Výprava za humna
Autor: externí <protein(at)ymca.cz>, Téma: 01/2012, Vydáno dne: 04. 04. 2012aneb Víkendovka TYJÁTRU v Německu
Popis naší výpravy (od Ivet), která pro nás byla zpočátku velkou neznámou a nečekaným dobrodružstvím:
V pátek 10. února 2012 našeho letopočtu se naše tensingová/ tweensingová sestava vypravila na svou historicky první cestu za hranice. Ve dvě hodiny a kousek jsme nasedli do vozů a několikahodinová jízda mohla začít. Cestou jsme zpívali, četli, spali, potřebovali na záchod, stavěli na záchod, otvírali okénka, která potom nešla zavřít, koukali ven,…. Ale! Kam jsme to vlastně měli namířeno? Naším cílem bylo německé městečko Wunsiedel, kde nás čekal společný víkend s místním dětským sborem (Jugendchor Wunsiedel).
Dorazili jsme k večeru. Dostalo se nám milého uvítání. Ubytovali jsme se, povečeřeli a hurá zkoušet repertoár na společný koncert. V sobotu dopoledne jsme vyrazili bobovat. Vyšlapali jsme obrovitánský kopec, ze kterého bylo vidět na míle daleko. Na vrcholku jsme si za odměnu dali čaj a čokoládu. Ale největší odměnou stejně byl následný (fofr) sešup dolů.
Večer se v místním kostelíku konal koncert tamního sboru a našeho uskupení. Milé bylo, že naši hostitelé se snažili moderovat večer tak nějak dvojjazyčně. Zazpívali jsme několik písní- českých, anglických,… Zpívalo se i společně anglicko-česko-něměcky.
V neděli ráno jsme se zúčastnili bohoslužeb, také dvojjazyčných, kde jsme si ještě zopakovali část sobotního koncertu, protože jsme se spolu s Judendchorem z Wunsiedelu podíleli na hudební části. Po bohoslužbách byl společný oběd pro celý sbor a nás. Sešlo se opravdu hodně lidí. Lidé z německého sboru si s námi povídali, chválili koncert a přáli další úspěchy. A odpoledne, jen co jsme se pořádně rozloučili a za vše poděkovali, následovala cesta domů (zpívání, otvírání okének, čtení, svačení,…).
A shrnutí:
Byl to opravdu báječný víkend, který nás všechny naplnil radostí a kde všichni mohli načerpat mnoho pozitivních zkušeností. Poznali jsme spoustu nových, zajímavých lidí, z kterých se stali naši přátelé. Podařilo se započít přes-hraniční Česko-Německou spolupráci, s kterou chceme pokračovat i v následujících letech, protože je pro obě skupiny velmi obohacující. Už se těšíme až Jugendchor z Wunsiedelu přijede za námi a opět spolu podnikneme další radostnou nezapomenutelnou akci. Na úplný závěr bych chtěl poděkovat Diakonii ČCE, YMCA Praha, Evangelisch-Lutherische Kirchengemeinde Wunsiedel a Česko-Německému fondu budoucnosti, bez jejichž podpory a zázemí by se tato památná výprava do Německa nemohla uskutečnit. Díky. David Strádal, foto: archiv autora textu
___________________________________
Malá anketka mezi účastníky
Účastníci reagovali na tyto dotazy:
1) Co se Ti nejvíce líbilo na víkendovce?
2) Co Tě nejvíce překvapilo?
3) Na co určitě nezapomeneš (zážitek, situace, člověk)?
4) Jel/-a bys příště znova?
Anička (největší letec na sáňkách)
1) No tak všechno. Hodně dobrý bylo sáňkování. :))
2) Tak nejvíc mě překvapilo… já nevím…
3) No celý je to nezapomenutelný, prostě super… :)
4) a určitě bych příště jela znova :)
Verča (sáňkařský spoluletec Aničky)
1) Asi všechno.
2) Sprchy.
3) Ten pán, který se nám představoval asi 4 krát a stejně si nepamatuju jeho jméno.
4) Yeah! Určitě bych jela :))
Tim (fotograf a nosič lékárničky)
1) Jak se Němci učili česky.
2) Že jim to šlo.
3) Na všechno – jen tak nezapomenu.
4) Ano.
Ondřej (řidič Fiatu a koordinátor)
1) Zima.
2) Obětavost Němců.
3) Jürgen Schödel.
4) Samojistě… PS: Čač by pořád jedla…, ale ona má filtr, ona může. :))
Čač (jedlík)
1) Jídlo.
2) Jídlo a krásný hostel.
3) Jídlo a neobyčejná ranní bohoslužba.
4) Všechno bude… jela!
Pavel (tažný koníček sáňkového vlaku)
1) Líbilo se mi, že jsem vás mohl zase všechny vidět a poznat nový super lidi.
2) Že se všichni Němci na mě smáli, i na ulici.
3) Že bylo podobny prostředí, jak v Dusendorfu na fesťáku. A pohled německého sboru, když místo německé sloky jsme zpívali českou.
4) Ja , Ja , Ja :)
Popis naší výpravy (od Ivet), která pro nás byla zpočátku velkou neznámou a nečekaným dobrodružstvím:
V pátek 10. února 2012 našeho letopočtu se naše tensingová/ tweensingová sestava vypravila na svou historicky první cestu za hranice. Ve dvě hodiny a kousek jsme nasedli do vozů a několikahodinová jízda mohla začít. Cestou jsme zpívali, četli, spali, potřebovali na záchod, stavěli na záchod, otvírali okénka, která potom nešla zavřít, koukali ven,…. Ale! Kam jsme to vlastně měli namířeno? Naším cílem bylo německé městečko Wunsiedel, kde nás čekal společný víkend s místním dětským sborem (Jugendchor Wunsiedel).
Dorazili jsme k večeru. Dostalo se nám milého uvítání. Ubytovali jsme se, povečeřeli a hurá zkoušet repertoár na společný koncert. V sobotu dopoledne jsme vyrazili bobovat. Vyšlapali jsme obrovitánský kopec, ze kterého bylo vidět na míle daleko. Na vrcholku jsme si za odměnu dali čaj a čokoládu. Ale největší odměnou stejně byl následný (fofr) sešup dolů.
Večer se v místním kostelíku konal koncert tamního sboru a našeho uskupení. Milé bylo, že naši hostitelé se snažili moderovat večer tak nějak dvojjazyčně. Zazpívali jsme několik písní- českých, anglických,… Zpívalo se i společně anglicko-česko-něměcky.
V neděli ráno jsme se zúčastnili bohoslužeb, také dvojjazyčných, kde jsme si ještě zopakovali část sobotního koncertu, protože jsme se spolu s Judendchorem z Wunsiedelu podíleli na hudební části. Po bohoslužbách byl společný oběd pro celý sbor a nás. Sešlo se opravdu hodně lidí. Lidé z německého sboru si s námi povídali, chválili koncert a přáli další úspěchy. A odpoledne, jen co jsme se pořádně rozloučili a za vše poděkovali, následovala cesta domů (zpívání, otvírání okének, čtení, svačení,…).
A shrnutí:
Byl to opravdu báječný víkend, který nás všechny naplnil radostí a kde všichni mohli načerpat mnoho pozitivních zkušeností. Poznali jsme spoustu nových, zajímavých lidí, z kterých se stali naši přátelé. Podařilo se započít přes-hraniční Česko-Německou spolupráci, s kterou chceme pokračovat i v následujících letech, protože je pro obě skupiny velmi obohacující. Už se těšíme až Jugendchor z Wunsiedelu přijede za námi a opět spolu podnikneme další radostnou nezapomenutelnou akci. Na úplný závěr bych chtěl poděkovat Diakonii ČCE, YMCA Praha, Evangelisch-Lutherische Kirchengemeinde Wunsiedel a Česko-Německému fondu budoucnosti, bez jejichž podpory a zázemí by se tato památná výprava do Německa nemohla uskutečnit. Díky. David Strádal, foto: archiv autora textu
___________________________________
Malá anketka mezi účastníky
Účastníci reagovali na tyto dotazy:
1) Co se Ti nejvíce líbilo na víkendovce?
2) Co Tě nejvíce překvapilo?
3) Na co určitě nezapomeneš (zážitek, situace, člověk)?
4) Jel/-a bys příště znova?
Anička (největší letec na sáňkách)
1) No tak všechno. Hodně dobrý bylo sáňkování. :))
2) Tak nejvíc mě překvapilo… já nevím…
3) No celý je to nezapomenutelný, prostě super… :)
4) a určitě bych příště jela znova :)
Verča (sáňkařský spoluletec Aničky)
1) Asi všechno.
2) Sprchy.
3) Ten pán, který se nám představoval asi 4 krát a stejně si nepamatuju jeho jméno.
4) Yeah! Určitě bych jela :))
Tim (fotograf a nosič lékárničky)
1) Jak se Němci učili česky.
2) Že jim to šlo.
3) Na všechno – jen tak nezapomenu.
4) Ano.
Ondřej (řidič Fiatu a koordinátor)
1) Zima.
2) Obětavost Němců.
3) Jürgen Schödel.
4) Samojistě… PS: Čač by pořád jedla…, ale ona má filtr, ona může. :))
Čač (jedlík)
1) Jídlo.
2) Jídlo a krásný hostel.
3) Jídlo a neobyčejná ranní bohoslužba.
4) Všechno bude… jela!
Pavel (tažný koníček sáňkového vlaku)
1) Líbilo se mi, že jsem vás mohl zase všechny vidět a poznat nový super lidi.
2) Že se všichni Němci na mě smáli, i na ulici.
3) Že bylo podobny prostředí, jak v Dusendorfu na fesťáku. A pohled německého sboru, když místo německé sloky jsme zpívali českou.
4) Ja , Ja , Ja :)