S přibližujícím se datem festivalu a odhlašujícími
se dobrovolníky moje nervozita vzrůstala. Bude
jich dost? Zvládneme to? Byla to velká zkouška
a dneska mohu říci, že je díky Bohu úspěšně
za námi.
![](image/2013-2/fest1.jpg)
Dobrovolnická práce vyžadovala denně odpracovat
šesti hodinovou směnu na pozici, která byla každému
dobrovolníkovi přidělena. Čeští dobrovolníci pracovali
především ve stáncích s obchody a občerstvením, na
ubytování, v security teamu, jako zdravotníci či zdravotničtí
tlumočníci, řidiči, v media teamu a podobně. Před
samotným začátkem festivalu pomáhali při příjezdech
– zejména na letišti, vlakovém nádraží a v hostelech.
Ráda bych se ohlédla za festivalem z pohledu organizace
českých dobrovolníků a přiblížila ji tak vám, kteří jste
se nemohli festivalu zúčastnit. Použiji k tomu výsledky
ankety, na kterou dobrovolníci odpovídali.
Festivalu se zúčastnilo celkem 43 českých dobrovolníků.
Většina z těch, kteří odpovídali na anketu, se festivalu
zúčastnili poprvé, menší část z nich již podruhé.
Pozitivních ohlasů byla opravdu celá řada a to nás těší.
Nejvíce oceňovanými byli domy ve stromech, které tam
skupina Švýcarů postavila a nocovala v nich. Během dne
do nich pouštěla i ostatní návštěvníky festivalu. Přistavěli
k nim i dřevěné bazény, které díky velmi teplému počasí byly neustále v obležení. Mezi oblíbené patřila Worship night – večerní program věnovaný duchovnímu
ztišení a uctívání a závěrečný program City Day – manifestace
na Palachově náměstí. Velký zájem byl i o sportovní
a volnočasové možnosti ve festivalovém areálu.
Možností zahrát si některou z oblíbených sportovních
her, jako volejbal, basketbal, fotbal bylo mnoho. Mimo
to zde byla i široká nabídka netradičních a pro mnoho
lidí (třeba jako já) naprosto neznámých sportů. A co
lepšího po odvedené práci, než se procházet po areálu,
užívat si koncerty – Tensingové i jiné, dát si k tomu vafli,
palačinku nebo pizzu, poznávat nové lidi, jejich kulturu
(a že bylo co poznávat – zastoupení zahraničních účastníků
i dobrovolníků bylo vskutku rozmanité) nebo se zajít
ztišit do „kostela“ – church tent.
Fakt, že se festival líbil, dokládá i to, že všichni, kdo
odpovídali v anketě uvedli, že by se rádi zúčastnili
i příštího festivalu.
A co se dobrovolníkům na festivalu nelíbilo? No tak
například – ale ne, necháme si to radši pro sebe a do
příště s tím zkusíme něco udělat. ;-)
Skvělou věcí na dobrovolničení je získání nových zkušeností.
Na festivalu k tomu byl velký prostor. Nešlo
jen o zdokonalení jazykových schopností či uvědomění
si její potřeby, ale také rozvoj trpělivosti, organizačních
dovedností, samostatnosti, týmové spolupráce, naslouchání
druhým, orientovat se po Praze, toleranci a mnoho
jiných praktických a užitečných dovedností.
Při vzpomínání na letošní festival se mi vybavuje mnoho
tváří českých i ostatních dobrovolníků. Jejich často
nakažlivé nadšení a ochota pomoci. Nechci jmenovat
konkrétní jména dobrovolníků i proto, že bych na řadu
z nich určitě zapomněla a taky proto, že bez nich všech
by festival nebyl takový, jaký byl. Patří jim velké díky.
Markéta Kratochvílová, foto: autorka textu a J. V. Hynek