ZAHRANI-Č-UČENÍ

aneb Za hranice čučení, nekonečné učení… ... a žádný učený z nebe nespadnul, takže se neobávejme cizokrajných končin a vzhůru za dobrodružstvím! YMCA, jakožto mezinárodní organizace, klade na mezinárodní vztahy velký důraz a nabízí pestrou škálu možností, jak se do „zahraničučení“ zapojit. A jelikož se toto číslo Proteinu věnuje vzdělávání a rozvoji duše, podívejme se i na zahraniční aktivity z tohoto konce.

Některé akce jsou již ze své podstaty vzdělávací, např: – Kurzy osobního rozvoje, které několikrát ročně pořádáme s holandskou nadací Olde Vechte. Zde dostanete nástroje k tomu, jak být inspirativním vedoucím a jít sám dobrým příkladem, jak účinně spolupracovat, jak uspořádat mezinárodní projekt, jak mít zodpovědný přístup... A vše si v praxi rovnou vyzkoušíte. – Evropská dobrovolná služba je program neformálního vzdělávání, v rámci kterého můžou mladí lidé na čas působit v neziskové organizaci v cizí zemi a učit se tak nové metody a ppřístupy, nový jazyk... – Training the Trainers, kurz pořádaný Evropskou aliancí YMCA pro všechny vedoucí z YMCA. Naučíte se, jak vést různé aktivity, jak spolupracovat, jak naplánovat, zrealizovat a vyhodnotit projekt, jak připravovat zamyšlení, jak motivovat účastníky svých akcí i sebe... – Studium v dánské lidové škole Loegumloster Hoejskole. Jiné aktivity nejsou prvoplánově zaměřené na vzdělávání, např: – Výměny mládeže, při kterých se sejdou skupinky mladých lidí z různých zemí a společně tvoří a „hrají si“. – Mezinárodní tábory, které jsou svým programem stejné jako tábory „jednonárodnostní“. – Evropský tensingový festival, na který se sjedou hudebnědivadelnětaneční nadšenci a vzájemně si předvádějí plody své předchozí dlouhodobé práce a baví se. Nejsou pvoplánově zaměřené na vzdělávání, a přece se při nich můžeme tolik naučit... Už jen setkání s příslušníky jiné země nám dává možnost obrovského růstu. Cizí jazyky v akci. Poznávání zvyků, životního stylu a způsobu myšlení lidí z jiných zemí hloub a hloub, a tím jejich lepší pochopení a předcházení zbytečné xenofobii. Uvědomění si, že stereotypy, které máme o jiných kulturách, mají často s realitou jen málo společného. Radost z rozmanitosti namísto hrůzy z odlišnosti. Získání rozhledu, informací a názorů od lidí, kterých se týkají témata nám známá jen z večerních zpráv. Získání pocitu spoluzodpovědnosti za dění ve světě... Je to učení přirozenou cestou, bez vzdělávacího programu, interakcí s okolím. A záleží na každém z nás, jestli se do tohoto učení aktivně pustí, či bude čučet opodál... Helena Kosková