Deep Immersion 2012+
Autor: externí <protein(at)ymca.cz>, Téma: 02/2013 , Vydáno dne: 15. 10. 2013tréningový kurz komunitního začleňování v Arménii
Na tento kurz, který se konal v druhé polovině června ve vsi Tatev na jihu Arménie, jsme se za českou YMCA vypravili 3 – já, Miloš a Julie. Strávili jsme skvělý čas spolu s dalšími mladými lidmi z Arménie, Gruzie, Ukrajiny, Litvy, Rumunska a Chorvatska.
Cílem našeho 10 denního programu bylo naučit se pracovat s komunitou lidí okolo nás – tedy poznat místní obyvatele – zejména mladé lidi a odrůstající děti, jejich přání a potřeby a vymyslet pro ně nějaký program.
Místní jsme měli možnost poznávat takřka všude. Tatev je poměrně malá vesnice s velmi přátelskými lidmi – byli jsme ubytování u rodin, někteří mladí lidé byli součástí našeho týmu a tak o nás za chvíli věděl snad každý. V rámci programu jsme se nejdřív poznávali – každý povyprávěl o své vysílající organizaci a o své zemi – včetně ochutnávek toho nejtypičtějšího z jídla či pití.
Poté jsme se zaměřili na místo, kde jsme a rozděleni do skupin jsme na různých místech získávali informace o vesnici (na radnici, v klášteře, v infocentru, mezi mladými lidmi, apod.). Na základě těchto informací jsme připravili na následující 4 dny různé volnočasové aktivity jako hledání pokladu, pomoc při úklidu vesnice, volejbalový a fotbalový turnaj, promítání filmu, land art, barbecue a multikulturní večer. Účast na každém programu byla překvapivě velká a ohlasy velmi pozitivní.
Během jednoho z programů mně potkalo zajímavé překvapení. Byli jsme s místní omladinou na nádvoří kláštera, když za mnou přišel neznámý cizinec s otázkou, zda jsem z YMCA v ČR. Poté, co jsem souhlasila, jsem chtěla vědět, jak na to přišel. Prohlásil, že poznal tričko, které jsem měla na sobě a že on je z YMCA Švýcarsko. Rozloučil se s dovětkem, že se určitě potkáme na YMCA Europe Festivalu v Praze (kde jsme se nakonec opravdu setkali).
Odjížděla jsem s pocitem, že jsem se něco naučila, poznala a mnoho nového zažila. O Arménii jsem nikdy nepřemýšlela jako o cíly svých cest a musím uznat, že to rozhodně stálo za to!
Markéta Kratochvílová, foto: archiv autorky textu
Na tento kurz, který se konal v druhé polovině června ve vsi Tatev na jihu Arménie, jsme se za českou YMCA vypravili 3 – já, Miloš a Julie. Strávili jsme skvělý čas spolu s dalšími mladými lidmi z Arménie, Gruzie, Ukrajiny, Litvy, Rumunska a Chorvatska.
Cílem našeho 10 denního programu bylo naučit se pracovat s komunitou lidí okolo nás – tedy poznat místní obyvatele – zejména mladé lidi a odrůstající děti, jejich přání a potřeby a vymyslet pro ně nějaký program.
Místní jsme měli možnost poznávat takřka všude. Tatev je poměrně malá vesnice s velmi přátelskými lidmi – byli jsme ubytování u rodin, někteří mladí lidé byli součástí našeho týmu a tak o nás za chvíli věděl snad každý. V rámci programu jsme se nejdřív poznávali – každý povyprávěl o své vysílající organizaci a o své zemi – včetně ochutnávek toho nejtypičtějšího z jídla či pití.
Poté jsme se zaměřili na místo, kde jsme a rozděleni do skupin jsme na různých místech získávali informace o vesnici (na radnici, v klášteře, v infocentru, mezi mladými lidmi, apod.). Na základě těchto informací jsme připravili na následující 4 dny různé volnočasové aktivity jako hledání pokladu, pomoc při úklidu vesnice, volejbalový a fotbalový turnaj, promítání filmu, land art, barbecue a multikulturní večer. Účast na každém programu byla překvapivě velká a ohlasy velmi pozitivní.
Během jednoho z programů mně potkalo zajímavé překvapení. Byli jsme s místní omladinou na nádvoří kláštera, když za mnou přišel neznámý cizinec s otázkou, zda jsem z YMCA v ČR. Poté, co jsem souhlasila, jsem chtěla vědět, jak na to přišel. Prohlásil, že poznal tričko, které jsem měla na sobě a že on je z YMCA Švýcarsko. Rozloučil se s dovětkem, že se určitě potkáme na YMCA Europe Festivalu v Praze (kde jsme se nakonec opravdu setkali).
Odjížděla jsem s pocitem, že jsem se něco naučila, poznala a mnoho nového zažila. O Arménii jsem nikdy nepřemýšlela jako o cíly svých cest a musím uznat, že to rozhodně stálo za to!
Markéta Kratochvílová, foto: archiv autorky textu