Uvaděč

Milí čtenáři, není pochyb o tom, že táboření je fenoménem, který v jistém věku nadchne snad každého kluka i dívku. Nicméně jsou mezi námi tací, kterým chvíle na louce, v lese, u vody či táborového ohně vstoupily do života natolik, že se rozhodli sami takové zážitky pomoci zprostředkovat svým a nejen svým dětem. Říká se jim vedoucí, vůdcové, náčelníci, nátělníci, čelenky a všelijak jinak. V každém případě jsou to lidé, kteří vstupují významným způsobem do života dětí a mladých lidí a mají vliv na budování jejich vztahu ke světu, lidem i sobě samým.

Možná si řeknete, že mnohem větší vliv má rodina a škola. Bezesporu tam tráví více času, ale tábor je obdobím, které je právě něčím výjimečným, děti jej prožívají velmi intenzivně a hodně vstřebávají. Pokud je tedy tábor dobře veden, má jasný cíl a program, pak může být pro dítě velkým přínosem – vkladem do života. Toto číslo může sloužit jako zdroj inspirace a motivace právě pro ony vedoucí, ve velké většině dobrovolníky, kteří se v dnešní době chovají pro někoho možná nepochopitelně a v rámci své dovolené se nejedou vyplacatit k moři, ale věnují ji starosti o děti na táboře, berou na sebe odpovědnost za jejich zdraví, za celou organizaci, administrativu a vše s tím spojené. Proč to ti lidé dělají, napadne možná někoho... Jsou to nesvéprávní šílenci? Dobrovolně a zdarma na sebe vzít takovou odpovědnost. Ne, jsou to lidé, kteří si uvědomují význam této práce, někdy splácí to, co sami v dětství prožili, jindy jde o čistě racionální pohnutku užitečnosti a podílu na dobré věci. V každém případě to i jim samotným něco dává, shrňme všechny krásy práce pro druhé do sousloví: radost z radosti dětí. Většina vedoucích vám ale také řekne, že přestože přijíždějí ze své táborové dovolené vysíleni péčí o děti, jsou více odpočatí, než kdyby se slunili u moře. Milí vedoucí (nejen ymkařští), díky předem za letošní tábory. Kopie dopisu Jana Třísky z února 1999 je uložena v Archivu YMCA v ČR. V čísle však najdete, jako vždy, i něco mimo hlavní téma. Samozřejmou a tradiční vojtovku, ale i další zajímavé kousky. Například zprávu z vrcholné události letošní gospelové scény u nás – společné vystoupení G*apeels a VocKapu, z počátku se zdálo, že budeme moci předložit jen drobný, ale jak se později situace vyvinula, i podstatný úspěch v pátrání po autorovi naší tuctové detektivky O. Člupkovi, zprávu z retreatu Oikumené–Akademické YMCA či článek s poučením o soutěži papírových modelářů z YMCA Ostrava. Zkrátka, další Protein je na světě, čerpejte z něj a dělte se! J. V. Hynek