Subkultury

Ze života hudebních subkultur aneb Taneční hudba a hip a hop na scéně Jak jsem v minulém čísle předestřel, můžeme jednotlivé subkultury členit dle různých kategorií. Na ty, kde je hlavním společným bodem hudba, na ty, kde jde o ideály, o přesvědčení, nebo jen o volný čas či adrenalinové vyžití.

Dnes si budete moci přečíst o dvou hudebních subkulturách, které v posledních letech hýbou mládeží, médii a tedy i celou společností. Legální stěna u Slunečních jezer, Senec, Slovensko. Díky exhibici našich některých politických představitelů a díky snaze ukázat, že naše policie je všeho schopná, je v poslední době nejvíce diskutovaná subkultura techna. Chceme-li mluvit o technu, je třeba si nejprve říci něco o vývoji taneční hudby jako takové, neboť techno je pouze jedna podmnožina taneční hudby, což je mnohdy zaměňováno a výraz „techno“ je mylně používán pro taneční hudbu jako takovou. Počátky elektronické taneční hudby najdeme na počátku 80. let v USA. Za zrod taneční muziky je považován Detriot a Chicago. Odtud se linuly první tóny stylu house monotónní čtyřtaktový rytmus, výrazné mohutné basy a živý zpěv). Během několika málo let se vyvinulo mnoho jiných tanečních rytmů. Nejvýznamnější jsou jungle (nadměrně synkopovaný rytmus, basový buben, který tluče ve dvojitých úderech; rytmus se pohybuje kolem 160 úderů za minutu, zatímco basová linka a zpěv bývají pomalejší), Drum n´base (těžký bicí rytmus a basová linka), ragga jungle, breakbeat a další. Hlavním rozdílem mezi jednotlivými směry je především jejich rychlost, tedy počet beatů (úderů) za minutu. Ta se pohybuje od 90 do 220 za minutu. Přičemž 120 je tep srdce dítěte v těle matky. Mezi pomalejší patří house a nejrychlejší je freetekno. Hudba, kterou lze označovat jako techno (samplovaná elektronická hudba, kde hraje dominantní roli rytmus), je třeba rozdělit na dvě skupiny. Na techno klubové, tedy na to pomalejší, které se hraje v klubech a velkých vnitřních prostorách. Vyznačuje se velkou reklamou, komercí, vel kými finančními náklady na uskutečnění, vyšším vstupným pro účastníky a určitou líbivou barevností akce. A na freetekno. A s ním spojené tzv. feeparties a celé skupiny mladých lidí, kteří jej přijímají za své a vytvářejí soundsystémy (tedy menší skupinky lidí, kteří vlastní hudební aparaturu a gramofony, a hrají a ovládají různé druhy žonglérských umění). Vznik této subkultury najdeme v Anglii na počátku 90. let minulého století, kdy příznivci hnutí „ravers“ pořádali velké taneční akce v opuštěných výrobních halách a skladištích. První významný soundsystém je Spiral Tribe. Ti v roce 1993 přijeli poprvé do Prahy a dali impuls k rozvoji freetekna u nás. Jako první u nás byly systémy Cirkus Allien, Strahov, Metro… Příznivci freetekna se setkávají především na freeparties. Větší či menší outdoorové (v zimě i indoorové) akce, kdy se sjíždějí soundsystémy a jednotliví příznivci freetekna, aby trávili společný čas na „festivale taneční hudby“. Takzvaně „na techno“ chodí mnoho mladých lidí bez rozdílu vzdělání a sociálního postavení. Až na několik málo skupin, které žijí kočovným životem, najdeme příznivce mezi obyčejnými lidmi, mezi normálně pracující a studující mládeží. Mezi mládeži v současné době je nejrozšířenější hip hop. Je spjat se skateboardovou módou a společensky ve většině případů neškodný. Ale nejde jen o hudbu. Hip hop se skládá ze čtyř, respektive pěti elementů. Rap (říkání rytmických frází do elektronické hudby), Djing (vzájemné mixování gramodesek), breakdance (specifický tanec, pro laiky znám jako „točení se na hlavě“), graffiti (pouliční výtvarná činnost) a dnes prosazovaný (dřív dost opomíjený) beatbox (vytváření elektronických zvuků pouze vlastními ústy). Krátce o nejrozšířenějších elementech – rapu a graffity. Vznik rapu nacházíme v 70. letech v USA na předměstí velkých měst (Bronx apod.). Hip hop jako takový se formuje počátkem 80. let. Styl původně spjaty s černošskými pouličními gangy. Z toho vyplývá i náplň textů. Rasová, sociální a menšinová problematika. Podle některých průzkumů lze vysledovat pozitivní vliv hip hopu na snížení pouliční kriminality. Mladí svou energii zaměřili jinam, než byly pouliční boje. U nás se hip hop objevuje na konci 80. let v pojetí skupiny Manželé. V 90. letech se objevují další jako Chaozz, PSH a dnes již mnoho dalších. Tématem bývají sociální problémy, velká města (v Praze například Žižkov, Jižák) Dalším významným elementem jsou graffity. Mezi ně patří nejen obrazy, ale i spousta „čmáranic“ na stěnách. Jde o tagy (podpisy) jednotlivých sprejerů, kteří se takto zvýrazňují. O vzniku tagů se píše toto: Někdy v 60. letech minulého století žil na 183. ulici města New Yorku mladík jménem Demetrius, řečený též TAKI, jenž se živil jako pěší doručovatel zpráv a zásilek. Při jedné z pochůzek zaznamenal tento vnímavý potomek řeckých přistěhovalců nápis JULIO 204 vyvedený sprejem na zdi domu. Když si ověřil, že číslo za jménem odpovídá číslu ulice, na níž se právě nachází, nebylo pro něj obtížné pochopit jednoduchý smysl poselství. Brzy, možná už příští den, se vydal do zaměstnání vybaven sprejem, jímž na první roh nastříkal svou odpověď: TAKI 183. (Bydlel v té ulici.) Legendární tag byl na světě a s ním přišel do města i nový druh zábavy, umění a životního stylu. Základní hesla všech graffity jsou: Piš své jméno (tagy). Buď kreativní – vytvoř si vlastní styl v kreslení. Buď angažovaný. Mluv o graffity a snaž se je prosazovat. Jednotliví sprejeří a writeři se sdružují do skupin po 3 až 5 lidech, tzv. crew, a tvoří společně svá díla. A to na co nejviditelnějších místech. Tedy platí pravidlo, že obraz či tag jsou cennější na místech, které vidí nejvíce lidí (mosty, vagóny, průchody apod.). Hip hop se všemi svými elementy se v současné době velmi rozšiřuje a mnoho mladých touto subkulturou prochází. Ale na rozdíl od freetekna je doménou převážně teenagerů. Michael Erdinger