Potáborové setkání dětí YMCA Jindřichův Hradec

Takže tohle je už opravdový konec. Ptáte se čeho? No přece táborové sezóny roku 2009. Že to byl čas nabitý aktivitou se jasně ukázalo v neděli 13. 9. na Potáborovém setkání dětí YMCA J. Hradec v prostorách evangelického kostela, zahrady i přilehlého parku. Tolik nápaditosti, hravosti a úžasných nápadů, které vyprodukovaly jednotlivé tábory se jen tak nevidí. Ale popořádku.

Začínali jsme v 9.30 společnou bohoslužbou, která nám opět vrátila ten opojný pocit prožitého požehnání. Jeho důstojnost David Balcar vtipně i moudře pohovořil o tématu nám z Vlčice II blízkém a sice, kterak Adam s Evou požili plodů ze stromu poznání dobrého a zlého. Po skončení bohoslužby jsme se po jednotlivých táborech shromáždili v různých koutech farní zahrady. Bylo zapotřebí rychle domluvit způsob prezentace našich táborů. Jelikož na Vlčici I přišly dva zpozdilé dopisy určené dvěma našim slečnám, nabízela se možnost zahájit improvizovaným nástupem s rozdáváním dopisů. Ámos mi dokonce před začátkem podstrčil obrovskou čokoládu s tím, že měla včera jedna z nich narozky a máme tedy adepta na vytahování vlajky. Uložil jsem jí do stehenní kapsy, a tak byla při předání doslova tekutá.

Náš tábor přišel na řadu po prezentacích vodácké akce vedené odvážnou Janou a „prapravěké“ MiniVlčice. Kromě nástupu jsme sehráli dvě ukázky z našeho programu. První z oblasti VTH, a to scénka „stvoření ženy“. Ámos v roli Hospodina vyrobil Vendy opět ústa dostatečně prořízlá, takže si stvořená Eva okamžitě omotala probuzeného Adama kolem prstu. Druhá scénka vnesla trochu světla do dění po uložení sarkofágu s faraonem za kuchyni. Nejdříve jsme tedy do něj uložili faraona Achnatona. Poté co děcka zatloukla víko pořádnými hřebíky, vytáhl jsem zpod svého převleku akumulátorový šroubovák značky BOSCH typ: GSR 14.4-2 PROFESSIONAL a po opravdu neplánované výměně vybitého akumulátoru odšrouboval čelo sarkofágu – tajemství je tímto prozrazeno. Zakončili jsme klasicky, a to pokřiky s hymnou a zvedáním naší malé, výletové vlajky. Po nás se představily tábory Rosomák, Vlčice I, Valkounov a MoraVlčice. Zastavím se jen u Valkounova, což je zbrusu nový tábor pro vysloužilé táborníky, kteří se nám tu po vypršení věkového limitu patnácti let „bezprizorně blomcali“. Nyní již mají zastání a ymkařským podsvětím se nesou zvěsti, že to bylo výživné. Následoval společný oběd (vynikající slepice na paprice s těstovinami) z různých zdrojů. Ani nevím, která kuchařka mohla za tu symfonii chutí. Odpolední program sestával z velké PRAPRAHRY na různých stanovištích a nezbytných lanových aktivit. Přelézání poněkud volně zavěšené sítě byl prý horor a někteří se na druhou stranu ani nedostali :-). Sám jsem účinkoval u slaňování a měl jsem tu čest uvést do této problematiky několik úplných nováčků. Zajímavé výsledky přineslo slaňování na čas, které se stalo soubojem Krndi s Barčou. O výsledku rozhodl až výkon Báry na samé hranici lidských možností i zdravého rozumu. Zakončení celé akce proběhlo pod taktovkou Honzy „Mustanga“ Blažka, našeho předsedy, který nás svolal do kostelních lavic ke zpěvu „svítákovek“. Uštědřil nám nějaké ty nezbytné informace, jaksi globálně se i za nás rozloučil a pak jsme se už rozjeli do svých domovů.

Jirka „Myšok“ Pavlíček
fota: archiv autora