rozhovor s Janou Škubalovou
Čtenáři Proteinu mohou Janu znát z její reportáže psané o pobytu na Madagaskaru. Tentokrát se naše světoběžnice přesunula do města Mopti v africkém státu Mali. Působí tam jako dobrovolnice francouzské organizace France Volontaires, bývalé AFVP.
Co znamená zkratka AFVP?
AFVP znamená doslova „Association Française des Volontaires
de Progrés“, v českém překladu „Francouzská organizace
dobrovolníků pro rozvoj“. Jedná se o největší dobrovolnickou
organizaci ve Francii, založenou už v 60tých letech,
která až do konce roku 2009 vysílala 350 dobrovolníků ročně
do frankofonních zemí (bývalých francouzských kolonií), ale
vycestovat mužete také do některých zemí Asie či Latinské
Ameriky. V roce 2010 francouzské ministerstvo zahraničních
věcí změnilo status AFVP a stala se z něho reference
pro dobrovolnictví v rozvojových zemích ve Francii. V praxi
to znamená změnu jména na „France Volontaires“, stejný
počet dlouhodobých dobrovolníků, ale také podporu dalších
typů dobrovolnictví jako např. krátkodobé dobrovolnictví v
důchodovém věku, workcampy či solidární dovolené.
Na jakém projektu vedeném France Volontaires
pracujete?
Pracuji coby technická asistentka na projektu partnerství
krajů mezi Region Centre (středofrancouzský kraj) a Region Mopti (středomalijský kraj). Mým hlavním úkolem je doprovzázet francouzské a malijské subjekty v jejich společných projektech. Ať už se jedná o družby studentů středních škol, projekty neziskových organizací pro
konkrétní skupinu obyvatel na venkově nebo výměnu umělců.
Druhá část mé práce pak spočívá ve vedení fondu pro
podporu místních iniciativ. Jedná se především o neziskové
organizace a výrobní družstva přímo v kraji, není nutné mít
vztah s Francií. Fond podporuje především projekty, jejichž
cílem je obstarat lidem obživu: zemědělství, chov dobytka,
malé kredity pro obchod či nákup materiálu.
France Volontaires vede v Mali okolo 40 projektů, na kterých
účastní její dobrovolníci. Nemá svoje vlastní projekty,
ty jsou vytvářeny vždy na základě partnerství mezi organizací
ve Francii a organizací (či jiným subjektem) v Mali. France
Volontaires pak pomáhá prakticky těmto dvěma organizacím
s projektem, tzn. vedení účetnictví, starost o majetek daný
dobrovolníkovi k dispozici, dovolená, zdravotní pojištění,
platové ohodnocení, plánování a hodnocení práce atd.
Kdy jste poprvé začala přemýšlet o tom, že se stanete
dobrovolníkem? Vybírala jste si nějaký konkrétní
region nebo druh práce?
Tak na to už si moc nepamatuji. Asi to bylo v roce 2003, když
jsem chtěla jet pracovat do nějaké neziskové organizace ve
Francii a dostala se tak k programu Evropské dobrovolné
služby. Ale už předtím jsem byla několikrát dobrovolníkem
doma, např. pro YMCA v Olomouci.
Po mé zkušenosti evropského dobrovolníka jsem se čím dál
více zajímala o rozvojové země a vystudovala ve Francii 3-
letý obor pro práci v rozvojové a humanitární pomoci. Chuť
vyjet na 2 roky pracovat přímo do terénu tedy nebyla moc
velkým překvapením (tedy kromě
mé rodiny :-)).
Když jsem kandidovala na podzim roku 2008 coby dobrovolník
AFVP, chtěla jsem se vrátit na Madagaskar, odkud jsem
právě přijela po 5 měsíční stáži.
V rámci mých studií jsem tam pracovala pro jednu chráněnou
dílnu pro mladé s postižením, kteří vyráběli náhrdelníky na dovoz coby Fairtrade do Evropy.
Dokonce jsem jich pak pár dovezla pro moji Fairtradeorganizaci do Brna.
Co se týče druhu práce, tak jsem chtěla pokračovat v práci
na projektech Fairtrade jako doposud. Nicméně politická situace na Madagaskaru se vyhrotila a můj projekt nebyl financován. Zástupci AFVP mi
nabídli účast na decentralizované spolupráci v Mali a tak jsem si řekla: „nakonec, proč ne? Bude to o zkušenost víc!“
Jak vypadá Váš běžný pracovní den v Mopti?
Pracuji na krajském úřadě, ráno tedy přijdu do kanceláře a
pozdravím mé malijské a francouzské kolegy (jsme tady 3
dobrovolníci pro Region Centre). Trochu si s nimi popovídám,
to je tady velice důležité. Pak zapnu v kanceláři počítač
a když funguje internet, tak zkontroluji emaily a odpovím na
ty nejurgentnější. Většinou mi po mailu přijde práce, takže
pak už jen organizuji různé schůzky pro francouzské či malijské
partnery a informuji průběžně hejtmana a francouzský
region o všem dění. Různé schůze ohledně projektů jsou
velice časté, takže se jich občas také účastním, když mi to
čas dovolí. Vzhledem k tomu, že mou prací je doprovázet
francouzské organizace v jejich spolupráci a podporovat malé místní projekty, jezdím minimálně jednou do měsíce do terénu, abych se seznámila jak s
lidmi, tak s jejich prací. Je to velice zajímavá a
různorodá práce s lidmi.
Jak se Vám spolupracuje s místními lidmi?
Ne vždy je to jednoduché. Hlavním problémem je
asi jazyková bariéra, protože hodně lidí nemluví
dostatečně dobře francouzsky, takže to pak sháním
nějakého překladatele. Lidé tady mají mnohem
pomalejší pracovní tempo, na všechno je
potřeba mnohem víc času. A ten čas je potřeba
si dát, protože jinak lidé neporozumí a je velice
težké s nimi pracovat. Proto je velice důležité
se zadaptovat. Stres je tady můj velký nepřítel,
protože jakmile toho je hodně, tak vůbec nic neudělám. :-)
Naštěstí naši francouzští partneři dobře znají místní poměry!
Ze začátku jsem měla problém si zvyknout na místní klima
(45 až 50 stupňů v teplé sezóně), při takových teplotách
člověk rychle zleniví a pak pracuje se stejnou rychlostí jako
místní a také si rád v poledne zdřímne. :-)
Jakou máte zkušenost s multikulturalitou? Musela
jste se hodně přizpůsobovat životu v Mopti?
Mopti je velice multikulturní prostředí a se svými 85.000
obyvateli je to čtvrté největší město Mali. Díky přístavu je to
vlastně taková křižovatka obchodních cest pro místní region
(Mali a okolní země). Proto jsou tady lidé nejen různých
malijských etnik a zvyků, ale také hodně cizinců z okolních
zemí.
Já mám asi největší problém s jejich náboženstvím, i když je
to velice modernizovaný islám často míchaný s animistickými
kulty. Místní lidé také neznají pojem „soukromí“ či „individum“.
Pro každého evropana je docela problém zvyknout
si, že lidé strkají nos do všeho. Člověk tady musí mít hodně
trpělivosti, a hlavně ze začátku se snažit co nejvíce naslouchat
a sledovat místní obyčeje, vyptávat se místních.
Myslím, že po všech mých zkušenostech z předešlých zemí
(Maroko, Madagaskar) jsem měla asi největší problém právě
tady v Mali, ale nakonec jsem si zvykla a dobře jsem se
zadaptovala.
Foto: Jana Škubalová
Rozhovor byl poskytnut Europe Direct Pardubice,
děkujeme za souhlas s možností jej otisknout.
http://pardubice.europe-direct.cz.