Víkend na školení ve Věcově

V dnešní době již nestačí něco umět. Jakoukoli dovednost, znalost či snad dokonce i vlastnost je dobré mít podloženo nějakým dokumentem, certifikátem, osvědčením. V některých případech a situacích je to výhodou, jindy už dokonce podmínkou! A aktuální trend nasvědčuje tomu, že podmínkou to bude čím dál častěji.


Nejen proto, ale hlavně, abych se dozvěděla plno užitečných informací, které se mi budou hodit (třeba na letních YMCA táborech ve Veverské Bítýšce, kam jezdím jako vedoucí), rozhodla jsem se přihlásit na školení nazvané Samostatný vedoucí dětí a mládeže s kulturním zaměřením. Na výběr bylo dokonce ze tří specializací – mohla jsem se vzdělávat v oblasti hudba, tanec nebo divadlo.

Seminář probíhal v rámci projektu Klíče pro život - Rozvoj klíčových kompetencí v zájmovém a neformálním vzdělávání, jenž pro Národní institut dětí a mládeže realizuje YMCA Brno.

Čím víc se školení blížilo, tím víc jsem litovala, že víkend, který mohl být vyplněn odpočinkem, budu muset strávit takto „pracovně“. Ohromně mi však zlepšilo náladu, když jsem se dozvěděla, že na mě zbude místo v důležitém autě, vezoucím z Brna lektory a techniku. Pět holek v autě vytvořilo výborný babinec a dobrá nálada mi zůstala až do konce školení.

Prožila jsem totiž bezvadný víkend. Pohodová atmosféra, kterou tvořili organizátoři, účastníci i majitelé pensionu Kadeřávek, ve kterém jsme byli ubytovaní (chalupa v malé vesničce Věcov) určitě napomáhala tomu, abychom si všechny důležité věci lépe zapamatovali.

To nejhorší jsem si odbyla hned na začátku. Jelikož je mi při zdravovědě vždy špatně, posuzování bezpečnostních a zdravotních rizik mi po zkušenostech z táborů nedělalo problém, zato poskytování první pomoci jsem skoro fyzicky nezvládala. Avšak až do této chvíle jsem nezažila, aby se při masáži srdce (gumové slečny Anči) hromadně zpívala koleda Rolničky, rolničky (na druhou stranu naprostá většina účastníků kurzu byla z Tensingu, tak na tom vlastně nebylo vůbec nic divného), nejen proto byla pro mě tato páteční část snesitelnější a nikdo si asi ani neuvědomil, že se končilo docela pozdě večer. Po skončení programu však většině vyhládlo, proto se dojedly zbytky z večeře a unaveni z cestování, seznamování a získávání nových vědomostí a dovedností, šli všichni spát.

Další den u snídaně už si důvěrně povídali i ti, kteří se ještě před dvaceti čtyřmi hodinami ani neznali, a příjemně naladěni odcházeli všichni na první část školení. Ondra Strádal s námi probral některé stránky vedení kolektivu a dal nám několik užitečných rad, například co dělat v případě, že nemáme lidi dostatečně motivované, ale také jsme si vyzkoušeli praktické věci, jako vyplňování dokladů, apod.

Po tom, co nám Petr Konvalinka osvětlil některé aspekty práce s dětmi a mládeží se speciálními vzdělávacími požadavky, šli jsme na oběd a dali si chvilku pauzu, abychom byli připraveni na další sadu teoretických přednášek Andrey Gröschlové (formulace výchovných cílů a analýza výchovné činnosti) a Petra Konvalinky (provádění prevence).

Večerní blok zakončila přednáška Gabriely Bokové na téma organizace a zajištění her. Jelikož byli všichni zúčastnění mladí a hraví, byl výborný nápad pojmout celou tuto část jako hru. Jistě by bylo smutné, kdyby se totiž o hrách jen mluvilo, a proto jsme si po úvodní přednášce téměř dvě hodiny hráli. Vytvářeje z PET lahví a špejlí most, snažili jsme se jej navrhnout tak, abychom mohli použít co nejméně nabízených Marshmallow a zbytek sníst, následně jsme se hádali o morálce jednoho děvčete, čtyř chlapů a krokodýla a ještě po ukončení oficiální části programu tyto i ostatní činnosti dlouze rozebírali.

Další den začal výborně, jelikož celé dopoledne bylo v plánu pokračovat v přednášce o hrách. K naší nesmírné radosti jsme opět dostali za úkol vyzkoušet si vše na vlastní kůži. Tentokrát jsme měli po skupinkách vymýšlet vlastní hry a na ostatních je zkoušet. Zjistili jsme, že vymyslet hru během pár minut není nic jednoduchého, přesto se všechny povedly alespoň do té míry, abychom se dobře zabavili. Ponaučení, která jsme si z toho však odnesli, byla také nad zlato.

Poslední výborný oběd – ještě si přidat – chvilka volna – a už tu byl odpolední blok o aplikaci výchovných vzdělávacích metod vedený Petrem Konvalinkou a předzvěst konce školení. Tedy ne tak docela. Jak jsem se v sobotu večer dozvěděla, za dva týdny se tady uvidíme znovu! Inu, ne vždy, když jsou na přihlášce uvedena dvě data, znamená to „nehodící se škrtněte“. Všichni se balili a těšili na pokračování – tentokrát více praktické, zaměřené přímo na oblast – drama, hudba nebo tanec.

Slyšela jsem, že ten druhý víkend si všichni užili, což jim neskutečně závidím. Já musela bohužel ležet s horečkou a antibiotiky u babičky a tak už vám nemůžu říct, jak to celé probíhalo.

Kristýna Pulišová, YMCA Brno