Rozhovor s Tomášem Matuškou

Přinášíme zkrácený a upravený rozhovor s Tomášem Matuškou, který pro Protein připravili Vojtěch Berger a František Kroužil. Tomáše vyzpovídali na společné akci České a Slovenské YMCA v Tatrách v roce 2004. Vybral jsem z něj to nadčasové a osobní, abychom si připomenuli Tomáše jako člověka, ymkaře, bratra, kamaráda, přítele...


Jsi členem YMCA Třebechovice pod Orebem, pocházíš odtamtud?
Ano, rodiče pocházejí z Třebechovic a z Týniště. Já pocházím z východočeského kraje. Udělali jsme takové kolečko, v současné době bydlím v Bělči nad Orlicí, což je asi 6 km od Třebechovic. V Třebechovicích jsem zakládajícím členem YMCA Třebechovice.

Jak si se k Ymce vlastně dostal?
Hledali jsme prostor nad rámec evangelického sboru. Prostor církve nám byl těsný, na to co jsme chtěli dělat. Chtěli jsme vymyslet občanské sdružení. Znali jsme se s Pepou Bartoškem z Černilova, který mi při jednom rozhovoru říká: „…už je to vymyšlený, už nic nemusíte vymýšlet. Stavte se v Praze na Poříčí, tam vám řeknou, co to znamená, co to obnáší.“ Tak, já jsem pak jednou přijel do Prahy. Tam byl Pavel Horký, ještě také Jana, dnes Žárská. S Pavlem jsme se pak párkrát setkali, udělali jsme ustavující schůzi a bylo to.

A to bylo tedy kdy?
Myslím, že v roce 1996. Shodli jsme se na základním programu – sport a rodiny s dětmi, což děláme dodnes. Chceme vyváženost – tělo, duch, duše. Sport i kulturu. Snažíme se na ten sport zaměřit. Myslím si, že se na něj dnes často v Ymce zapomíná. Jezdíme na kola, pořádáme Běh Terryho Foxe, máme šachový turnaj.

O vašem turnaji vyšel také článek v Proteinu pod názvem Mat pod Orebem. Vy jste jedna ze 4–5 Ymek, co občas do Proteinu přispívají. V téhle souvislosti bych se rád zeptal, jaké máte zkušenosti s místním tiskem, jestli o vás vědí, jestli o vás píšou...
Myslíme si, že pokud bude YMCA pracovat ve skromnosti, aby se o ní nevědělo, tak efekt bude nepatrný a dopadne to pouze na přímé účastníky akce. Takže, aby se o YMCA vědělo, což je nezbytné na celostátní i regionální úrovni, tak se o ní musí mluvit, psát. Třebechovice vydávají svojí tiskovinu, tam se prezentujeme, když pořádáme nějakou akci a chceme pozvat lidi. Potom Hradecké noviny – vycházejí v bývalém hradeckém okresu. Pak občas něco dáváme do východočeské přílohy MF DNES. Myslím, že je to určitě důležité. Kdo pracuje, strhá se u toho a budou o tom vědět jen přímý účastníci, tak se ošizuje o ten multiplikační efekt. Když tomu navíc spřízněný redaktor přeje, je to výborné. Nemusí to vychvalovat, ale napíše to tak, že je mu to sympatické.

Jaké máte vztahy s Hradcem Králové, je to hodně blízko. Nebijete se tak trochu?
No určitě se s nimi nebijeme. Náš záběr co do kvantity i kvality je uplné jinačí než v Hradci. Navíc je to stotisícové město a specializuje se, s vyjímkou dětských domovů, přímo na Hradec. My máme takovéto okolí Třebechovic, kam Hradec nedosahuje. Navíc struktura naší činnosti je úplně odlišná od té hradecké. Hradec je historická YMCA, pracují tam profesionálové. Je to zaměřeno na kroužky, na tábory. U nás nemáme trvale pracující skupinu, žádné profesionály, žádné náklady na stálou kancelář. Ten charakter akcí je jinačí – na rozdíl od Hradce pracujeme s rodinami atd. Řekl bych, že jsme dobrými sousedy.

Já osobně se s titulu svojí funkce v Ymce s Hradcem střetávám při problémech, ale to neznamená, že by se střetávaly Třebechovice s Hradcem. Řešíme problémy - pořád se něco děje kolem tamního domu.

Ve funkci jsi zvolen na dva roky. Jak dlouho je to celkově a jaké tě za tu dobu potkaly problémy?
Teď jsem ve funkci už pátým rokem. První mimořádné volební období bylo na rok. Druhé potom bylo celé a teď jsem v půlce dalšího. Největší problémy? To byl Palác YMCA s. r. o., následně YMCA Team. A pak asi je ten Hradec. Co ještě teda vidím jako problém, je závislost KČ na vnitřních grantech, na rozdělování peněz, které se do jisté míry spotřebovávají na věci, o kterých jsem přesvědčen, že by to nebylo nutné. Doplácet, snižovat ceny táborů apod. Těžíme z toho, že jsme sdružení, které má peníze a které tím není nuceno snažit se o to, aby je získávalo jinde. V budoucnu to vidím..., dávat peníze ve prospěch rozvojových programů, na kterých by se Ymka dohodla. To je to co nás posune a do toho ty peníze dáme.

A největší úspěchy?
Dalo by se říci, že ty problémy vyústily v úspěchy. Transformace (organizační struktury YMCA, pozn. redakce), to byl jednoznačný úspěch, to YMCA posunulo do úplně jiných relací. Já pamatuju ty dohady a neustálé nastolování pravidel, které nikdy nekončilo, protože místní sdružení, neměla právní subjektivitu. Dneska někdo řekne, že nás to odcizilo. Dobře, tak se budeme snažit dělat něco, co by nás zase sblížilo. Ta odpovědnost a aktivita je na těch, kteří tu činnost budují a takto to cítí. Já myslím, že tohle je úspěch obrovský. Potom..., jednání ústředního výboru YMCA, dříve se hlasovalo o něčem, co se promítalo na zeď a přitom se to na té zdi měnilo. To si myslím, že je dneska lepší, nakonec je to znát i z těch usnesení, i z toho množství programů, co ÚV stačí zpracovat.

V čem vidíš hlavní výhody tohoto setkání?
Za prvé, nechceme být uzavření. V případě Slovenska je to nejjednodušší cesta, neexistuje jazyková bariéra, je to blízko, jsou tu vztahy, někteří lidé se znají. Navíc ty programy a problémy, které řešíme, jsou velice blízké. Němci řeší úplně něco jiného. Měli jsme takovou vizi, že bychom se Slováky přibrali i Poláky, uvažovalo se i o Maďarech, ale tam už ten jazyk není tak blízký…

Chtěli jsme se zeptat na vztahy mezi Ústředím a KČ právě v této souvislosti. Třeba z pohledu Proteinu máme pocit, že většina Ymek nám není schopna na cokoli odpovědět, když jim napíšeme. Stejnou zkušenost má např. Vojta, pokud jde o tabulky. Ty jsi sám z místního sdružení, takže víš, jak to tam vypadá...
V případě tabulek mi přijde, že to je lajdárna. Tam bych to netoleroval. Jednu korekci od Vojty – opravit a v pořádku, ale jestliže musí udělat čtyři, tak bych prostě řekl: dobře přátelé dejte si na to příště víc času a budete mít vnitřní grant. Protože Vojta (Jaroslav „Vojta“ Hynek, sekretář YMCA v ČR pro vnitřní věci) pak spotřebuje měsíc na to, že dělá rady a porady a přitom by mohl dělat mnohem užitečnější věci. Takže tohle je lajdárna.

To, že nereagují na možnost či nabídku toho, že se mohou prezentovat, je neuvědomělost. Jim to nedojde, oni vidí jako prioritu tábor nebo víkendovku, ale to nepřekročili hranici toho oddílu. Jestliže buduji občanské sdružení, tak o mě musí vědět a kde blíž, než teda navzájem v prostředí YMCA. Tohle bychom chtěli v tom rozvojovém programu určitě podpořit. Takovéto sblížení a rozšíření a to navazuje na to, abychom mohli něco dělat víc a dál, nového, tak potřebujeme další lidi. A to jsou 2 věci, aby si lidé v Ymce byli blíž - kolektivní členové a zároveň, aby přišli další lidé, kterým naše ymkařské věci nebudou cizí a budou dělat třeba takový tým dopisovatelů...

Máme plán krajských zpravodajů. Byl by to vždy člověk, který by podával zprávy o dění Ymek v tom kterém kraji...
Stálo by za to jim říct, že psaní a dělání reportáží má nějaké zákonitosti – nějak se píše tohle, nějak tohle atd. Říct jim: „Snažte se být v tom dobří“. Pozvat někoho, kdo by jim to dokázal vysvětlit, jak postupovat atd. Důležitá je také motivace těch lidí.

A to se týká všech oblastí v Ymce. Musíme si pozvat někoho, kdo to zná a my to pak můžeme aplikovat. Strategický plán od Mercedesu po Ymku je stejný. Jen se tam dosazují jiná východiska, cíle a pak ty konkrétní kroky.

Co zákulisí volby předsedy, jak to probíhá? Tam je určitě potřeba představovat nějaký plán směřování. Určitě tam jsou různé koncepce...
Problém je vůbec výběr kandidátů. Naposled jsem kandidoval sám, což byl trapas. Předtím jsem kandidoval proti Franklovi. Tam jsem prezentoval přímočarejší ymkařství.

Rozhodl ses k této funkci sám nebo tě někdo oslovil a přemluvil?
Spíše se mě ptali, zda bych nechtěl. Pak to nějak vyplynulo z toho, že spousta lidí to odmítlo. Zpočátku jsem byl pod větším nátlakem, pak jsem s tím problémy neměl. Za ten rok je to otázka, protože když děláte v takovéhle funkci, tak jsou tam často dané jednoznačně povinnosti. Musíte dělat i to co vás nebaví, např. přečíst si smlouvy než je podepíšete, projednat a jednat o nepříjemných věcech. Což samozřejmě, kdyby dělal člověk zaměřený jen na něco, tak ten efekt by tam byl viditelnější.

Původní rozhovor upravil a zkrátil J. V. Hynek, foto: autor úpravy

___________________________________________________

„Jsem jist, že ani smrt ani život, ani andělé ani mocnosti, ani přítomnost ani budoucnost, ani žádná moc, ani výšiny ani hlubiny, ani co jiného v celém tvorstvu nedokáže nás odloučit od lásky Boží, která je v Kristu Ježíši, našem Pánu.“ Římanům 8,38-39

„Když se pak ukáže nejvyšší pastýř, dostane se vám nevadnoucího vavřínu slávy.“ 1 Petrův 5,4