Vůně koření

Setkání dobrovolníků a zaměstnanců YMCA Praha

„Jó, šoféřina, šoféřina, vlastně práce jako každá jiná. Zastávky, brždění, otvírání dveří. A hlavně lidé.“ (řidič autobusu, Pražská pětka, povídka Na brigádě)

Jó, to dobrovolničina práce jako každá jiná není. To, že je někdo ochotný věnovat svůj čas a energii nějaké neziskové činnosti, rozhodně není samozřejmostí, a přitom máme dobrovolníků v Ymce (alespoň v Ymce Praha) stále spoustu. Maminek z mateřských center, táborníků, tensingových vedoucích, vedoucích z Víry a světlo, ze svépomocné skupiny Jantar nebo dobrovolníků, kteří pomáhají při jednorázových akcích. Pravda, v posledních letech se nám poměrně rozrostla i řada zaměstnanců (hlavně těch na částečný úvazek), ovšem i ti odevzdávají Ymce Praha spoustu energie, nápadů a času (a to kolikrát pořád i z nějaké části dobrovolnického).

Každý z těchto lidí šoféruje nějakou tu část dnes už poměrně dosti pestré mozaiky programů YMCA Praha. A jelikož jsme jim za tuhle činnost moc vděční, scházíme se se všemi již tradičně v polovině ledna ke společnému Setkání dobrovolníků a zaměstnanců YMCA Praha. Tato setkání jsou od začátku koncipovaná jako vysoce oddychová, pracovně nenáročná, s prvky relaxace. Nikdy nesmí chybět pestré a chutné občerstvení, drobné představení a interaktivní seznámení dobrovolníků a zaměstnanců z jednotlivých sekcí (už je nás tolik, že se často mezi sebou neznáme), možnosti nezávazné konverzace a aktivní či pasivní relaxace (sezení a polehávání, poslouchání zážitků z dalekých cest, pro ty, kdo chtějí, nějaké to kostí protažení, na závěr zamyšlení). A jelikož si přípravný tým setkání libuje v neotřelých tématech poskytujících každému setkání tolik potřebnou červenou nit, za 4 roky jsme již absolvovali setkání s tématem „Ovoce a zelenina“(v mateřském centru Na Poříčí v lednu 2006), ve stylu 30. let (v Paláci YMCA v zasedačce U krbu v lednu 2007), v lednu 2008 jsme se potom v klubu D.N.A. ocitli „Na rybách“ a konečně letos jsme se nechali zrelaxovat „Vůní a kořením“ v mateřském centru Klubíčko na Černém Mostě.

Letos tedy (drže se tématu) výborný šéfkuchař Kačer ukuchtil (mimochodem čistě dobrovolnicky) pyžmo z vorvaně (alias guacamole), pyžamo s červenými pruhy (alias pesto rajčatové), humus (alias pěknej humus), pečenou česnekovku, k tomu všemu francouzské bagety. Dále bábovku kakaovou s ořechy a do těsta přimíchanou majonézou (vynikající), bublaninu s třešněmi a citrónem a ještě nás ve svém koktejlovém koutku naučil vyrábět pravé mochito (s trochou alkoholu i bez něj). Kromě kuchaře Kačera náleží velký dík také Kunratické stodole – báječnému obchodu ovocem a zeleninou, který zasponzoroval a dodal veškeré zelinářské a ovocnářské přísady. A dále pak Klubíčku (jmenovitě Lucii) za poskytnutí prostoru, Marušce a spol. za interaktivní představení Klubíčka, Martinovi, který připravil strategický herní koutek a také Katce, která promítala fotky a povídala o Nepálu.

Co dodat… Jelikož se tradičně scházíme v poměrně hojném počtu, nezbývá jen doufat, že jsou naši dobrovolníci a zaměstnanci za takovou formu poděkování rádi. Takže jestli neumřeme, budeme setkání dobrovolníků a zaměstnanců pořádat štastně až do smrti.

Julie Nepustilová