsme se smíchy za břicha popadali. Večer pokračoval hrami (Chudák Jeník Opočenský. Vcelku nenápadný, a proto snad hned několikrát v roli vraha). Po zamyšlení jsme tak tak stihli půlnoční přípitek. Hned jak jsme si popřáli, vyběhli jsme před faru sledovat ohňostroj nad Zlínem a okolními obcemi (bylo to nádherné a samozřejmě zdarma). Stál tam s námi pan vikář s rodinou a asi po dvaceti minutách našeho vykřikování “Jů, vidělas támhle?” a “Jéé, a támhle mají krásnější ohňostroj!” nás pozval do kostela. S vikářovou rodinou a jejich dvěma přáteli jsme tam zpívali a veselili se. Nebyla jsem jediná, komu úžasná atmosféra nahrnula slzičky do očí. Později jsme se přesunuli zpět na faru. Tam novoroční mejdan pokračoval zpíváním a oprašováním dříve předváděných, i pro již zmiňovaný koncert nově vytvořených, tensingových tanců. V Zádveřicích jsme strávili ještě další tři dni a není divu, že po báječném týdnu jsme se s nimi loučili jen stěží. /Eliška, TS Mělník/