Přinášíme zkrácený
a upravený rozhovor
s Tomášem Matuškou,
který pro Protein připravili
Vojtěch Berger
a František Kroužil.
Tomáše vyzpovídali
na společné akci České
a Slovenské YMCA
v Tatrách v roce 2004.
Vybral jsem z něj to
nadčasové a osobní,
abychom si připomenuli
Tomáše jako člověka,
ymkaře, bratra,
kamaráda, přítele...
Jsi členem YMCA Třebechovice pod Orebem,
pocházíš odtamtud?
Ano, rodiče pocházejí z Třebechovic a z Týniště. Já
pocházím z východočeského kraje. Udělali jsme takové
kolečko, v současné době bydlím v Bělči nad Orlicí,
což je asi 6 km od Třebechovic. V Třebechovicích jsem
zakládajícím členem YMCA Třebechovice.
Jak si se k Ymce vlastně dostal?
Hledali jsme prostor nad rámec evangelického sboru.
Prostor církve nám byl těsný, na to co jsme chtěli dělat.
Chtěli jsme vymyslet občanské sdružení. Znali jsme se
s Pepou Bartoškem z Černilova, který mi při jednom
rozhovoru říká: „…už je to vymyšlený, už nic nemusíte
vymýšlet. Stavte se v Praze na Poříčí, tam vám řeknou,
co to znamená, co to obnáší.“ Tak, já jsem pak jednou
přijel do Prahy. Tam byl Pavel Horký, ještě také Jana,
dnes Žárská. S Pavlem jsme se pak párkrát setkali, udělali
jsme ustavující schůzi a bylo to.
A to bylo tedy kdy?
Myslím, že v roce 1996. Shodli jsme se na základním
programu – sport a rodiny s dětmi, což
děláme dodnes. Chceme vyváženost – tělo, duch, duše.
Sport i kulturu. Snažíme se na ten sport zaměřit. Myslím
si, že se na něj dnes často v Ymce zapomíná. Jezdíme
na kola, pořádáme Běh Terryho Foxe, máme šachový
turnaj.
O vašem turnaji vyšel také článek v Proteinu
pod názvem Mat pod Orebem. Vy jste jedna
ze 4–5 Ymek, co občas do Proteinu přispívají.
V téhle souvislosti bych se rád zeptal, jaké
máte zkušenosti s místním tiskem, jestli o vás
vědí, jestli o vás píšou...
Myslíme si, že pokud bude YMCA pracovat ve skromnosti,
aby se o ní nevědělo, tak efekt bude nepatrný
a dopadne to pouze na přímé účastníky akce. Takže, aby
se o YMCA vědělo, což je nezbytné na celostátní i regionální
úrovni, tak se o ní musí mluvit, psát. Třebechovice
vydávají svojí tiskovinu, tam se prezentujeme, když pořádáme
nějakou akci a chceme pozvat lidi. Potom Hradecké
noviny – vycházejí v bývalém hradeckém okresu. Pak
občas něco dáváme do východočeské přílohy MF DNES.
Myslím, že je to určitě důležité. Kdo pracuje, strhá se
u toho a budou o tom vědět jen přímý účastníci, tak se ošizuje o ten multiplikační efekt. Když tomu navíc spřízněný
redaktor přeje, je to výborné. Nemusí to vychvalovat,
ale napíše to tak, že je mu to sympatické.
Jaké máte vztahy s Hradcem Králové, je to
hodně blízko. Nebijete se tak trochu?
No určitě se s nimi nebijeme. Náš záběr co do kvantity
i kvality je uplné jinačí než v Hradci. Navíc je to stotisícové
město a specializuje se, s vyjímkou dětských
domovů, přímo na Hradec. My máme takovéto okolí
Třebechovic, kam Hradec nedosahuje. Navíc struktura
naší činnosti je úplně odlišná od té hradecké. Hradec
je historická YMCA, pracují tam profesionálové. Je to
zaměřeno na kroužky, na tábory. U nás nemáme trvale
pracující skupinu, žádné profesionály, žádné náklady na
stálou kancelář. Ten charakter akcí je jinačí – na rozdíl
od Hradce pracujeme s rodinami atd. Řekl bych, že jsme
dobrými sousedy.
Já osobně se s titulu svojí funkce v Ymce s Hradcem
střetávám při problémech, ale to neznamená, že by se
střetávaly Třebechovice s Hradcem. Řešíme problémy -
pořád se něco děje kolem tamního domu.
Ve funkci jsi zvolen na dva roky. Jak dlouho
je to celkově a jaké tě za tu dobu potkaly
problémy?
Teď jsem ve funkci už pátým rokem. První mimořádné
volební období bylo na rok. Druhé potom bylo celé a teď
jsem v půlce dalšího. Největší problémy? To byl Palác
YMCA s. r. o., následně YMCA Team. A pak asi je ten
Hradec. Co ještě teda vidím jako problém, je závislost
KČ na vnitřních grantech, na rozdělování peněz, které
se do jisté míry spotřebovávají na věci, o kterých jsem
přesvědčen, že by to nebylo nutné. Doplácet, snižovat
ceny táborů apod. Těžíme z toho, že jsme sdružení, které
má peníze a které tím není nuceno snažit se o to, aby je
získávalo jinde. V budoucnu to vidím..., dávat peníze ve
prospěch rozvojových programů, na kterých by se Ymka
dohodla. To je to co nás posune a do toho ty peníze
dáme.
A největší úspěchy?
Dalo by se říci, že ty problémy vyústily v úspěchy. Transformace
(organizační struktury YMCA, pozn. redakce), to
byl jednoznačný úspěch, to YMCA posunulo do úplně
jiných relací. Já pamatuju ty dohady a neustálé nastolování
pravidel, které nikdy nekončilo, protože místní
sdružení, neměla právní subjektivitu. Dneska někdo řekne,
že nás to odcizilo. Dobře, tak se budeme snažit dělat
něco, co by nás zase sblížilo. Ta odpovědnost a aktivita
je na těch, kteří tu činnost budují a takto to cítí. Já
myslím, že tohle je úspěch obrovský. Potom..., jednání
ústředního výboru YMCA, dříve se hlasovalo o něčem,
co se promítalo na zeď a přitom se to na té zdi měnilo.
To si myslím, že je dneska lepší, nakonec je to znát
i z těch usnesení, i z toho množství programů, co ÚV
stačí zpracovat.
V čem vidíš hlavní výhody tohoto setkání?
Za prvé, nechceme být uzavření. V případě Slovenska je
to nejjednodušší cesta, neexistuje jazyková bariéra, je
to blízko, jsou tu vztahy, někteří lidé se znají. Navíc ty
programy a problémy, které řešíme, jsou velice blízké.
Němci řeší úplně něco jiného. Měli jsme takovou vizi,
že bychom se Slováky přibrali i Poláky, uvažovalo se
i o Maďarech, ale tam už ten jazyk není tak blízký…
Chtěli jsme se zeptat na vztahy mezi Ústředím
a KČ právě v této souvislosti. Třeba z pohledu
Proteinu máme pocit, že většina Ymek nám
není schopna na cokoli odpovědět, když jim
napíšeme. Stejnou zkušenost má např. Vojta,
pokud jde o tabulky. Ty jsi sám z místního
sdružení, takže víš, jak to tam vypadá...
V případě tabulek mi přijde, že to je lajdárna. Tam
bych to netoleroval. Jednu korekci od Vojty – opravit
a v pořádku, ale jestliže musí udělat čtyři, tak bych prostě
řekl: dobře přátelé dejte si na to příště víc času a budete
mít vnitřní grant. Protože Vojta (Jaroslav „Vojta“ Hynek,
sekretář YMCA v ČR pro vnitřní věci) pak spotřebuje
měsíc na to, že dělá rady a porady a přitom by mohl dělat
mnohem užitečnější věci. Takže tohle je lajdárna.
To, že nereagují na možnost či nabídku toho, že se
mohou prezentovat, je neuvědomělost. Jim to nedojde,
oni vidí jako prioritu tábor nebo víkendovku, ale to
nepřekročili hranici toho oddílu. Jestliže buduji občanské
sdružení, tak o mě musí vědět a kde blíž, než teda
navzájem v prostředí YMCA. Tohle bychom chtěli v tom
rozvojovém programu určitě podpořit. Takovéto sblížení
a rozšíření a to navazuje na to, abychom mohli něco dělat víc a dál, nového, tak potřebujeme další lidi. A to jsou 2 věci, aby si lidé v Ymce byli blíž - kolektivní
členové a zároveň, aby přišli další lidé, kterým naše
ymkařské věci nebudou cizí a budou dělat třeba takový
tým dopisovatelů...
Máme plán krajských zpravodajů. Byl by to
vždy člověk, který by podával zprávy o dění
Ymek v tom kterém kraji...
Stálo by za to jim říct, že psaní a dělání reportáží má
nějaké zákonitosti – nějak se píše tohle, nějak tohle atd.
Říct jim: „Snažte se být v tom dobří“. Pozvat někoho, kdo
by jim to dokázal vysvětlit, jak postupovat atd. Důležitá je
také motivace těch lidí.
A to se týká všech oblastí v Ymce. Musíme si pozvat
někoho, kdo to zná a my to pak můžeme aplikovat. Strategický
plán od Mercedesu po Ymku je stejný. Jen se tam
dosazují jiná východiska, cíle a pak ty konkrétní kroky.
Co zákulisí volby předsedy, jak to probíhá?
Tam je určitě potřeba představovat nějaký plán
směřování. Určitě tam jsou různé koncepce...
Problém je vůbec výběr kandidátů. Naposled jsem kandidoval
sám, což byl trapas. Předtím jsem kandidoval
proti Franklovi. Tam jsem prezentoval přímočarejší ymkařství.
Rozhodl ses k této funkci sám nebo tě někdo
oslovil a přemluvil?
Spíše se mě ptali, zda bych nechtěl. Pak to nějak vyplynulo
z toho, že spousta lidí to odmítlo. Zpočátku jsem byl
pod větším nátlakem, pak jsem s tím problémy neměl.
Za ten rok je to otázka, protože když děláte v takovéhle
funkci, tak jsou tam často dané jednoznačně povinnosti.
Musíte dělat i to co vás nebaví, např. přečíst si smlouvy
než je podepíšete, projednat a jednat o nepříjemných
věcech. Což samozřejmě, kdyby dělal člověk zaměřený
jen na něco, tak ten efekt by tam byl viditelnější.
Původní rozhovor upravil a zkrátil J. V. Hynek, foto: autor úpravy
___________________________________________________
„Jsem jist, že ani smrt ani život, ani andělé
ani mocnosti, ani přítomnost ani budoucnost,
ani žádná moc, ani výšiny ani hlubiny,
ani co jiného v celém tvorstvu nedokáže nás
odloučit od lásky Boží, která je v Kristu Ježíši,
našem Pánu.“
Římanům 8,38-39
„Když se pak ukáže nejvyšší pastýř, dostane
se vám nevadnoucího vavřínu slávy.“
1 Petrův 5,4