Evropský tensingový festival 2011
1993 – Dobelmühle, 1995 – Haugesund, 1997
– Kiskörös, 1999 – Litomyšl, 2006 Arhus, 2011
– Ziegenhein. I takto by se dala v kostce sepsat
historie Evropských Ten Singových festivalů.
Letošní šestý se konal v malém městečku mezi
Kasselem a Frankfurtem.
Již při příjezdu bylo jasné, že toto místo patří Ymce a Ten
Singu. Na ulicích vlály vlajky s logem festivalu a vlajky
německé Ymky. Na každém sloupu byl banner, pěší cesty
lemovaly šipky ke školám, k festivalovému městečku.
Ulicí se potulovalo na 2 200 mladých lidí s visačkou na
krku a na mnohých obchodech byla samolepka s logem
festivalu (prý zde měli účastníci slevu). Město prostě žilo
Ten Singem.
A jednoznačně všichni tensigáři žili festivalem. Areál
určený pro trhy evokující čínské městečko byl naplněný
až po okraj. Koncerty téměř 60 tensigových skupin,
workshopy, jam stage, volejbal, frisbee, indiaka, kaple,
chillout stan, talkshow, nafukovací atrakce, taneční stan
a mnoho dalších možností bylo každý den k dispozici od
11 do 18 hodin. Každý si mohl vybrat zda se zapojí, či jen
tak bude korzovat nebo odpočívat s přáteli. Nad rámec
nabízených aktivit bylo běžné, že si mnohé skupiny, ať
těch kteří se znali a přijeli spolu, nebo šlo o nově vybudovaná
přátelství, vytvářeli vlastní program. Ať už to byly
hry, tance, zpěv, výroba roztodivných věcí, vše účastníci
pojímali s nadšením a kreativitou, jak se na správné tensigáře
patří.
Přes širokou paletu alternativních programů byl kladen
i důraz na programy společné. A tedy na hlavním podiu
probíhalo ranní Singspirationa (o něm více později), které
mělo za cíl lidi probrat po snídani, pobavit, a naladit je
na biblický impuls dne. Dále Morning show, které bylo
pásmem písní a právě zamyšlení nad tématem dne (variace
na motto celého festivalu) a také večerní program.
Ten nabídl například koncert Ten Singu Norsko, párty
k oslavě 25 let Ten Singu v Německu, United colors of
ten Sing – tedy prezentaci jednotlivých 19 států zastoupených
na festivale, či chválící noc, kdy si každý mohl
vybrat z nabídky 5 různých pojetí bohoslužby či meditace.
Jeden den byl věnován programu mimo festivalový areál.
Přes lákavé možnosti plavání, výletů, skanzenu, létání
na větroni, jízdě na kanoích a dalších, jsem se rozhodl
navštívit továrnu na výrobu Volkswagenů. Téměř mužská
výprava (byla s námi jedna žena) prošla velké výrobní haly a mimo jiné jsme se dozvěděli, že koncert VW vyrobí na světě denně 16 tisíc automobilů.
Docela dost, co? No a jak jsem se kochal novými
Volkswageny a jejich
komponenty (převodovkami),
tak jsem asi urazil
své auto a po návratu
z Německa zjistil, že můj
starší Volkswagen přestal
jezdit…. právě kvůli rozbité
převodovce.
Celého festivalu se
zúčastnilo 60 Čechů. Převážná
většina z nich byla
součástí výpravy letošního
československého
Ten Singového tábora,
kde nacvičili koncertní
program a tedy je čekalo
i společné vystoupení zde na festivale. A to v rámci
večerního programu – late night, což s podařilo jen 8
skupinám. Náš Ten Sing si to ale zasloužil. Více než
hodinu dlouhá show, kdy z podia sršela
energie, zářily úsměvy a bylo vidět, že každého to baví
a dává do toho vše, nadchla velký počet diváků.
Ani bych nespočítal, kolik „starých“ tensingářů a dlouholetých
vedoucích napříč Evropou, které pamatuji ještě
ze své tensingové kariéry, mi řeklo, že „ten váš českej
Ten Sing byl nejlepší“. A to je jen jedna část toho, čím
česká výprava přispěla k programu. Majda, Vlaďka, Piri s československou kapelou rozjížděly každý den festival při shora zmíněném singspiration.
Ač se jednalo o ranní program, bylo vždycky (dobře, ne hned na začátku :-)
plno. Smršť písní, společného tance a seznamovacích her (pro 2 000 lidí!) se na nás valila z podia.
Dalším místem, které bylo
s Čechy nedílně spjato byl
taneční stan. Na jeho dramaturgii
se podíleli nejen ti, kteří
byli na táboře, ale přijely díky
němu i další účastnice z Čech. Každý den, především
večer, byl věnován jinému hudebnímu stylu. Nechyběly
ani převleky hlavních aktérek a každý večer se takto bavilo
několik stovek lidí.
Nelze zapomenout ani na to, že český zástupce – Štěpán
Černý byl součástí hlavního přípravného týmu. Prostě
a jednoduše, bez českých tensigářů by festival nebyl tím,
čím byl. Jako odrostlý tensingář, kterému prošli rukama
ještě někteří současní vedoucí, jsem se dmul pýchou, jak
jsou ti naši tensingáři schopní, jak jsou nedílnou součástí
evropského tensingového hnutí a jak semínko, které
bylo zasazeno na začátku 90. let přináší ovoce, roste
a je téměř tak dokonalé, jako norské, které jsme my jako
mladí obdivovali.
A závěrem ještě jeden výrazný dojem. Německá organizace
festivalu byla precizní a typicky Německá :-). Zákaz
chození naboso, abychom náhodou nešlápli na vosu,
před každým nástupem na podium školení, co vše se
nám tam může stát, při náznaku deště bylo třeba vypnout
vše co mělo napájení na elektřinu apod. Na druhou stranu
považuji za výborné, že všech 2 200 lidí jedlo z porcelánových
talířů s normálním příborem a pilo z hrnků –
ano systém myček byl dokonalý – a tedy nebyl prakticky
žádný odpad. Tomu pomáhal i systém vratných PET lahví
a další německé vychytávky. Prostě německá organizace
se nezapřela a i díky ní byli všichni spokojeni.
Festival mě ujistil o tom, že Ten Sing a YMCA jsou
opravdu bezva a nabízí mladým mnoho z toho, co jinde
nenajdou. Díky všem, kteří festival připravili!
Miki Erdinger, Ten Sing Fosil, foto: Filip Rajnoch