Sportujeme o holi
Autor: externí <protein(at)ymca.cz>, Téma: 7-9/2007, Vydáno dne: 11. 12. 2007aneb Aktivní ymkařovo stáří
Je už dlouholetou tradicí, že první pracovní dny měsíce září patří v táboře YMCA Soběšín seniorům. Seniorům, kteří jako mladí kluci trávili parná léta na břehu řeky Sázavy sportem, aktivním přístupek k životu, ohněm Velké rady a společnými prožitky.
Bylo mi ctí, se tohoto setkání účastnit již po druhé. A třídenní pobyt mezi těmi, kteří by mi mohli být dědečky, ba i pradědečky mě vždy naplňuje. A je neuvěřitelné, že za těch pár chvil, člověk má pocit, že není s vrstevníky mých prarodičů, ale s kamarády a přáteli. Společné chvíle u krbu, poslech CD s písněmi z roku 1929, společné sportovní turnaje, povídání si na lavičce nebo výlet na Kazimírku (skála nad Táborem s úžasným výhledem, kterou „každým rokem mineme v houští, než ji najdeme“) mi dávají možnost blíže poznat historii táborů YMCA, historii těch určitých lidí, a hlavně zjišťovat, že i stáří může být aktivní. V letošním roce nepřálo tomuto setkání počasí a proto se neuskutečnil obřadný oheň velké rady. Také jednotlivé sportovní turnaje (petanque, hod podkovou – pro zasvěcené quoits, golf, ping pong, a šipky) byly pravidelně přerušovány deštěm, který se nepravidelně střídal se sluncem. O to více jsme ale mohli společně hovořit v klubovnách, poslouchat vzpomínky a sdílet se nad tím, co nám přinesl uběhnuvší rok. (Například novou endoprotézu, kardiostimulátor nebo zuby.)
Každým rokem některý ze seniorů odejde z našeho světa. Jsou to chvíle smutné, ale jsou součástí našeho života. Je hezké, že se vždy na ně společná vzpomínka najde.
Jsem rád, že YMCA Praha každoročně toto setkání organizuje a mohu se jej účastnit. V budoucnu nebude lehké podobná setkání udržet, neboť nám v YMCA, díky totalitě, chybí tolik důležitá „střední generace“. Ale věřím, že setkávání těch, kteří již nemají tolik sil v YMCA aktivně pracovat a přitom jim YMCA zůstává v srdci budou nadále pokračovat ať už mezi táborníky, výborníky, uživateli nebo členy.
Miki Erdinger
Je už dlouholetou tradicí, že první pracovní dny měsíce září patří v táboře YMCA Soběšín seniorům. Seniorům, kteří jako mladí kluci trávili parná léta na břehu řeky Sázavy sportem, aktivním přístupek k životu, ohněm Velké rady a společnými prožitky.
Bylo mi ctí, se tohoto setkání účastnit již po druhé. A třídenní pobyt mezi těmi, kteří by mi mohli být dědečky, ba i pradědečky mě vždy naplňuje. A je neuvěřitelné, že za těch pár chvil, člověk má pocit, že není s vrstevníky mých prarodičů, ale s kamarády a přáteli. Společné chvíle u krbu, poslech CD s písněmi z roku 1929, společné sportovní turnaje, povídání si na lavičce nebo výlet na Kazimírku (skála nad Táborem s úžasným výhledem, kterou „každým rokem mineme v houští, než ji najdeme“) mi dávají možnost blíže poznat historii táborů YMCA, historii těch určitých lidí, a hlavně zjišťovat, že i stáří může být aktivní. V letošním roce nepřálo tomuto setkání počasí a proto se neuskutečnil obřadný oheň velké rady. Také jednotlivé sportovní turnaje (petanque, hod podkovou – pro zasvěcené quoits, golf, ping pong, a šipky) byly pravidelně přerušovány deštěm, který se nepravidelně střídal se sluncem. O to více jsme ale mohli společně hovořit v klubovnách, poslouchat vzpomínky a sdílet se nad tím, co nám přinesl uběhnuvší rok. (Například novou endoprotézu, kardiostimulátor nebo zuby.)
Každým rokem některý ze seniorů odejde z našeho světa. Jsou to chvíle smutné, ale jsou součástí našeho života. Je hezké, že se vždy na ně společná vzpomínka najde.
Jsem rád, že YMCA Praha každoročně toto setkání organizuje a mohu se jej účastnit. V budoucnu nebude lehké podobná setkání udržet, neboť nám v YMCA, díky totalitě, chybí tolik důležitá „střední generace“. Ale věřím, že setkávání těch, kteří již nemají tolik sil v YMCA aktivně pracovat a přitom jim YMCA zůstává v srdci budou nadále pokračovat ať už mezi táborníky, výborníky, uživateli nebo členy.
Miki Erdinger