Bojíte se nakupovat v jiných zemích EU, protože
si myslíte, že přijdete o dvouletou záruku? Když
budete nakupovat přes internet a sedět přitom
ve své židli České republice, máte stejná práva,
jako byste nakupovali u českého obchodníka.
Jak to? Nově totiž platí evropské nařízení Řím
I. Máte tedy 14 dni na odstoupení od smlouvy
bez udání důvodu nebo klasickou „českou“
dvouletou záruční dobu.
Jasná pravidla pro nákupy přes internet v rámci EU totiž
přineslo nové evropské nařízení Řím I koncem loňského
roku. Konec je s dohady, zda se nákupy online řídí právem
domovského státu obchodníka, nebo spotřebitele.
Spotřebitel se už teď může spolehnout na úroveň právní
ochrany, na kterou je zvyklý v členském státě, kde má
obvyklé bydliště. Případné spory Čechů po nákupu na
zahraničních webech se tak budou řídit českými zákony.
Nařízení Řím I (dostupné na: http://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/
LexUriServ.do?uri=OJ:L:2008:177:0006:01:CS:HTML)
nahradilo tzv. Římskou úmluvu, která neposkytovala
spotřebitelům dostatečnou ochranu při nákupu online v
jiných zemích EU. „Dosud mohlo dojít k situaci, kdy se
spotřebitelská smlouva bude řídit právním řádem státu
obchodníka.
A tak by například místo 14 dnů na odstoupení od smlouvy
bez udání důvodu měl český spotřebitel k dispozici
pouze sedmidenní lhůtu, která je obvyklá třeba ve Francii,“
vysvětluje Martin Rezek, právník Evropského spotřebitelského
centra ČR. V případných sporech tedy platí
rozhodné právo země spotřebitele. Pokud by ale měla být
ve státě prodávajícího některá spotřebitelská práva ještě
výhodnější, může se jich nakupující také domáhat.
„V tomto ohledu nejsou podstatným faktorem jazyk nebo
měna použité na internetových stránkách,“ upřesňuje
Martin Rezek. „Českým právem proto bude chráněn i
český zákazník internetového obchodu psaného například
ve španělštině, který si nechá zboží doručit do svého
bydliště třeba v Mělníku.“
Některé spotřebitele dosud nejistá situace od přeshraničních
nákupů odrazovala. Nyní by mělo dojít k posílení
jejich pozice a také důvěry ve vnitřní trh EU, což prospěje
rovněž internetovým prodejcům, kteří nabízejí zboží a
služby do jiných zemí EU.
Upřednostnění domovského práva spotřebitele je přitom
logické a spravedlivé. „Zatímco spotřebitel nakupuje za
hranicemi státu pouze výjimečně a strávil by nad studiem
legislativy země obchodníka hodně času a energie,
tak většina obchodníků, kteří se věnují přeshraničnímu
obchodu, může náklady spjaté s prostudováním jiných
právních předpisů rozložit do mnoha obchodních transakcí,“
podotýká Martin Rezek.
Nařízení Řím I platí v celém Evropské unii, vyjma Dánska.
Nevztahuje se na smlouvy o službách poskytovaných
výlučně v zemi odlišné od země obvyklého bydliště
spotřebitele (např. připojení k internetu v místě dočasného
pobytu v jiné zemi), na přepravní smlouvy (půjčování
aut, letecká doprava, cestování vlakem či autobusem
atp.) a na smlouvy, jejichž předmětem je věcné právo k
nemovitosti nebo právo k užívání nemovitosti.
Ondřej Tichota, poradce pro komunikaci ESC ČR