Anketa mezi "socany"

Ymka Praha má pod svými křídly vpravdě unikátní líheň mladých sociálních pracovníků. Rekrutují se z řad pražského Tensingu, první praxi získávají často přímo v místě, kde Tensing zkouší - v nízkoprahovém klubu pro mládež Ymkárium. Pětice mladých lidí, kterou vám zde představujeme, prošla pražským TS a po ukončení svého aktivního působení v rámci TS skupiny se začala věnovat sociální práci. Působí většinou jako dobrovolníci v rámci Ymkária (o Ymkáriu též viz PROTEIN 12/2003) a svoje zkušenosti z Tensingu uplatňují při práci s mládeží z největšího pražského sídliště. Položili jsme jim pět otázek: 1) Na jaké pozici v Ymkáriu pracuješ (případně kde jinde pracuješ)?, 2) Ovlivnil Tě Tensing při výběru školy, na kterou se s hlásil/a?, 3) Co Tě baví na sociální práci?, 4) V čem vidíš největší přínos nízkoprahových center?, 5) Co by se dalo zlepšit, případně jakým směrem by se měla nízkoprahová centra v budoucnu ubírat? Tady jsou jejich odpovědi.

Bára (Barbora Siňorová) 1.V Ymkáriu pracuju jako sociální pracovnice. 2.Mám pocit, že ve výběru školy mě Tensing moc neovlivnil, ale ve všem ostatním ano (úsměv). Už jenom moje „kariéra“ začala (a pořád pokračuje) v Ymkáriu, o kterém bych nevěděla, nebýt Tensingu. Ještě dnes, i když v Tensingu už nejsem, z něj občas čerpám energii pro svoji práci. Vždycky mi vzpomínka na něj připomíná, že se děti a mládež umí bavit ještě jinak, než jenom každodenním hulením a pitím, jako je to u spousty našich „klientů“. 3.Určitě bych řekla, že to není práce, kam si člověk ráno v osm přijde, ve čtyři odejde a na práci si vzpomene, až když mu druhý den ráno zazvoní budík (hlavně to tak není u mě, protože jsem v Ymkáriu asi jen na 8 hodin týdně). Pro mě je zatím tato práce úplně nová a všechno nového člověka baví nebo aspoň láká. Je zajímavé třeba porovnávat můj svět se světem „klientů“. Občas mám pocit, že nežijeme ani na stejné planetě. Líbí se mi volnost této práce, jeden týden si vymyslíte, že půjdete s klienty na výlet a za měsíc opravdu jdete, prostě celá tato práce je o tom, jak se k tomu postavíte, jak budete aktivní. 4.Největší přínos je asi v tom, že do nich může přijít kdokoliv. Je jedno, jestli je bílej či černej, jestli má peníze či ne. Je jasný, že každý klub si časem obsadí nějaká subkultura, ale podle mě, pokud ti lidé potřebují pomoc, ať je třeba jenom v tom, že se chtějí na chvíli zabavit fotbálkem, tak je to v pořádku. 5.Je to blbý říct, ale všechno je jen o penězích, aspoň tedy u nás, protože nadšení pořád máme. Ve chvíli, kdy budeme mít peníze, můžeme si dovolit více kvalifikovanějších pracovníků, tím pádem i více otevřených dnů, budeme moci jet s „klientama“ na hory, do aquaparku, budeme moc rozšířit prostory… Anežka Vašků 1.Pracuji jako sociální pečovatelka v Domově svaté rodiny u těžce mentálně postižených. Mám na starosti osm klientek ve věku od 20 do 50 let, no a mentálně jsou na tom tak od 8 měsíců do 2 let. Moje práce zahrnuje základní ošetřovatelskou péči o klienty, pomoc při vytváření, prohlubování a upevňování jejich hygienických, společenských a pracovních návyků, včetně účasti při vytváření výchovného programu jako je HV, VV, smyslová výchova, rozumová výchova, ergoterapie... 2.Působení v Tensingu mě určitě ovlivnilo. Díky TS jsem si uvědomila, že bych jednou v životě chtěla pracovat s lidmi. Nechci, aby to vyznělo, že Tensingáři jsou nějací „mentálové“, ale naopak: mentálně postižení jsou také a především lidé, tak jsem to zkusila u nich. 3.Na sociální práci (budu mluvit o své současné práci, protože žádnou jinou jsem dosud nedělala) mě baví poznávat chování těchto „dětí“, baví mě s nimi pracovat, hrát si s nimi, smát se atd...možná je to něco jako kdyby ses zeptal nějaké maminy, co ji baví na tom starat se o malý dítě. A asi mě i baví ten pocit, ze jsem jim nápomocná a dělám něco smysluplného. 4.Přínos NC je určitě veliký, ale to se ptej na jiné adrese. Někoho, kdo se v tom pohybuje. Helen (Jiří Horák) 1.V Ymkáriu pracuji jako kontaktní pracovník. 2.Působení v Tensingu mě určitě ovlivnilo - kladně, ne však při rozhodování o mém budoucím studiu. 3.Pojem sociální práce je velmi rozsáhlý. Líbí se mi, že je tento obor velmi dynamický a člověk se může posouvat stále dál a dál. Člověk si může vybrat, jestli chce pracovat v kanceláři či přímo na ulici s lidmi. 4.Největší přínosem je dle mého názoru to, že do nich může přijít opravdu kdokoli. Mnoho rodin na tom může být finančně natolik špatně, že nemá na „drahé“ kroužky. Do nízkoprahových center klienti nemusejí docházet pravidelně a možná právě proto jsou oblíbená. Nikdo klienty nenutí k žádné činnosti, ale mají zde tu možnost a mnoho z nich jí využije k vytvoření něčeho nového. Posledním přínosem je nabídka různorodé pomoci, kterou klienti mohou využívat. Přece jenom je jednodušší jít řešit nějaký problém do „nízkopraháče“ než na policii nebo sociálku. 5.Podobná zařízení by měla fungovat jako azyl. Měla by se pokoušet nabízet alternativy života pro ty, kteří se chtějí dostat ze způsobu, kterým žijí teď, např. drogy, alkoholismus, chudoba, bezdomovectví atd. Hančí (Hana Fliegerová) 1.TS vedoucí a dobrovolník Volného prostoru. 2. Ano, původně jsem se nechtěla hlásit na žádnou školu, ale po zkušenosti s Tensingem jsem se rozhodla dát si přihlášku na vyšší odbornou školu – obor sociální pedagogika, protože mě práce v sociální sféře baví. 3. Hlavně mě baví to, že můžu nějakým způsobem zpříjemnit čas mladým lidem, kteří by ho jinak neměli jak smysluplně trávit. 4. Největší přínos vidím v tom, že jsou nízkoprahová centra (NC) otevřena a nápomocna opravdu každému, bez rozdílu věku, rasy atd. 5. Kdybych měla možnost cokoliv zlepšit, tak by to bylo hlavně vybavení v NC. Toho není nikdy dost. Aby klient našel vždy něco, co by ho bavilo nebo k čemu by se mohl uchýlit. Určitě by bylo také dobré, kdyby dobrovolníci nebo zaměstnanci v NC mohli trávit s klienty co nejvíce času, aby si na ně klienti lépe a rychleji zvykali. To pak hodně pomáhá při další spolupráci pracovníků a klientů. Kuba (Jakub Roun) 1.Správce zkušebny a taky dobrovolník pro Volný prostor. 2.Tensing mě určitě ovlivnil, chodil jsem do něj, přesně nevím, asi 7 let. Kdy jsem se rozhodoval na jakou školu půjdu, to nevím. Jen jsem věděl, že nechci dělat to, co předtím. (Jakub studoval výpočetní techniku na střední škole, pozn. red.) A pracovní kariéra...asi se nechám překvapit. 3.Vlastně mě to vůbec nebaví, dělám to jen pro peníze (smích). Ne, vážně, baví mě pracovat s lidmi a pro lidi. Mám je rád, teda až na výjimky. 4.To, co je jiné oproti ostatním sociálním zařízením, je fakt, že NC nijak nepředpokládají, že má člověk nějaký problém, ale jsou na něj připravena. Nízkoprahový klub je takový průvodce na cestě, a když je vše, jak má, dokáže pomoct v nouzi. 5.Je toho moc, to by se do Proteinu nevešlo, ale i tak myslím, že to jde celkem dobře. A vize do budoucna?...Nechte se překvapit.