Z historye

Dnešní mládež a YMCA Námět tohoto krátkého pojednání je jistě velmi běžný – o mládeži se zvlášť v poslední době píše a mluví velmi často. Ale pro nás, ymku a její pracovníky, není to něco přechodného, co by se snad z taktických důvodů mělo právě teď přetřásat, nám v této věci jde především o zájem trvalý, stálý, tedy jedním slovem o základní pojetí otázky.

Je třeba vyznat se hned na počátku z jednoho: To, že toho o dnešní mládeži tak málo víme, mě vždy znepokojuje a provokuje. (...) Dnešní mládež je prý otevřená – někdy se nám zdá, že to hraničí až s drsnou vyzývavostí. Naše studenty pohnete snadno k diskusi o tisku a jeho moci, o socialismu a krisi marxismu, o fašismu a nacionálním hnutí vůbec, o válce a vyhlídkách míru, ale zkuste a začněte rozhovory o poměru k vlastní rodině, o vlastním vnitřním životě a vůbec o otázkách osobních a uvidíte, jak těžko to půjde.(...) Dnešní mládež je arogantní, na tohle vám přisvědčí většina starých. Ale nebyla mládež taková vždycky přes všechny výhrady: “Takovýhle my jsme nikdy nebývali”,a “Tohle za nás nikdy nebylo” zatím co ti druzí ji pokazili opičí láskou a bezvýhradným zbožňováním? Mládež je však odvážná – to přec jí nikdo neupře – ani té dnešní. (...) Jisté je , že situace dnešní mládeže je svízelná a mnohem těžší než ještě před krátkým časem. Všechno je v pochybnostech: ideály, důvěra, vzájemný vztah, láska i náboženství. Svět hodnot se zakolísal, je vyšinut a vše se řítí v neznámé hlubiny, o nichž jedině víme, že budou hrozné. Nad vším jakoby s ubitými křídly dokonávala ochromená vůle jednotlivcova i společnosti. Problémy sociální dostavují se se vší palčivostí nejistoty existenční a volají po neodkladném řešení. Názor a existence snad nebyly nikdy v tak úzkém spojení. (...) V této situaci je dnešní hoch, dívka, mladý muž i mladá žena. V této situaci je i YMCA – co říká, prohlašuje a koná, když tady jde o životy mladých lidí? I když dobře ví, že sama nestačí a že jen spojeným silám všech duchovních a kulturních činitelů proniknutým duchem opravdové lásky může se jedině podařit zdolat dnešní anarchii, přichází se svou pomocí, již nikomu neodmítne. Jsme i dnes voláni evangeliem k životu... a to k životu věčnému. Proti smrti nutno tedy stavět život. Nechceme a neutíkáme před skutečností do světa filmových operet a sentimentálních pohádek, nevěříme v diktátory ani v automatickou sílu revoluce jež všechno bezpráví smete a stvoří nový svět. JE TŘEBA STATEČNĚ A ODVÁŽNĚ VZÍTI NA SEBE ODPOVĚDNOST, neutopit se a neoslabovat vůli v ustavičných analysách, ale ROZHODNOUTI SE PRO PLÁN, EXPONOVATI A OBĚTOVATI SE. Usilujeme o směr, který by spojoval všechny kdož jdou za křesťanským nadosobním ideálem, když nepřeceňujíce svých sil spoléhají na pomoc Boží s důvěrou, že překonáme na konec zmatky doby. (…) Nejde nám jen o drobné starosti přítomnosti a dneška – v době malomyslnosti, bezútěšnosti a mrtvolnosti života soukromého i veřejného pokoušíme se zanítiti pochodeň zaslíbení Boha, “kterýž chce, aby všichni lidé spaseni byli a ke známosti pravdy přišli”. Kdo se připojí? (Doslovný přepis včetně gramatiky a zdůraznění z “Deset let práce YMCA Kroměříž”, 1933.) /Iva Klimentová/