Vzrušující letní festival v Maďarsku!
Autor: externí <protein(at)ymca.cz>, Téma: 02/2013 , Vydáno dne: 15. 10. 2013V předposledním týdnu letošního července,
tedy přesně od úterý 23. do soboty 27. 7.,
jsem se zúčastnil výborného letního festivalu
organizovaného Reformovanou církví
v Maďarsku, a to konkrétně v městě Mezötúr
asi dvě hodiny jižně vlakem od Budapešti.
Festival probíhal v areálu zdejší školy a ubytování bylo buďto v nedalekém stanovém městečku, nebo v pokojích na nedaleké ubytovně gymnázia. My, jakožto mezinárodní skupinka složená z lidí z nejrůznějších míst světa – Kanada, Jižní Korea, Vietnam, USA, Německo, Skotsko, Jižní Afrika, Lotyšsko, která byla na festival pozvána, jsme na místo konání přijeli až těsně na začátku festivalu, a to v úterý. Před tím nás ale v pondělí čekala prohlídka historického centra krásného města jménem Budapešť a také ochutnávka „typického“ maďarského oběda z tureckého rychlého občerstvení. I přesto, že tato prohlídka byla v parném horku, které tehdy panovalo, dosti únavná, to bylo velmi zajímavé – vidět alespoň část památek, které bylo vůbec možné v tak krátkém čase navštívit.
Druhý den, tedy v úterý jsme se však vypravili na již zmiňovaný festival, kde díky poloze bylo ještě minimálně o pár stupňů více než v Budapešti, takže zima nám rozhodně nehrozila. Jen krátce pro vaši představivost v areálu byly dvě venkovní scény, jedna hlavní velká a druhá scéna byla nazvána worshipová, a také jedna scéna byla vnitřní a nacházela se v tělocvičně. A festival obsahoval také různá místa, bez kterých by to nešlo, a to místa, kam jsme se chodili najíst, či kde probíhalo promítání nejrůznějších filmů a krátkých humorných filmečků.
Avšak já osobně jsem nejvíce času a také peněz investoval v takzvaném Café Island, kde si každý z více jak tři a půl tisíce účastníků mohl zakoupit nejrůznější nápoje nezahrnující jenom kafé. Zajímavostí určitě bylo, že jedna ze tří kaváren byla provozována tamní organizací YMCA, tam nazývanou KIE, takže jsem se tam cítil velmi jako doma a skoro jsem si říkal, škoda, že tam není také naše YMCA Orlová, jíž jsem členem.
Program byl také velmi výživný – vždy ráno, pro ty, kteří byli ráno čilí, byla přichystána ranní bohoslužba v 7:15.
Přiznám se bez mučení, že jsem tuto část programu bohužel nikdy nestihl. Pak následovala snídaně a po ní následoval biblický úvod, po kterém jsme se rozdělili do malých diskuzních skupinek. Poté nás čekal většinou chutný oběd a odpolední volný čas. Od čtyř hodin do večeře pak byl různorodý program a každý si tak mohl vybrat, zda půjde na chvály nebo nějakou dílnu, či diskuze například o církvi v Maďarsku, či na představování našich nejrůznějších zemí. Po večeři opět následovalo společné setkání na hlavní scéně, které stejně jako ráno bylo překládáno do angličtiny. Pak následovaly skvělé koncerty nejrůznějších žánrů a i přes velmi velkou ojedinělost maďarského jazyka byly koncerty opravdu suprové a každý si je neskutečně užil.
Byl to tak neskutečný festival, plný pohody, zábavy, limonády, maďarštiny a nových kamarádů a přátel. Děkuji tak za možnost se tohoto festivalu zúčastnit – a třeba opět za dva roky, kdy se tento festival bude znovu konat, se tam opět vydám. Doufám, že tam příště nebudu jediný účastník z ČR. Ale i kdyby, tak to za to určitě stojí!
Miroslav Sedláček, YMCA Orlová, foto: archiv autora
Festival probíhal v areálu zdejší školy a ubytování bylo buďto v nedalekém stanovém městečku, nebo v pokojích na nedaleké ubytovně gymnázia. My, jakožto mezinárodní skupinka složená z lidí z nejrůznějších míst světa – Kanada, Jižní Korea, Vietnam, USA, Německo, Skotsko, Jižní Afrika, Lotyšsko, která byla na festival pozvána, jsme na místo konání přijeli až těsně na začátku festivalu, a to v úterý. Před tím nás ale v pondělí čekala prohlídka historického centra krásného města jménem Budapešť a také ochutnávka „typického“ maďarského oběda z tureckého rychlého občerstvení. I přesto, že tato prohlídka byla v parném horku, které tehdy panovalo, dosti únavná, to bylo velmi zajímavé – vidět alespoň část památek, které bylo vůbec možné v tak krátkém čase navštívit.
Druhý den, tedy v úterý jsme se však vypravili na již zmiňovaný festival, kde díky poloze bylo ještě minimálně o pár stupňů více než v Budapešti, takže zima nám rozhodně nehrozila. Jen krátce pro vaši představivost v areálu byly dvě venkovní scény, jedna hlavní velká a druhá scéna byla nazvána worshipová, a také jedna scéna byla vnitřní a nacházela se v tělocvičně. A festival obsahoval také různá místa, bez kterých by to nešlo, a to místa, kam jsme se chodili najíst, či kde probíhalo promítání nejrůznějších filmů a krátkých humorných filmečků.
Avšak já osobně jsem nejvíce času a také peněz investoval v takzvaném Café Island, kde si každý z více jak tři a půl tisíce účastníků mohl zakoupit nejrůznější nápoje nezahrnující jenom kafé. Zajímavostí určitě bylo, že jedna ze tří kaváren byla provozována tamní organizací YMCA, tam nazývanou KIE, takže jsem se tam cítil velmi jako doma a skoro jsem si říkal, škoda, že tam není také naše YMCA Orlová, jíž jsem členem.
Program byl také velmi výživný – vždy ráno, pro ty, kteří byli ráno čilí, byla přichystána ranní bohoslužba v 7:15.
Přiznám se bez mučení, že jsem tuto část programu bohužel nikdy nestihl. Pak následovala snídaně a po ní následoval biblický úvod, po kterém jsme se rozdělili do malých diskuzních skupinek. Poté nás čekal většinou chutný oběd a odpolední volný čas. Od čtyř hodin do večeře pak byl různorodý program a každý si tak mohl vybrat, zda půjde na chvály nebo nějakou dílnu, či diskuze například o církvi v Maďarsku, či na představování našich nejrůznějších zemí. Po večeři opět následovalo společné setkání na hlavní scéně, které stejně jako ráno bylo překládáno do angličtiny. Pak následovaly skvělé koncerty nejrůznějších žánrů a i přes velmi velkou ojedinělost maďarského jazyka byly koncerty opravdu suprové a každý si je neskutečně užil.
Byl to tak neskutečný festival, plný pohody, zábavy, limonády, maďarštiny a nových kamarádů a přátel. Děkuji tak za možnost se tohoto festivalu zúčastnit – a třeba opět za dva roky, kdy se tento festival bude znovu konat, se tam opět vydám. Doufám, že tam příště nebudu jediný účastník z ČR. Ale i kdyby, tak to za to určitě stojí!
Miroslav Sedláček, YMCA Orlová, foto: archiv autora