O prázdninách do pracovního tábora?

Pracovní tábor to zní opravdu jak výlet do koncentračního tábora. Anglické slovíčko workcamp je mnohem známější a zřejmě i oblíbenější. Co se pod tímto označením skrývá? Za prvé hodně srandy, za druhé zajímaví lidé a noví kamarádi, za třetí užitečná a smysluplná práce a za čtvrté zážitky a vzpomínky na celý život. Zní to jako idylka a jistě si řeknete, že v tom musí být i nějaké ty mouchy. Samozřejmě že jsou, ale ty si musí vychytat každý sám. Dovolte mi, abych vám představila tři typy pracovních táborů, kterých se lze zúčastnit v České republice.

Bronťárny
Hnutí Brontosaurus pořádá akce pro mládež již od roku 1974. Mezi jejich nadšence patří především ti, jimž není lhostejná ochrana přírody a kulturních památek a kteří mají smysl pro legraci a dobrodružství. Hnutí má dnes několik článků po celé České republice a každý z nich se nese v jiném duchu. Pro představu vám popíši pracovní tábory článku Zeměchvály, kterých jsem se již několikrát zúčastnila. Organizátoři Zeměchval vychází z myšlenek Františka z Assisi, který je také někdy považován za patrona ekologů. Většina zeměchvalných aktivit se koná v Jeseníkách, kde účastníci pomáhají udržovat lesní stezky, čistit studánky, opravovat pomníčky a kapličky. Druhým typem práce je pak kosení luk, na kterých rostou chráněné orchideje. Klasický táborový den začíná ráno rozcvičkou a po snídaní se zvesela odchází pracovat na louky nebo do lesů. Odpoledne je pak věnováno práci na duších účastníků. Hrají se různé hry, při nichž účastníci lépe poznávají své spoluhráče, ale i sami sebe. Nechybí ani pohybové hry, umělecké dílny, výlety, přednášky a ani noční bojovka. Nutno podotknout, že některé bronťárny mohou být fyzicky i psychicky náročné. Jak se ale říká, co vás nezabije, to vás posílí.

Pokud si prohlédnete všechny brontosauří články, jistě najdete alespoň jeden, který vás zaujme svým tématem a myšlenkou. Podmínky k živobytí bývají většinou velmi přírodní, ale na konci tábora budete mít jistě pocit, že jste zážitky více získali, než prací dali.
Více informací na: www.brontosaurus.cz.

Mezinárodně s Duhou
Mládežnická organizace Duha nabízí mezinárodní pracovní tábory jak v zahraničí, tak i v České republice. Vybrat si můžete téměř jakoukoliv zemi i druh práce. Doporučuji vyhledávat co nejdříve, protože bývají tábory rychle obsazené. Já jsem pro začátek zkusila trochu jinou formu, a to mezinárodní tábor v České republice. Workcampy v ČR jsou doporučovány účastníkům, kterým ještě nebylo 16 let nebo kteří si nejprve chtějí zkusit tábor v domácím prostředí, než vyjedou na zkušenou do zahraničí. Možná si říkáte, že v Čechách to bude jistě nuda, protože nepoznáte cizokrajné prostředí a jinou kulturu. Opak je však pravdou. Nejenže se seznámíte s kulturou vašich cizokrajných spoluúčastníků, ale navíc poznáte, jaké jsou jejich pohledy na naši českou kulturu. Věřte, že budete nesmírně překvapeni (v pozitivním i negativním smyslu), jak ostatním může přijít divné to, co považujete za normální. Vyzkoušela jsem tábor ve Valeči v západních Čechách, kde jsme na ekofarmě pomáhali budovat vzdělávací středisko pro děti a mládež. Česká kuchyně v mém podání účastníky nenadchla, zato smažený sýr v hospodě sklidil největší úspěch.
Více informací na: www.trochujinak.cz/cz/workcampy.

Česko-německá setkání v zapomenutém kraji
Téma Sudet zůstávalo dlouho opomíjeno, poté rozjitřeno politickou hantýrkou prodchnutou negativními emocemi. Naštěstí se dnešní mladá generace dokáže oprostit od tématu viny a neviny a ptá se, co dál s krajem, dnes vylidněným, plným polorozpadlých kapliček, chátrajících kostelů a zbytků domů, kdysi domovů. V současnosti vzniklo v oblasti Sudet několik sdružení, které si berou za cíl ochranu a obnovu této krajiny, nejen přírodní, ale také krajiny kulturní. Například občanské sdružení Domaslav se stará o kostel, faru a hřbitov v malé vesničce Domaslav v západních Čechách. Letos se zde díky sdružení uskutečnil česko-německý pracovní tábor s příznačným názvem „Treffen“ (Setkání). Náplní tábora byla nejen práce na kostele a hřbitově, ale také diskuse o různém pohledu na dějiny. Byla jsem překvapena, kolik mladých lidí z Německa vyjíždí jako dobrovolníci do sousedních zemí, protože cítí vinu a zodpovědnost za činy svých předků. Nezapomenutelným okamžikem tábora bylo setkání s německými rodáky, kteří byli z Domaslavi po válce vyhnáni v tzv. divokém odsunu. Díky jejich vyprávění se nám podařilo zaplnit bílé místo v paměti domaslavské krajiny. Kéž by taková setkání probíhala nadále a na více místech.
Více informací na: www.domaslav.cz; www.tandem. adam.cz.

Verča Kočová
foto: archiv autorky