Léto v YMCA

Každý má rád jiné roční období. Znám zastánce jara, zimy i podzimu, ale jsem přesvědčen, že nejvíce příznivců bude mít léto. V Ymce je léto zasvěceno především táborům. V letošním roce jich Ymka pořádala 60. O některých z nich si můžete přečíst na dalších stránkách. O krátkých přátelských návštěvách generálního sekretáře, Andrey Gröschlové a mé maličkosti, na několika dalších se s vámi podělím nyní.


Každý rok se snažíme s generálním sekretářem navštívit několik ymkařských táborů. Nejde o žádnou kontrolu či inspekci (těch si zažijí vedoucí dost ze strany hygieny a donátorů – tím neříkám, že je to špatně, kontrola musí být), ale o poznání konkrétních lidí, ymkařů, programu, technickém zázemí tábořišť apod. Toto léto jsme podnikli 2 cesty, na kterých jsme měli v plánu navštívit 7 táborů.

První zastávka první cesty byla na táboře YMCA T. S., který proběhl na Kláskově Mlýně v Polici u Jemnice. Je to velkokapacitní tábor, na kterém bylo přes 100 účastníků, ale díky rozdělení do skupinek si i tak mohly děti prožít tu pravou táborovou atmosféru. Bydlí se tu v chatkách, ymkařská vlajka visela na stožáru, dětem chutnalo... K dispozici je tu velký bazén, který byl využíván i k různým vodním hrám. Zaujal nás např. jeden plný pytel vršků od PET lahví – ty sloužily právě k tomu, že je měla družstva lovit ze dna bazénu. V táboře jsme byli nejen mile přijati, ale ihned s námi podepsali i dokument návštěvníka tábora, podle předpisu. Zkrátka vše jak má být.

Druhou zastávkou byl shodou okolností opět tábor YMCA T. S., tentokrát však zcela jiný – tábor skautské skupiny. Několik týpek se tyčilo na břehu rybníka uprostřed lesa u Lipnice v okrese Jindřichův Hradec. Čistě dívčí tábor jevil znaky nejen dívčích rukou – všude pořádek a čistota a uspořádanost až harmonie, ale zároveň i velké znalosti různých skautských vychytávek – lednička, jímka, voda, sklípek,... Skautky nás ochotně provedly a na všetečné otázky odpověděly... vůbec se nám nechtělo odjíždět z tohoto romantického koutku a příjemné atmosféry, ale co naplat, měli jsme plán, který jsme museli dodržet a tak jsme se vydali na poslední tábor tohoto dne.

Tím byl English Camp YMCA Husinec v Albrechticích nad Vltavou. Opět zcela jiný charakter. Tábor probíhal v budově, šlo především o angličtinu, i když trénovanou při různých činnostech. Asi 50 účastníků různého věku měla možnost komunikace s rodilými mluvčími, součástí programu byl ale kladen důraz i na křesťanský aspekt. Zde jsme i přenocovali a ráno hurá na další cestu.

Vyrazili jsme do směr Svojšín, kde měl probíhat tábor YMCA Klatovy na Valečkově mlýně. Lilo jako z konve a vůbec se nám nechtělo vystupovat z auta. Ani jsme nemuseli, neb jsme po marném hledání zjistili, že ho museli organizátoři na poslední chvíli o týden odložit. Suchou nohou jsme se tedy přesunuli o pár kilometrů vedle, kde probíhal již tradiční tábor YMCA Praha na Kosím potoce. Také tady šlo o klasická týpí, postavená na dvou březích potoka - starší a mladší sekce. Tady byli předem domluveni, že vymyslíme něco do programu. Udělali jsme znalostní testík, jednu ymkařskou hru na trojúhelníky a také určitou formu evaluace, aby vedoucí měli zpětnou vazbu, který prvek (duch, duše a tělo) mají děti pocit, že si na táboře zatím nejvíce rozvinuly. Počasí tu sice moc nepřálo, ale v žádném případě jsme neměli pocit, že by kazilo skvělou tábornickou atmosféru.

Druhá cesta byla severní – začala v Dolní Světlé u České Lípy, kde proběhl tábor YMCA Děčín. Parádní místo, příjemní lidé, vše sršelo příjemnou, pokojnou a srdečnou atmosférou, opět se nám nechtělo odjíždět. Pak opět velká změna, vysokoškolské koleje v Liberci – tábor Manželských setkání Živé rodiny, de facto nově vznikající YMCA Familia. Přednášky, skupinky, aktivní chuť pracovat na svých vztazích... opět srdeční lidé... Přesun do Nového města nad Metují, rodinný tábor YMCA Živá rodina, opět pokojná a milá atmosféra, tábořiště dokonce s tělocvičnou, milí lidé...

Finále proběhlo na Veverské Bítýšce, ne už táboře, ale skautském kurzu pro rádce YMCA T. S. Velmi sofistikované, milé a zase naprosto jiné...

Závěr? Neuvěřitelná rozdílnost forem, ale stejný Duch! Díky všem těm stovkám ochotných vedoucích!

Jaroslav V. Hynek, foto: autor textu