Podobenství o vinném kmeni
Autor: externí <protein(at)ymca.cz>, Téma: 01/2011, Vydáno dne: 06. 03. 20111 „Já jsem pravý vinný kmen a můj Otec je vinař.
2 Každou mou ratolest, která nenese ovoce, odřezává, a každou, která nese ovoce, čistí, aby nesla hojnější ovoce.
3 Vy jste již čisti pro slovo, které jsem k vám mluvil.
4 Zůstaňte ve mně, a já ve vás. Jako ratolest nemůže nést ovoce sama od sebe, nezůstane-li při kmeni, tak ani vy, nezůstanete-li ve mně.
5 Já jsem vinný kmen, vy jste ratolesti. Kdo zůstává ve mně a já v něm, ten nese hojné ovoce; neboť beze mne nemůžete činit nic.
6 Kdo nezůstane ve mně, bude vyvržen ven jako ratolest a uschne; pak ji seberou, hodí do ohně a spálí.
Jan 15, 1-6
Podobenství o vinném kmeni říká nám dvojí: především to, že být křesťanem znamená žít život, jejž dává Ježíš. To není však jen světový názor nebo jen pouhé učení nebo snad jen mystický zážitek; to je živá síla, která má svůj zdroj v Kristu.
Za druhé nám říká toto podobenství: tento život v Kristu prožíváme spolu s jinými, kteří jsou našimi bratřími. Zde má církev svůj základ v zdůvodnění; je to obecenství těch, kdo jsou v Ježíši Kristu. A býti v Něm znamená milovat Ho, protože On nás dříve miloval, a navzájem se milovat jako bratří. Aby Kristus dal jistotu těm, kdo Mu patří, a ukázal jim pevnost tohoto svazku, učí je, že On sám si je vybral za své služebníky a udržuje si je v lásce, že On je vysílá a dává jim sílu, aby snesli ovoce.
Ti, kdo se odtrhnou od těla Kristova, nemohou nést ovoce Ducha. A přesto se mnozí z nás stokrát víc namáhají, aby z vlastních sil plnili co považují za vůli Boří, než aby hleděli poznat skutečné činy Boří a od Boha přijmout sílu, z níž jediné lze opravdu konat Boží vůli.
Církev a jednotlivý křesťan závisí navzájem na sobě. Příslušnost k církvi je důležitější než jakákoliv jiná příslušnost k jakékoli straně nebo organisaci.
Ke které církvi se mám připojit? Podle asijského přítele je tato otázka velmi důležitou otázkou pro asijské křesťany a ve de je k bolestnému objevu rozdělení církví. Týká se však jen Asie tato věc? Církve jsou roztrženy a stojí proti sobě v celém světě. Ale nemá to tak být. Proto se máme modlit a snažit o překonání těchto rozporů mezi církvemi.
Křesťan ve svém životě vydává ovoce Ducha, radost, ticho, pokoj, dobrotu, atd.: můj život nevydává toto ovoce – proto se mohou drát politické mythy a zesvětštění do mé rodiny, do mé církve. Není slabá církev a duchovně neúčinná církev odrazem mého vlastního vnitřního života? Od nynějška chci žít v církvi a pro církev, abych ji pomáhal zvnitřka formovat a reformovat.
„Většího milování nad to žádný nemá, než aby duši svou položil za přátely své.“ Jsme schopni tak velkého milování? Jak dojdeme tak velké lásky? Kdo z nás by mohl svou duši, svůj život položit z lásky k přátelům? Vždyť ani nám život nepatří! Vždyť jsme za něj dlužni!
A přece jest jeden, kdo měl tak velikou lásku a kdo vydal život, za který nezůstal dlužen, za své přátele, dobrovolně, z lásky. A my máme být Jeho přátely – to nás on tolik miloval, to on nám otevřel dvéře k novému životu. A otevřel tak i cestu k velké lásce mezi lidmi: a ta jest i Jeho příkazem pro nás. A vždy znovu nám pomáhá, abychom byli schopni lásky opravdu veliké.
Jaroslav Šimsa, Zelené listy, 22. ledna 1940
(doslovný přepis včetně gramatiky)
obrázek - logo vydavatelského oddělení YMCA v Československu
2 Každou mou ratolest, která nenese ovoce, odřezává, a každou, která nese ovoce, čistí, aby nesla hojnější ovoce.
3 Vy jste již čisti pro slovo, které jsem k vám mluvil.
4 Zůstaňte ve mně, a já ve vás. Jako ratolest nemůže nést ovoce sama od sebe, nezůstane-li při kmeni, tak ani vy, nezůstanete-li ve mně.
5 Já jsem vinný kmen, vy jste ratolesti. Kdo zůstává ve mně a já v něm, ten nese hojné ovoce; neboť beze mne nemůžete činit nic.
6 Kdo nezůstane ve mně, bude vyvržen ven jako ratolest a uschne; pak ji seberou, hodí do ohně a spálí.
Jan 15, 1-6
Podobenství o vinném kmeni říká nám dvojí: především to, že být křesťanem znamená žít život, jejž dává Ježíš. To není však jen světový názor nebo jen pouhé učení nebo snad jen mystický zážitek; to je živá síla, která má svůj zdroj v Kristu.
Za druhé nám říká toto podobenství: tento život v Kristu prožíváme spolu s jinými, kteří jsou našimi bratřími. Zde má církev svůj základ v zdůvodnění; je to obecenství těch, kdo jsou v Ježíši Kristu. A býti v Něm znamená milovat Ho, protože On nás dříve miloval, a navzájem se milovat jako bratří. Aby Kristus dal jistotu těm, kdo Mu patří, a ukázal jim pevnost tohoto svazku, učí je, že On sám si je vybral za své služebníky a udržuje si je v lásce, že On je vysílá a dává jim sílu, aby snesli ovoce.
Ti, kdo se odtrhnou od těla Kristova, nemohou nést ovoce Ducha. A přesto se mnozí z nás stokrát víc namáhají, aby z vlastních sil plnili co považují za vůli Boří, než aby hleděli poznat skutečné činy Boří a od Boha přijmout sílu, z níž jediné lze opravdu konat Boží vůli.
Církev a jednotlivý křesťan závisí navzájem na sobě. Příslušnost k církvi je důležitější než jakákoliv jiná příslušnost k jakékoli straně nebo organisaci.
Ke které církvi se mám připojit? Podle asijského přítele je tato otázka velmi důležitou otázkou pro asijské křesťany a ve de je k bolestnému objevu rozdělení církví. Týká se však jen Asie tato věc? Církve jsou roztrženy a stojí proti sobě v celém světě. Ale nemá to tak být. Proto se máme modlit a snažit o překonání těchto rozporů mezi církvemi.
Křesťan ve svém životě vydává ovoce Ducha, radost, ticho, pokoj, dobrotu, atd.: můj život nevydává toto ovoce – proto se mohou drát politické mythy a zesvětštění do mé rodiny, do mé církve. Není slabá církev a duchovně neúčinná církev odrazem mého vlastního vnitřního života? Od nynějška chci žít v církvi a pro církev, abych ji pomáhal zvnitřka formovat a reformovat.
„Většího milování nad to žádný nemá, než aby duši svou položil za přátely své.“ Jsme schopni tak velkého milování? Jak dojdeme tak velké lásky? Kdo z nás by mohl svou duši, svůj život položit z lásky k přátelům? Vždyť ani nám život nepatří! Vždyť jsme za něj dlužni!
A přece jest jeden, kdo měl tak velikou lásku a kdo vydal život, za který nezůstal dlužen, za své přátele, dobrovolně, z lásky. A my máme být Jeho přátely – to nás on tolik miloval, to on nám otevřel dvéře k novému životu. A otevřel tak i cestu k velké lásce mezi lidmi: a ta jest i Jeho příkazem pro nás. A vždy znovu nám pomáhá, abychom byli schopni lásky opravdu veliké.
Jaroslav Šimsa, Zelené listy, 22. ledna 1940
(doslovný přepis včetně gramatiky)
obrázek - logo vydavatelského oddělení YMCA v Československu