Ve dnech 10. až 14. června jsem se zúčastnil
akce Change Agents Regional Training ve
švýcarské přírodě poblíž Curychu a chtěl bych
vám trochu tento pobyt přiblížit. Za českou Ymku
jsme vyrazili dva – já a Lucka Červenková, oba
z YMCA Děčín. Byli jsme pouze záskok, protože
Change agentky za Ymku ČR se nemohly
zúčastnit, ovšem i tak jsme si to užili.
Nejdříve vám přiblížím, v čem vlastně spočívá program
Change Agents. Do Švýcarska se sjeli aktivní členové
Ymky z různých evropských zemí. Cílem bylo, aby si tito
lidé vyměnili zkušenosti jak posílit svou lokální ymku,
jak začít s novými aktivitami a také jak pracovat s různými
skupinami lidí, kde sehnat dobrovolníky, jak lépe
vést lidi atd.
Samotný program byl velmi nabitý a inspirativní. Po
příletu do Curychu jsme se vydali na prohlídku jeho historické
části, během níž jsme se seznamovali. Pak jsme
vyrazili na túru k naší ubytovně, kterou se stala na první
noc historická stodola na samotě v lese. Cesta nebyla zas
tak krátká a díky tomu jsme si mohli prohlédnout švýcarskou
přírodu. Pochod nám také zpříjemňovalo povídání
ve dvojících, které mi umožnilo blíže poznat další nadšené
ymkaře a jejich práci v Ymce.
Další den jsme hned brzo ráno vyrazili na cestu do
našeho tábořiště nacházejícího se v lese mimo civilizaci.
Během cesty jsme opět nabírali inspiraci diskusemi
v různých dvojicích na různá témata, týkající se svobody,
nespravedlnosti, korupce, dobrovolnictví, vůdcovství,
týmové práce atd.
Po příchodu do tábora jsme tábor společně dostavěli,
což patřilo mezi aktivity rozvíjející týmovou práci. Další
program byl velmi interaktivní. Platilo heslo: „Čím víc
se zapojíš, tím víc zkušeností si odneseš.“ Měli jsme
různé přednášky, hry, výlety, diskuse, sdílení, které nás
velmi sblížili. Atmosféra byla úžasná, plná nadšení, přijetí,
inspirace a povzbuzení. Myslím, že se mi podařilo
navázat řadu přátelství a kontaktů, také nabrat hodně
inspirace pro další práci v Ymce a také inspirovat ostatní
účastníky. Na denním pořádku byly také týmové aktivity,
které nám pomohly více pochopit, co vlastně znamená
být součást týmu a někam patřit.
To co jsem se na tomto pobytu naučil, bych chtěl také
aplikovat při mé dobrovolnické práci v Ymce. Jelikož
se v rámci naší církve a i mimo ni věnuji Romům, tak
jsem hledal také inspiraci, jak s nimi lépe pracovat a jak
jim pomocí naší Ymky vytvořit nějaké vhodné aktivity.
Věřím, že posláním Ymky je vytvořit všem stejné podmínky k zábavě, rozvíjení sebe sama, k učení, duchovnímu
růstu bez ohledu na barvu pleti nebo zázemí, z kterého
pocházejí. A to bych chtěl hlavně uplatnit v naší
lokální Ymce. Nabídnout všem stejnou startovní pozici
do života. Mám na mysli především mladé Romy, kteří
ani nemají tolik možností, jak dosáhnout lepšího vzdělání,
jak uplatnit svůj talent, jak se prosadit, jak se bavit,
a hlavně jak cítit přijetí. To co mi Ymka dala, chci dávat
dál. Je mi líto, když vidím mladé talentované lidi, kteří se
nemají kde uplatnit, a proto pro ně chci něco udělat.
Pobyt ve Švýcarsku mi hlavně připomněl, proč tu YMCA
je. Cítil jsem se jako součást obrovské rodiny a chci, aby
se tak cítil každý, kdo navštíví Ymku. Jsem rád, že můžu
být její součástí, ale někdy zapomínáme, že můžeme udělat
ještě mnohem víc, než dosud v naší Ymce děláme.
Při rozhovorech s ymkaři z Moldávie, Ukrajiny, Kosova,
Portugalska, a dalších zemí, jsem se mohl dozvědět, jak
oni pracují v nelehkých situacích, a jsem připraven tyto
zkušenosti využít pro práci v mé Ymce. Jsem rád, že
jsme si mohli být všichni navzájem inspirací. Právě to
jsem potřeboval. Načerpat novou inspiraci, jak se lépe
a více zapojit v tvorbě nových aktivit.
Jonáš Jirout, YMCA Děčín (Cvikov), foto: archiv autora