Školení na Islandu aneb žralok smrdí, záře září...
Autor: externí <protein(at)ymca.cz>, Téma: 01/2011, Vydáno dne: 06. 03. 2011Je to už nějaký ten pátek, kdy jsem se svou „kolegyní“ (jak si s oblibou říkáme) Kristýnou Kikou Pulišovou vyrazila na školení o strategickém plánování a metodách facilitace.
Ale nebylo to jen tak ledajaké školení – cestovaly jsme neuvěřitelných šestnáct hodin, jely jsme autobusem do Berlína, potom vlakem přes půl města a nakonec přes oceán letadlem až jsme se konečně doslova doplazily na Island. Ano, přesně ten Island, který sopečným prachem omezuje odlety turistů nejen z onoho známého ostrova a který má něco málo přes tři sta tisíc obyvatel, tzn. méně než naše hlavní město. A tak jsme se také jednou mohly cítit důležitě, že jsme z takové velké země.
Náš pocit důležitosti nás opustil hned druhý den. Po představení se všech účastníků, kde byl každý prezident národní YMCA nebo alespoň zahraniční sekretář (a to už raději vůbec nemluvím o zastoupení z řad YMCA Europe), jsme nechápaly, co na takovém elitním školení děláme. Naši funkci v YMCA jsme vymezily jako „girls for everything“ k čemuž jsme pro jistotu okamžitě doplnily příslušný výčet našich činností. Zjištění, že je mezi námi několik rodilých mluvčích, co se angličtiny týče, nám na odvaze nepřidalo. Respektive fakt, že týráte něčí sluch špatnou výslovností či nesmyslnými větami, je lehce stresující. Nicméně časem jsme přišly na to, že to není až tak hrozné, jsme šikovné holky a až na pár slovíček jsme schopné jak komunikovat, tak rozumět.
Nemá zde cenu zdlouhavě rozpitvávat školení, stejně vás to nezajímá. A kdyby přece, materiály jsou k dispozici na YMCA v ČR. Co by vás však zajímat mohlo, je naše cvičná strategie pro rozvoj mezinárodní spolupráce v rámci YMCA Europe (materiály tamtéž). Tak nás to nadchlo, že už teď plánujeme další setkání, a to open space meeting, který se uskuteční pravděpodobně na podzim v Chorvatsku.
Takových „vzdělávacích výletů“ bych si klidně nechala líbit více. Nejen, že jsme se něco nového naučily (to se dalo čekat, když jedeme na školení, že?), ale měly jsme možnost poznat nové lidi (trochu klišé, ale musím to tu přece napsat :) a také úžasnou zemi. Třeba když si jdete vyzvednout kufry z úschovny, tak nepotřebujete žádný doklad. Prostě přijdete do místnosti plné zavazadel, jedno si vyberete a odejdete s ním. Když jsme se našich islandských hostitelů ptali, proč mají v YMCA tak málo členů, řekli jen: „Nezáleží přeci na kvantitě, ale na kvalitě.“ Teprve potom dodali, že neví, kde je mají vzít, když mají tak málo obyvatel. Faktem je to, že na Islandu nemají ani vojsko, protože si nemohou dovolit plýtvat pracovní silou na „nepotřebná“ povolání, takže je protentokrát omluvme a doufejme, že to do příště zlepší.
Co ale mají, je venkovní „hot tub“ (horká vířivka), kde jsme pravidelně trávili večery pozorováním polární záře a oblohy plné hvězd nebo vymýšlením jiných blbostí jako indiánských jmen (padaly takové perly jako „slow wind“, „strong oak“ a jiné) nebo hry na „Whirpool“ (sunutí se našeho „hot tub kolečka“ co nejrychleji dokola, abychom docílili výměny osoby sedící u přívodu teplé vody za jinou – těmto osobám bylo totiž neskutečné teplo, a to opravdu nesnesitelné – někteří z hot tub raději vyskočili a šli se vyválet do sněhu).
Také jsme byli svědky vzniku nového sportu v YMCA. Po odbíjené, košíkové a jistě i jiných sportech je zde nový trend, a to tzv. on-line fotbal. Ke hře potřebujete sudý počet hráčů, železnou konstrukci se šňůrou na věšení prádla a samozřejmě fotbalový míč. Každý hráč si zabere jednu šňůru („line“), které se musí po celou dobu hry držet. Hráč se tak může pohybovat pouze dopředu a dozadu, a tak je tzv. „on-line“. Brankáři jsou pak zavěšeni na železných konstrukcích, kterých se musí držet a bránit pouze nohama. Po zkušenostech doporučujeme pánům suspenzor.
Ojedinělým zážitkem byla i ochutnávka velryby či žraloka (výrazně připomínal naše Olomoucké syrečky), tryskající horké prameny a nebo i-pod party (každý má puštěnou v mp3 tu samou píseň, na kterou všichni tančí – chvíli si připadáte jak idiot, ale pak vás to začne překvapivě celkem bavit … ). Zapomenout nesmím ani na taneční kreace našeho školitele, Jonathana, který se nestyděl se pořádně zavlnit na Chihuava song.
Na závěr se sluší poděkovat organizátorům, ale ti si to stejně nepřečtou, takže bych ráda poděkovala YMCA v ČR, že jsme s Kikou měly tu možnost účastnit se takové skvělé akce, i když nejsme ani generálním sekretářem, ani zahraničním sekretářem, ale jen „girls for everything“.
Díky! :-)
Gabriela Boková, YMCA Brno
_______________________________
Obecné informace o školení aneb co se v článku nepíše:
Pořadatelem školení s názvem Facilitation Methods and Participatory Strategic Planning byla YMCA Slovensko a YMCA Iceland (chcete-li KFUM/KFUK). Za finanční podpory programu Mládež v akci se na Islandu za necelý týden (30. 10. - 4. 11.) proškolilo celkem osmnáct účastníků z různých zemí: České republiky, Německa, Maďarska, Irska, Islandu, Litvy, Rumunska a Slovenska. Našimi školiteli byli Jonathan Dudding (ICA UK) a Camelia Niston.
Ale nebylo to jen tak ledajaké školení – cestovaly jsme neuvěřitelných šestnáct hodin, jely jsme autobusem do Berlína, potom vlakem přes půl města a nakonec přes oceán letadlem až jsme se konečně doslova doplazily na Island. Ano, přesně ten Island, který sopečným prachem omezuje odlety turistů nejen z onoho známého ostrova a který má něco málo přes tři sta tisíc obyvatel, tzn. méně než naše hlavní město. A tak jsme se také jednou mohly cítit důležitě, že jsme z takové velké země.
Náš pocit důležitosti nás opustil hned druhý den. Po představení se všech účastníků, kde byl každý prezident národní YMCA nebo alespoň zahraniční sekretář (a to už raději vůbec nemluvím o zastoupení z řad YMCA Europe), jsme nechápaly, co na takovém elitním školení děláme. Naši funkci v YMCA jsme vymezily jako „girls for everything“ k čemuž jsme pro jistotu okamžitě doplnily příslušný výčet našich činností. Zjištění, že je mezi námi několik rodilých mluvčích, co se angličtiny týče, nám na odvaze nepřidalo. Respektive fakt, že týráte něčí sluch špatnou výslovností či nesmyslnými větami, je lehce stresující. Nicméně časem jsme přišly na to, že to není až tak hrozné, jsme šikovné holky a až na pár slovíček jsme schopné jak komunikovat, tak rozumět.
Nemá zde cenu zdlouhavě rozpitvávat školení, stejně vás to nezajímá. A kdyby přece, materiály jsou k dispozici na YMCA v ČR. Co by vás však zajímat mohlo, je naše cvičná strategie pro rozvoj mezinárodní spolupráce v rámci YMCA Europe (materiály tamtéž). Tak nás to nadchlo, že už teď plánujeme další setkání, a to open space meeting, který se uskuteční pravděpodobně na podzim v Chorvatsku.
Takových „vzdělávacích výletů“ bych si klidně nechala líbit více. Nejen, že jsme se něco nového naučily (to se dalo čekat, když jedeme na školení, že?), ale měly jsme možnost poznat nové lidi (trochu klišé, ale musím to tu přece napsat :) a také úžasnou zemi. Třeba když si jdete vyzvednout kufry z úschovny, tak nepotřebujete žádný doklad. Prostě přijdete do místnosti plné zavazadel, jedno si vyberete a odejdete s ním. Když jsme se našich islandských hostitelů ptali, proč mají v YMCA tak málo členů, řekli jen: „Nezáleží přeci na kvantitě, ale na kvalitě.“ Teprve potom dodali, že neví, kde je mají vzít, když mají tak málo obyvatel. Faktem je to, že na Islandu nemají ani vojsko, protože si nemohou dovolit plýtvat pracovní silou na „nepotřebná“ povolání, takže je protentokrát omluvme a doufejme, že to do příště zlepší.
Co ale mají, je venkovní „hot tub“ (horká vířivka), kde jsme pravidelně trávili večery pozorováním polární záře a oblohy plné hvězd nebo vymýšlením jiných blbostí jako indiánských jmen (padaly takové perly jako „slow wind“, „strong oak“ a jiné) nebo hry na „Whirpool“ (sunutí se našeho „hot tub kolečka“ co nejrychleji dokola, abychom docílili výměny osoby sedící u přívodu teplé vody za jinou – těmto osobám bylo totiž neskutečné teplo, a to opravdu nesnesitelné – někteří z hot tub raději vyskočili a šli se vyválet do sněhu).
Také jsme byli svědky vzniku nového sportu v YMCA. Po odbíjené, košíkové a jistě i jiných sportech je zde nový trend, a to tzv. on-line fotbal. Ke hře potřebujete sudý počet hráčů, železnou konstrukci se šňůrou na věšení prádla a samozřejmě fotbalový míč. Každý hráč si zabere jednu šňůru („line“), které se musí po celou dobu hry držet. Hráč se tak může pohybovat pouze dopředu a dozadu, a tak je tzv. „on-line“. Brankáři jsou pak zavěšeni na železných konstrukcích, kterých se musí držet a bránit pouze nohama. Po zkušenostech doporučujeme pánům suspenzor.
Ojedinělým zážitkem byla i ochutnávka velryby či žraloka (výrazně připomínal naše Olomoucké syrečky), tryskající horké prameny a nebo i-pod party (každý má puštěnou v mp3 tu samou píseň, na kterou všichni tančí – chvíli si připadáte jak idiot, ale pak vás to začne překvapivě celkem bavit … ). Zapomenout nesmím ani na taneční kreace našeho školitele, Jonathana, který se nestyděl se pořádně zavlnit na Chihuava song.
Na závěr se sluší poděkovat organizátorům, ale ti si to stejně nepřečtou, takže bych ráda poděkovala YMCA v ČR, že jsme s Kikou měly tu možnost účastnit se takové skvělé akce, i když nejsme ani generálním sekretářem, ani zahraničním sekretářem, ale jen „girls for everything“.
Díky! :-)
Gabriela Boková, YMCA Brno
_______________________________
Obecné informace o školení aneb co se v článku nepíše:
Pořadatelem školení s názvem Facilitation Methods and Participatory Strategic Planning byla YMCA Slovensko a YMCA Iceland (chcete-li KFUM/KFUK). Za finanční podpory programu Mládež v akci se na Islandu za necelý týden (30. 10. - 4. 11.) proškolilo celkem osmnáct účastníků z různých zemí: České republiky, Německa, Maďarska, Irska, Islandu, Litvy, Rumunska a Slovenska. Našimi školiteli byli Jonathan Dudding (ICA UK) a Camelia Niston.