Jak jsme (ne)vyhráli Sametky
Autor: externí <protein(at)ymca.cz>, Téma: 04/2014, Vydáno dne: 01. 02. 2015Začalo to nevině a to rozkliknutím přeposlaného
odkazu na Sametky. Popis celé hry vypadal
zajímavě. Šlo o hru podobnou geocachingu, při
které se pomocí GPS hledají ukryté schránky
po celém světě, v tomto případě po celé České
republice.
Tato hra se však lišila a to příběhy Sametové revoluce (odtud také název Sametky – SAMEtové vzpomínKY nebo SAMEtové kešKY). Každá schránka obsahovala příběh lidí, často signatářů Charty 77 a disidentů nebo samotných událostí kolem listopadu 1989.
V období od září do konce listopadu bylo po celé ČR rozmístěno necelých 200 schránek a do hry se zapojilo přes 210 hráčů. Některé schránky byly snadno přístupné – například v parcích, za jinými se muselo putovat déle – do kopců či lesů. Nutno dodat, že na rozdíl od klasické hry Geocaching byly Sametky spojeny se soutěží a hodnotnými cenami.
Jelikož je geocaching takovou naší rodinou hrou, chtěli jsme Sametky vyzkoušet. Nejprve zlehka – jednu či dvě cestou z práce domů, poté několik dalších v okolí Příbrami cestou za rodiči na jih Čech a pak vlastně kdykoliv během každé cesty po většině ČR. Poznali jsme tak různé alternativní cesty z Prahy do Jihlavy, okolí Brna, Krkonoše, Zlín a Kroměříž, Plzeň a jižní Čechy a další místa. Při plánováni našich cest jsme se spojili s organizátory hry – Českou radou dětí a mládeže a pomohli jsme jim s obnovou a zakládáním některých Sametek.
Kouzlem Sametek byly ale samotné příběhy lidí nebo událostí, které obsahovali. V našem týmu jsem měla roli „čtenáře“ čili přečtení (často za svitu čelovky) přiloženého příběhu spojeného s danou Sametkou. Hned od začátku mě překvapovala odvaha a nasazení mnohých lidí, kterým stálo zato bojovat za svobodu a nenechali se odradit ani poté, co je tehdejší režim tvrdě stíhal. Setkávali jsme se tak s příběhy známých osobností jako například s V. Havlem, I. M. Jirousem či J. Patočkou, ale i s lidmi méně známými, přesto pro listopadové události neméně důležitými.
Zvlášť jedna cesta se mi vryla do paměti a to 17. listopadu, kdy jsme se vraceli z Budapešti a jako obvykle jsme nejeli nejkratší cestou, ale tou, podél níž byly Sametky. V rádiu celý den vzpomínali na události před 25 lety a večer přenášeli koncert z Václaváku. My lovili Sametku za Sametkou a připomínali si to také.
Abych nezamluvila tu soutěž – většinu času byla první desítka hráčů víceméně stejná a my víceméně v ní. S blížícím se koncem se však pořadí rapidně promíchalo a několik velmi aktivních týmů se v posledním víkendu utkalo o přední místa. Nejdříve jsme si mysleli, že se pustíme do tohoto boje s nimi. Když jsme ale v neděli odpoledne, kdy do uzávěrky zbývalo několik hodin, zjistili, že nás ostatní předběhly o mnoho nálezů, tyto ambice nás opustili. Až později jsme se dozvěděli, že vítězové neváhali a najezdili i více než 1200 km v jednom dni. Slavnostní předávání cen se uskutečnilo v rámci akce Setkání 2014, pořádaném opět ČRDM, kde jsme měli možnost seznámit se se spoluhráči a připomenout si obzvlášť náročné, zábavné a nezapomenutelné zážitky, které nám hledání Sametek přineslo.
Markéta Kratochvílová, foto: archiv autorky
Tato hra se však lišila a to příběhy Sametové revoluce (odtud také název Sametky – SAMEtové vzpomínKY nebo SAMEtové kešKY). Každá schránka obsahovala příběh lidí, často signatářů Charty 77 a disidentů nebo samotných událostí kolem listopadu 1989.
V období od září do konce listopadu bylo po celé ČR rozmístěno necelých 200 schránek a do hry se zapojilo přes 210 hráčů. Některé schránky byly snadno přístupné – například v parcích, za jinými se muselo putovat déle – do kopců či lesů. Nutno dodat, že na rozdíl od klasické hry Geocaching byly Sametky spojeny se soutěží a hodnotnými cenami.
Jelikož je geocaching takovou naší rodinou hrou, chtěli jsme Sametky vyzkoušet. Nejprve zlehka – jednu či dvě cestou z práce domů, poté několik dalších v okolí Příbrami cestou za rodiči na jih Čech a pak vlastně kdykoliv během každé cesty po většině ČR. Poznali jsme tak různé alternativní cesty z Prahy do Jihlavy, okolí Brna, Krkonoše, Zlín a Kroměříž, Plzeň a jižní Čechy a další místa. Při plánováni našich cest jsme se spojili s organizátory hry – Českou radou dětí a mládeže a pomohli jsme jim s obnovou a zakládáním některých Sametek.
Kouzlem Sametek byly ale samotné příběhy lidí nebo událostí, které obsahovali. V našem týmu jsem měla roli „čtenáře“ čili přečtení (často za svitu čelovky) přiloženého příběhu spojeného s danou Sametkou. Hned od začátku mě překvapovala odvaha a nasazení mnohých lidí, kterým stálo zato bojovat za svobodu a nenechali se odradit ani poté, co je tehdejší režim tvrdě stíhal. Setkávali jsme se tak s příběhy známých osobností jako například s V. Havlem, I. M. Jirousem či J. Patočkou, ale i s lidmi méně známými, přesto pro listopadové události neméně důležitými.
Zvlášť jedna cesta se mi vryla do paměti a to 17. listopadu, kdy jsme se vraceli z Budapešti a jako obvykle jsme nejeli nejkratší cestou, ale tou, podél níž byly Sametky. V rádiu celý den vzpomínali na události před 25 lety a večer přenášeli koncert z Václaváku. My lovili Sametku za Sametkou a připomínali si to také.
Abych nezamluvila tu soutěž – většinu času byla první desítka hráčů víceméně stejná a my víceméně v ní. S blížícím se koncem se však pořadí rapidně promíchalo a několik velmi aktivních týmů se v posledním víkendu utkalo o přední místa. Nejdříve jsme si mysleli, že se pustíme do tohoto boje s nimi. Když jsme ale v neděli odpoledne, kdy do uzávěrky zbývalo několik hodin, zjistili, že nás ostatní předběhly o mnoho nálezů, tyto ambice nás opustili. Až později jsme se dozvěděli, že vítězové neváhali a najezdili i více než 1200 km v jednom dni. Slavnostní předávání cen se uskutečnilo v rámci akce Setkání 2014, pořádaném opět ČRDM, kde jsme měli možnost seznámit se se spoluhráči a připomenout si obzvlášť náročné, zábavné a nezapomenutelné zážitky, které nám hledání Sametek přineslo.
Markéta Kratochvílová, foto: archiv autorky