Rumunské Karpaty
Autor: externí <protein(at)ymca.cz>, Téma: 09/2005, Vydáno dne: 06. 09. 2005- Proč jsou tolik „in“?
Každý rok vycestuje na dovolenou do zahraničí větší počet Čechů než rok předcházející. Na čele žebříčku destinací stojí přímořská letoviska (masově hlavně Chorvatsko) a pak hory. Obojího se nám v našich zeměpisných šířkách v uspokojivé míře nedostává (moře už nemáme žádné, hory sice ano, ale nikoliv v potřebných rozsazích a rozměrech).
Pokud máte ve svém okolí někoho, kdo rád cestuje, chodí po horách a vše potřebné si nosí v batohu na zádech, pak s největší pravděpodobností znáte i někoho, kdo již absolvoval trekking v rumunských Karpatech. Mám totiž pocit, že se z činnosti „vyrazit do Rumunska do hor“ stává jistý fenomén. A tomuto fenoménu jsem ani já neodolal a vydal jsem se tímto směrem. Nutno jen dodat, že už jsme to měli s naší skupinou nějaký ten rok v plánu a nelze nás tedy zcela zařadit do skupiny turistů-horalů, kteří podlehli této mánii v poslední době.
Co je vlastně na Karpatech tak výjimečného? Svou výškou rozhodně nepatří mezi ty úplně nejvyšší pohoří v Evropě. Nejvyšším vrcholem celých Karpat je Gerlachovský štít (2655 m), v rumunských Karpatech potom Moldoveanu (2543 m). Mimořádný je ale rozhodně jejich rozsah, karpatský oblouk totiž v podstatě začíná na východě našeho území (tzv. Bílé Karpaty) a přes Slovensko, část Polska, Ukrajinu se rozprostírá až do Rumunska. V Rumunsku Karpaty zabírají třetinu povrchu země a dělí se na Východní Karpaty (Carpatii Orientali), Jižní Karpaty (Carpatii Meridionali), ve kterých leží nejvyšší horské vrcholy, a Západní Karpaty (Carpatii Occidentali) známé díky svým nádherným jeskyním.
Rumunsko obecně a tím spíše rumunské hory dosud příliš nezasáhla vlna komerčního cestování a rekreace; příroda tam leckde dosud přežívá ve své čisté, takřka panenské podobě (pokud zrovna nemáte tu smůlu a nedostanete se do oblastí, které zdevastoval minulý režim Nicolae Ceausesca). Existují samozřejmě už i oblasti, jež se komercializují, ale obecně se dá říci, že pokud chcete něco z krás Karpat vidět, musíte se spolehnout na vlastní nohy a počítat s trochou nepohodlí - rozhodně tu (naštěstí!) zatím nemůžete očekávat asfaltku až před váš čtyřhvězdičkový hotel přímo na hřebeni anebo u horského jezera. I ceny v Rumunsku jsou pro našince stále relativně příjemné, místní měna LEU (množné číslo LEI) prodělala letos 1. července reformu a je chudší o 4 nuly, za to ale jsou ceny podstatně přehlednější a jen tak snadno vás místní vekslák na nádraží, pokud se u něj rozhodnete směnit peníze, nezmate svými milióny a neošidí. Ale zpět do hor.
Konkrétně se teď přesuňme do pohoří Retezat (Jezernaté hory), které se rozkládá v západní části Jižních Karpat. Jako transportní uzel pro výstupy do Retezatu se využívá město Deva. Celý Retezat má rozlohu zhruba 800 km2 a jeho součástí je i Malý Retezat (Retezatul Mic). Hlavní hřeben se táhne od jihozápadu k severovýchodu v délce zhruba 20 km a paralelně jižněji vede nižší vedlejší hřeben. Nejvyšší horou celého pohoří je Peleaga (2509 m). Pozůstatky mohutné ledovcové činnosti najdeme v podobě četných jezer a ples - napočítáme jich tu na 80. Asi 130 km2 z pohoří zabírá Národní park Retezat (nejstarší v celém Rumunsku, byl ustanoven již roku 1935).
Možná, že jsme měli štěstí, ale myslím, že pokud na území národního parku stanujete na vyhrazených místech, např. u jezer, nemáte s místními zaměstnanci NP žádný problém, navíc mluví tito strážci slušně anglicky, poradí vám s cestou či počasím (v horách obecně dosti nestálým) a na Čechy jsou zvyklí. V Retezatu se zachovala řada vzácných druhů fauny a flóry a nemusíte být zrovna zoolog, abyste ocenili setkání s medvědem hnědým ve volné přírodě. Je fakt, že jsme asi měli skutečně štěstí, což říkali i místní, kteří jej za celý svůj život nespatřili, a možná štěstí na druhou, že jsme ho potkali v otevřeném terénu na vzdálenost asi 50 metrů...
Rumunské Karpaty jsou prý s výjimkou Ruska jediným místem v Evropě, kde ještě lze pozorovat klidné soužití lidí s velkými zvířaty, zejména medvědy a vlky (vlky jsme nepotkali - zřejmě jsou více plašší). Podle posledních oficiálních údajů žije v rumunských Karpatech na 6200 medvědů, což představuje polovinu všech hnědých medvědů v Evropě. Za setkání s medvědem možná paradoxně vděčíme i Ceausescovi, jenž začal medvědy opět chránit zákonem a sám je jezdil lovit také do Retezatu, konkrétně do přírodní rezervace Gemenele, jejíž hranice značená cesta národním parkem kopíruje.
Nabízí se otázka, jak dlouho mohou rumunské Karpaty - a konkrétně třeba Retezat - zůstat v této takřka neporušené podobě, liduprázdné, kdy člověk má pocit, že aspoň těch pár dní tráví v těsném sepětí s přírodou? Obávám se, že jakkoliv pozitivní vliv bude mít případný budoucí vstup Rumunska do EU pro celou zemi (roky 2006 - 2007 osobně nevidím moc reálně), příroda to možná pocítí jinak: zvýšeným počtem neukázněných turistů, likvidací cenných ekosystémů atd. Nicméně turistický potenciál rumunských Karpat je neskutečný.
Protože jsme (my - Češi) stále relativně aktivním národem (byť možná všichni postupně více a více pohodlníme), s chutí cestovat a poznávat a najde se tady stále dost lidí schopných se na nějakou dobu omezit, ochotných si spoustu požitků moderní doby odříci a redukovat svoje tělesné potřeby jen na ty nejzákladnější, přibývá i počet Čechů, kteří si z rumunských Karpat přivážejí úžasné zážitky. A setkání s medvědem v jeho přirozeném životním prostředí zůstane zážitkem i v době postmoderní.
Zbyněk Zykmund
Literatura k tématu:
Nevrlý, Miroslav, Karpatské hry
Tejchman, Miroslav, Nicolae Ceausescu
Každý rok vycestuje na dovolenou do zahraničí větší počet Čechů než rok předcházející. Na čele žebříčku destinací stojí přímořská letoviska (masově hlavně Chorvatsko) a pak hory. Obojího se nám v našich zeměpisných šířkách v uspokojivé míře nedostává (moře už nemáme žádné, hory sice ano, ale nikoliv v potřebných rozsazích a rozměrech).
Pokud máte ve svém okolí někoho, kdo rád cestuje, chodí po horách a vše potřebné si nosí v batohu na zádech, pak s největší pravděpodobností znáte i někoho, kdo již absolvoval trekking v rumunských Karpatech. Mám totiž pocit, že se z činnosti „vyrazit do Rumunska do hor“ stává jistý fenomén. A tomuto fenoménu jsem ani já neodolal a vydal jsem se tímto směrem. Nutno jen dodat, že už jsme to měli s naší skupinou nějaký ten rok v plánu a nelze nás tedy zcela zařadit do skupiny turistů-horalů, kteří podlehli této mánii v poslední době.
Co je vlastně na Karpatech tak výjimečného? Svou výškou rozhodně nepatří mezi ty úplně nejvyšší pohoří v Evropě. Nejvyšším vrcholem celých Karpat je Gerlachovský štít (2655 m), v rumunských Karpatech potom Moldoveanu (2543 m). Mimořádný je ale rozhodně jejich rozsah, karpatský oblouk totiž v podstatě začíná na východě našeho území (tzv. Bílé Karpaty) a přes Slovensko, část Polska, Ukrajinu se rozprostírá až do Rumunska. V Rumunsku Karpaty zabírají třetinu povrchu země a dělí se na Východní Karpaty (Carpatii Orientali), Jižní Karpaty (Carpatii Meridionali), ve kterých leží nejvyšší horské vrcholy, a Západní Karpaty (Carpatii Occidentali) známé díky svým nádherným jeskyním.
Rumunsko obecně a tím spíše rumunské hory dosud příliš nezasáhla vlna komerčního cestování a rekreace; příroda tam leckde dosud přežívá ve své čisté, takřka panenské podobě (pokud zrovna nemáte tu smůlu a nedostanete se do oblastí, které zdevastoval minulý režim Nicolae Ceausesca). Existují samozřejmě už i oblasti, jež se komercializují, ale obecně se dá říci, že pokud chcete něco z krás Karpat vidět, musíte se spolehnout na vlastní nohy a počítat s trochou nepohodlí - rozhodně tu (naštěstí!) zatím nemůžete očekávat asfaltku až před váš čtyřhvězdičkový hotel přímo na hřebeni anebo u horského jezera. I ceny v Rumunsku jsou pro našince stále relativně příjemné, místní měna LEU (množné číslo LEI) prodělala letos 1. července reformu a je chudší o 4 nuly, za to ale jsou ceny podstatně přehlednější a jen tak snadno vás místní vekslák na nádraží, pokud se u něj rozhodnete směnit peníze, nezmate svými milióny a neošidí. Ale zpět do hor.
Konkrétně se teď přesuňme do pohoří Retezat (Jezernaté hory), které se rozkládá v západní části Jižních Karpat. Jako transportní uzel pro výstupy do Retezatu se využívá město Deva. Celý Retezat má rozlohu zhruba 800 km2 a jeho součástí je i Malý Retezat (Retezatul Mic). Hlavní hřeben se táhne od jihozápadu k severovýchodu v délce zhruba 20 km a paralelně jižněji vede nižší vedlejší hřeben. Nejvyšší horou celého pohoří je Peleaga (2509 m). Pozůstatky mohutné ledovcové činnosti najdeme v podobě četných jezer a ples - napočítáme jich tu na 80. Asi 130 km2 z pohoří zabírá Národní park Retezat (nejstarší v celém Rumunsku, byl ustanoven již roku 1935).
Možná, že jsme měli štěstí, ale myslím, že pokud na území národního parku stanujete na vyhrazených místech, např. u jezer, nemáte s místními zaměstnanci NP žádný problém, navíc mluví tito strážci slušně anglicky, poradí vám s cestou či počasím (v horách obecně dosti nestálým) a na Čechy jsou zvyklí. V Retezatu se zachovala řada vzácných druhů fauny a flóry a nemusíte být zrovna zoolog, abyste ocenili setkání s medvědem hnědým ve volné přírodě. Je fakt, že jsme asi měli skutečně štěstí, což říkali i místní, kteří jej za celý svůj život nespatřili, a možná štěstí na druhou, že jsme ho potkali v otevřeném terénu na vzdálenost asi 50 metrů...
Rumunské Karpaty jsou prý s výjimkou Ruska jediným místem v Evropě, kde ještě lze pozorovat klidné soužití lidí s velkými zvířaty, zejména medvědy a vlky (vlky jsme nepotkali - zřejmě jsou více plašší). Podle posledních oficiálních údajů žije v rumunských Karpatech na 6200 medvědů, což představuje polovinu všech hnědých medvědů v Evropě. Za setkání s medvědem možná paradoxně vděčíme i Ceausescovi, jenž začal medvědy opět chránit zákonem a sám je jezdil lovit také do Retezatu, konkrétně do přírodní rezervace Gemenele, jejíž hranice značená cesta národním parkem kopíruje.
Nabízí se otázka, jak dlouho mohou rumunské Karpaty - a konkrétně třeba Retezat - zůstat v této takřka neporušené podobě, liduprázdné, kdy člověk má pocit, že aspoň těch pár dní tráví v těsném sepětí s přírodou? Obávám se, že jakkoliv pozitivní vliv bude mít případný budoucí vstup Rumunska do EU pro celou zemi (roky 2006 - 2007 osobně nevidím moc reálně), příroda to možná pocítí jinak: zvýšeným počtem neukázněných turistů, likvidací cenných ekosystémů atd. Nicméně turistický potenciál rumunských Karpat je neskutečný.
Protože jsme (my - Češi) stále relativně aktivním národem (byť možná všichni postupně více a více pohodlníme), s chutí cestovat a poznávat a najde se tady stále dost lidí schopných se na nějakou dobu omezit, ochotných si spoustu požitků moderní doby odříci a redukovat svoje tělesné potřeby jen na ty nejzákladnější, přibývá i počet Čechů, kteří si z rumunských Karpat přivážejí úžasné zážitky. A setkání s medvědem v jeho přirozeném životním prostředí zůstane zážitkem i v době postmoderní.
Zbyněk Zykmund
Literatura k tématu:
Nevrlý, Miroslav, Karpatské hry
Tejchman, Miroslav, Nicolae Ceausescu