Hayastan, aneb naše EVS v Arménii
Autor: externí <protein(at)ymca.cz>, Téma: 02/2013 , Vydáno dne: 16. 10. 2013Zúčastnění: Kateřina Střelková, Tomáš Němec
Místo pobytu: Jerevan, Arménie
Projekt: Zatik orphanage
Doba pobytu: 9 měsíců + 1 měsíc cestování
Před více než rokem jsme se ocitli v bodě, kdy se člověk musí rozhodnout, co se svým životem dál. Pohrávali jsme si s myšlenkou vycestovat do zahraničí na delší dobu. Po nedlouhém hledání různých možností jsme našli tu, která nám přišla velice atraktivní, a to EVS (Evropská dobrovolná služba). Následovalo hledání projektu a vysílající organizace, vyplňování, zařizování letenek,… ani jsme se nenadáli a seděli jsme v letadle do Kyjeva, což byla naše přestupní stanice. Po dlouhém čekání, nějakých 9 hodin, díky návaznosti i zpoždění letu, jsme se ocitli v dalším letadle do Jerevanu a konečně, asi ve 3 ráno, jsme byli na letišti v naší cílové stanici. A tak začal náš život v Arménii!
První zážitky a pocity
Centrum města je celkem hezké – všude nové budovy, které byly postaveny po zemětřesení. Je však trochu fádní, že všechny budovy jsou podobné a stejně nebarevné (směs růžové a oranžové). Celkově je město vystaveno v sovětském panelákovém stylu.
„Jet co nejrychleji. Každých pár sekund přejet z pruhu do pruhu. Troubit, co to jde.“, to je mantra místních, když sedají za volant. Tady v dopravě vládne všudypřítomný chaos. Jako veřejná doprava zde funguje metro, autobusy, trolejbusy a mašrutky (dodávko-minibus, kam se vejde tak 12 lidí na sezení + nespočet na stání). Při cestování mašrutkou však nastává mírná nervozita ve chvíli, kdy má člověk vystupovat, protože musí rozeznat místo a ještě řidiče oslnit kouzelným slovním spojením pro zastavení ([kangarůn k-pahek]).
Co se ubytování týče, bydleli jsme v pěkném starém domě s malou zahrádkou, ale v šesti lidech. Což není samo o sobě problém, až do doby, kdy se někdo rozhodne jít sprchovat (výhoda sprchového koutu a záchodu v jedné místnosti).
V rámci EVS by každý dobrovolník měl mít možnost zdarma navštěvovat jazykový kurz dané země. Doba trvání a intenzita kurzu není úplně přesně stanovena, ale mělo by to být minimálně 3 měsíce. My jsme měli štěstí a kurz nám byl poskytován po celou dobu našeho projektu. Dokonce po čtyřech měsících nám bylo umožněno si změnit kurz z arménského jazyka na ruský. Arménský jazyk není z nejjednodušších a veliký problém nastává už při učení písmen, protože vypadají jako jakési obrázky. Výhodu tu ovšem jako Češi máme, protože většina lidí mluví i rusky. Komunikovali jsme tedy ruskoarménsko- anglicko-česky-nohama a rukama.
Každodenní život
Po úvodním rozkoukání a seznamování se se vším novým, jsme poznali i další dobrovolníky a získávali i arménské kamarády. Také jsme se pomalu začali seznamovat s naším projektem v dětském domově Zatik v Jerevanu. Trochu šok pro nás byl místní styl práce.
Nedostali jsme žádné úkoly, a tudíž náplň naší práce byla jen na nás (což jsme nakonec přijali jako výhodu, ale zpočátku bychom uvítali pevně dané úkoly, které by nám pomohli se rychleji adaptovat). První důležité pravidlo je: Nespoléhejte se na to, že vše bude perfektně fungovat a váš projekt bude přesně takový, jak je napsán na papíře před vaším odjezdem!
Po jednom až dvou měsících jsme dokázali najít pozici v našem projektu a začali jsme pracovat na fundraisingu pro dětský domov, hrát si s dětmi, vymýšlet různorodé aktivity a začali jsme učit angličtinu ty nejmladší (5–9 let), posléze i některé zaměstnance. Náš volný čas jsme většinou trávili s ostatními dobrovolníky a arménskými kamarády, a to cestováním po Arménii a navštěvováním místních kulturních a občerstvovacích zařízení.
Shrnutí
EVS má mnoho dobrých i špatných stránek, jednou z těch dobrých jsou jeho školení. Každý dobrovolník je vyslán minimálně na jedno takovéto školení. Dobrovolníci, jejichž projekt je na 6 měsíců a delší, se účastní dvou školení. Seminář probíhá na bázi neformálního vzdělávání, v našem případě byl po dobu 4 dní. Člověk má možnost se seznámit s dalšími dobrovolníky, dozvědět se něco nového a zažít opravdu skvělé chvíle. Jednou z dalších příjemných záležitostí EVS je i příležitost cestovat.
Každý dobrovolník má nárok na několik dní dovolené (2 dny za každý měsíc). Záleží jen na vás, jestli tuto dovolenou využijete nebo ne, a také jak. My, jako nadšení cestovatelé, jsme byli odhodláni poznat, co nejvíce. V průběhu našeho EVS jsme, kromě procestování v podstatě celé Arménie, navštívili i Náhorní Karabach, Írán, Gruzii a Turecko.
Mezi záporné stránky, dle nás, patří nedokonale stanovená pravidla EVS. Například detaily ohledně toho, co má hostující organizace poskytovat svým dobrovolníkům – jak má vypadat ubytování, financování EVS (kolik peněz jednotlivý dobrovolník má dostat a jak jsou rozdělovány) a další. Tyto detaily závisí na rozhodnutí Evropské unie a Mládeže v akci, a s novým rozpočtem EU jsou již připravovány nějaké změny. Doufejme jen, že k lepšímu. Celkově však můžeme EVS všem vřele doporučit. My osobně jsme si ho užili a získali mnoho nových přátel a zkušeností.
Pokud tedy přemýšlíte o vycestování do zahraničí, jste po škole, přišli jste o zaměstnání nebo prostě chcete změnu, je Evropská dobrovolná služba velmi dobrou příležitostí.
Kateřina Střelková, Tomáš Němec, foto: autoři textu
Místo pobytu: Jerevan, Arménie
Projekt: Zatik orphanage
Doba pobytu: 9 měsíců + 1 měsíc cestování
Před více než rokem jsme se ocitli v bodě, kdy se člověk musí rozhodnout, co se svým životem dál. Pohrávali jsme si s myšlenkou vycestovat do zahraničí na delší dobu. Po nedlouhém hledání různých možností jsme našli tu, která nám přišla velice atraktivní, a to EVS (Evropská dobrovolná služba). Následovalo hledání projektu a vysílající organizace, vyplňování, zařizování letenek,… ani jsme se nenadáli a seděli jsme v letadle do Kyjeva, což byla naše přestupní stanice. Po dlouhém čekání, nějakých 9 hodin, díky návaznosti i zpoždění letu, jsme se ocitli v dalším letadle do Jerevanu a konečně, asi ve 3 ráno, jsme byli na letišti v naší cílové stanici. A tak začal náš život v Arménii!
První zážitky a pocity
Centrum města je celkem hezké – všude nové budovy, které byly postaveny po zemětřesení. Je však trochu fádní, že všechny budovy jsou podobné a stejně nebarevné (směs růžové a oranžové). Celkově je město vystaveno v sovětském panelákovém stylu.
„Jet co nejrychleji. Každých pár sekund přejet z pruhu do pruhu. Troubit, co to jde.“, to je mantra místních, když sedají za volant. Tady v dopravě vládne všudypřítomný chaos. Jako veřejná doprava zde funguje metro, autobusy, trolejbusy a mašrutky (dodávko-minibus, kam se vejde tak 12 lidí na sezení + nespočet na stání). Při cestování mašrutkou však nastává mírná nervozita ve chvíli, kdy má člověk vystupovat, protože musí rozeznat místo a ještě řidiče oslnit kouzelným slovním spojením pro zastavení ([kangarůn k-pahek]).
Co se ubytování týče, bydleli jsme v pěkném starém domě s malou zahrádkou, ale v šesti lidech. Což není samo o sobě problém, až do doby, kdy se někdo rozhodne jít sprchovat (výhoda sprchového koutu a záchodu v jedné místnosti).
V rámci EVS by každý dobrovolník měl mít možnost zdarma navštěvovat jazykový kurz dané země. Doba trvání a intenzita kurzu není úplně přesně stanovena, ale mělo by to být minimálně 3 měsíce. My jsme měli štěstí a kurz nám byl poskytován po celou dobu našeho projektu. Dokonce po čtyřech měsících nám bylo umožněno si změnit kurz z arménského jazyka na ruský. Arménský jazyk není z nejjednodušších a veliký problém nastává už při učení písmen, protože vypadají jako jakési obrázky. Výhodu tu ovšem jako Češi máme, protože většina lidí mluví i rusky. Komunikovali jsme tedy ruskoarménsko- anglicko-česky-nohama a rukama.
Každodenní život
Po úvodním rozkoukání a seznamování se se vším novým, jsme poznali i další dobrovolníky a získávali i arménské kamarády. Také jsme se pomalu začali seznamovat s naším projektem v dětském domově Zatik v Jerevanu. Trochu šok pro nás byl místní styl práce.
Nedostali jsme žádné úkoly, a tudíž náplň naší práce byla jen na nás (což jsme nakonec přijali jako výhodu, ale zpočátku bychom uvítali pevně dané úkoly, které by nám pomohli se rychleji adaptovat). První důležité pravidlo je: Nespoléhejte se na to, že vše bude perfektně fungovat a váš projekt bude přesně takový, jak je napsán na papíře před vaším odjezdem!
Po jednom až dvou měsících jsme dokázali najít pozici v našem projektu a začali jsme pracovat na fundraisingu pro dětský domov, hrát si s dětmi, vymýšlet různorodé aktivity a začali jsme učit angličtinu ty nejmladší (5–9 let), posléze i některé zaměstnance. Náš volný čas jsme většinou trávili s ostatními dobrovolníky a arménskými kamarády, a to cestováním po Arménii a navštěvováním místních kulturních a občerstvovacích zařízení.
Shrnutí
EVS má mnoho dobrých i špatných stránek, jednou z těch dobrých jsou jeho školení. Každý dobrovolník je vyslán minimálně na jedno takovéto školení. Dobrovolníci, jejichž projekt je na 6 měsíců a delší, se účastní dvou školení. Seminář probíhá na bázi neformálního vzdělávání, v našem případě byl po dobu 4 dní. Člověk má možnost se seznámit s dalšími dobrovolníky, dozvědět se něco nového a zažít opravdu skvělé chvíle. Jednou z dalších příjemných záležitostí EVS je i příležitost cestovat.
Každý dobrovolník má nárok na několik dní dovolené (2 dny za každý měsíc). Záleží jen na vás, jestli tuto dovolenou využijete nebo ne, a také jak. My, jako nadšení cestovatelé, jsme byli odhodláni poznat, co nejvíce. V průběhu našeho EVS jsme, kromě procestování v podstatě celé Arménie, navštívili i Náhorní Karabach, Írán, Gruzii a Turecko.
Mezi záporné stránky, dle nás, patří nedokonale stanovená pravidla EVS. Například detaily ohledně toho, co má hostující organizace poskytovat svým dobrovolníkům – jak má vypadat ubytování, financování EVS (kolik peněz jednotlivý dobrovolník má dostat a jak jsou rozdělovány) a další. Tyto detaily závisí na rozhodnutí Evropské unie a Mládeže v akci, a s novým rozpočtem EU jsou již připravovány nějaké změny. Doufejme jen, že k lepšímu. Celkově však můžeme EVS všem vřele doporučit. My osobně jsme si ho užili a získali mnoho nových přátel a zkušeností.
Pokud tedy přemýšlíte o vycestování do zahraničí, jste po škole, přišli jste o zaměstnání nebo prostě chcete změnu, je Evropská dobrovolná služba velmi dobrou příležitostí.
Kateřina Střelková, Tomáš Němec, foto: autoři textu