Barvitá návštěva u 4 novorozeňat
Autor: externí <protein(at)ymca.cz>, Téma: 05/2010, Vydáno dne: 15. 11. 2010Dokumentární film Mimina francouzského režiséra Thomase
Balm?se, který vstoupil i do českých kin, zachycuje
prvních 18 měsíců života čtyř dětí z různých koutů světa.
Bez jakéhokoli komentáře, pouze obrazem a doprovodnou
hudbou utváří přitažlivý, humorný i dojemný obraz
začátku lidského života.
Thomas Balmes má za sebou již řadu úspěšných dokumentů zabývajících se negativními stránkami života současné globalizované společnosti. Ve svém nejnovějším snímku ale překonává vrozený pesimismus a dává prostor pro nahlédnutí do čtyř radikálně odlišných oblastí světa, kde se právě odehrává jeden z nejkrásnějších dějů pozemského života: zrození člověka.
Čtyři kouty světa Severoamerická Kalifornie, africká Namibie, japonské Tokio a mongolská poušť Gobi – právě tam se narodila Hattie, Ponijao, Mari a Bayarjargal. Jsme svědky porodu, prvního nadechnutí i pláče, úvodních nesmělých kontaktů s lidmi a později i s širším okolím. Zatímco japonská holčička přichází do technologicky nejvyspělejší země světa, a navíc do zjevně movité rodiny, Američanka Hattie bude vyrůstat v radikálně ekologicky založené rodině – ovšem stejně jako Japonka Mari v té nejbohatší části světa. Oproti tomu mongolského chlapečka Bayarjargala si vezou rodiče na staré vysloužilé motorce do svého tradičního obydlí – mongolského stanu geru. Chlapec bude vyrůstat v těsné blízkosti zvířat, která jeho rodiče pěstují pro obživu, a začátek života stráví sám ve společnosti kohouta, kočky a o něco málo staršího sourozence.
Africká holčička Ponijao patří do jednoho z posledních afrických kmenů, které žijí tradičním způsobem života zcela nezasaženým jakoukoli moderní technologií.
Čtyři způsoby života
Čtyři novorozenci, čtyři kultury, čtyři různé pohledy na svět, čtyři odlišné poměry k technice a k prostředkům, na nichž je založen život v západním světě. Balm?s svým sběrným dokumentem kromě jiného ukazuje na různé množství podnětů, kterého se jednotlivým dětem dostává. Zatímco americké a japonské dítě je neustále zahlcováno nejrůznějšími impulzy (hračky, aktivita a zájem rodičů atd.), mongolské a africké „trpí“ – z našeho pohledu – takřka jejich nedostatkem. A přesto, po roce a půl života jako by tento aspekt vůbec nebyl podstatný pro osobnostní rozvoj a spokojenost dítěte.
Pozitivní zpráva
Thomas Balmes měl volnou ruku, co se týče výběru místa natáčení, díky štědrému a mocnému producentovi. Vybraná čtyři prostředí jsou tedy divácky nanejvýš atraktivní. Volnou ruku ovšem už neměl při střihu a dokončování filmu. Zatímco původní ideou autora bylo složit film z dlouhých záběrů, které by vypovídaly samy o sobě – bez pomoci doprovodné hudby, nakonec je film sestříhán do krátkých sekvencí s většinou humorným vyzněním. Použitá hudba Bruna Coulaise, tvůrce nadmíru libé hudby (Microcosmos, Slavíci v kleci aj.), pak ještě umocňuje výhradně pozitivní vyznění filmu. Jako by prvních 18 měsíců lidského života bylo skutečným rájem na Zemi. A právě to snímku nejvíc ubližuje: jeho nekonfliktnost a přílišná poplatnost současné televizně klipovité produkci. Pozitivní zpráva o hodnotě lidského života a potažmo mateřství je ovšem vítaným narušením současného, většinově na dospělé individuum zaměřeného světonázoru. Dítě není omezením dospělého jedince, ale naopak jeho největším obdarováním – a toho je film Mimina dobrým svědkem.
Lukáš Jirsa
(recenze vyšla i v Katolickém týdeníku 41/2010)
Thomas Balmes má za sebou již řadu úspěšných dokumentů zabývajících se negativními stránkami života současné globalizované společnosti. Ve svém nejnovějším snímku ale překonává vrozený pesimismus a dává prostor pro nahlédnutí do čtyř radikálně odlišných oblastí světa, kde se právě odehrává jeden z nejkrásnějších dějů pozemského života: zrození člověka.
Čtyři kouty světa Severoamerická Kalifornie, africká Namibie, japonské Tokio a mongolská poušť Gobi – právě tam se narodila Hattie, Ponijao, Mari a Bayarjargal. Jsme svědky porodu, prvního nadechnutí i pláče, úvodních nesmělých kontaktů s lidmi a později i s širším okolím. Zatímco japonská holčička přichází do technologicky nejvyspělejší země světa, a navíc do zjevně movité rodiny, Američanka Hattie bude vyrůstat v radikálně ekologicky založené rodině – ovšem stejně jako Japonka Mari v té nejbohatší části světa. Oproti tomu mongolského chlapečka Bayarjargala si vezou rodiče na staré vysloužilé motorce do svého tradičního obydlí – mongolského stanu geru. Chlapec bude vyrůstat v těsné blízkosti zvířat, která jeho rodiče pěstují pro obživu, a začátek života stráví sám ve společnosti kohouta, kočky a o něco málo staršího sourozence.
Africká holčička Ponijao patří do jednoho z posledních afrických kmenů, které žijí tradičním způsobem života zcela nezasaženým jakoukoli moderní technologií.
Čtyři způsoby života
Čtyři novorozenci, čtyři kultury, čtyři různé pohledy na svět, čtyři odlišné poměry k technice a k prostředkům, na nichž je založen život v západním světě. Balm?s svým sběrným dokumentem kromě jiného ukazuje na různé množství podnětů, kterého se jednotlivým dětem dostává. Zatímco americké a japonské dítě je neustále zahlcováno nejrůznějšími impulzy (hračky, aktivita a zájem rodičů atd.), mongolské a africké „trpí“ – z našeho pohledu – takřka jejich nedostatkem. A přesto, po roce a půl života jako by tento aspekt vůbec nebyl podstatný pro osobnostní rozvoj a spokojenost dítěte.
Pozitivní zpráva
Thomas Balmes měl volnou ruku, co se týče výběru místa natáčení, díky štědrému a mocnému producentovi. Vybraná čtyři prostředí jsou tedy divácky nanejvýš atraktivní. Volnou ruku ovšem už neměl při střihu a dokončování filmu. Zatímco původní ideou autora bylo složit film z dlouhých záběrů, které by vypovídaly samy o sobě – bez pomoci doprovodné hudby, nakonec je film sestříhán do krátkých sekvencí s většinou humorným vyzněním. Použitá hudba Bruna Coulaise, tvůrce nadmíru libé hudby (Microcosmos, Slavíci v kleci aj.), pak ještě umocňuje výhradně pozitivní vyznění filmu. Jako by prvních 18 měsíců lidského života bylo skutečným rájem na Zemi. A právě to snímku nejvíc ubližuje: jeho nekonfliktnost a přílišná poplatnost současné televizně klipovité produkci. Pozitivní zpráva o hodnotě lidského života a potažmo mateřství je ovšem vítaným narušením současného, většinově na dospělé individuum zaměřeného světonázoru. Dítě není omezením dospělého jedince, ale naopak jeho největším obdarováním – a toho je film Mimina dobrým svědkem.
Lukáš Jirsa
(recenze vyšla i v Katolickém týdeníku 41/2010)