Můj příběh s YMCA

rozhovor s Hankou Šormovou, oceněnou za zásluhy a celoživotní přínos YMCA.

V letošním roce byli oceněni první 3 ymkaři za svůj dlouhodobý přínos pro YMCA. Přinášíme de facto druhý rozhovor z této série Hankou Šormovou, dlouholetou ředitelkou YMCA Praha. (V předminulém čísle byl přetištěn několik let starý rozhovor s Tomášem Matuškou, který dostal toto ocenění in memoriam.) Rozhovor s třetím oceněným přinese Protein v příštím čísle.


Co tě přesvědčilo, stát se členem a věnovat Ymce podstatnou část svého času a života?
Přesvědčil mě můj přítel a bratr z Církve českobratrské evangelické Pavel Hlaváč. Když jsem hledala, jaké práci se chci naplno věnovat, když mé děti začaly odrůstat, přesvědčil mě, že to byla právě YMCA, co ovlivnilo silně můj život a že jsem jí to vlastně dlužná a ať jí pomohu budovat. No a pak už mě to chytlo a pohltilo na víc než dvacet let.

Jaké bylo tvé první setkání s YMCA?
Jak řekl Pavel Hlaváč, YMCA mě ovlivnila a formovala i ještě v době (za komunismu), kdy byla zakázaná. Její odkaz i způsoby práce jsem zažívala v evangelické mládeži a na letních brigádách v Jeseníkách, aniž jsem vnímala, že se jedná o Ymku.

Mé první setkání však bylo asi při přijímacím pohovoru na Výboru pražské YMCA v Paláci YMCA. Za nedlouho poté jsem prožila první krásnou a povzbudivou akci – oslavy výročí 50 let YMCA (v r. 1994) s nadšeným vystoupením Tensingu.

Co ti členství v YMCA přineslo?
Nevím, zda to zrovna souvisí s členstvím, ale můj život úzce spjatý s YMCA je jedna z nejlepších věcí, co mne v životě potkalo. YMCA ovlivnila a obohatila jistě i život mých dětí, poznala jsem tu spoustu úžasných lidí, zažila hodně legrace a nezapomenutelných zážitků.

Profesně jsem se v YMCA Praha podílela na budování širokého spektra aktivit – jak těch, které vyrůstaly zdola ze zájmu konkrétních skupinek, tak i velkých projektů jako mateřská centra či nízkoprahové sociální služby. Zažili jsme i krize, nejedno stěhování a budování nových prostor, v posledních letech jsme se snažili sladit profesionální přístup se zachováním přátelské “ymkařské” otevřené atmosféry. Při tom všem jsem se nejvíc naučila:
- týmové práci
- toleranci, vážit si každého člověka, který něco dělá pro druhé
- překonávat neúspěchy a proměňovat je v nové šance
- žít v nejistotě a trochu riskovat
- modlit se a věřit v Boží pomoc

Vybaví se ti nějaký konkrétní silný nebo vtipný zážitek z YMCA?
Těch by bylo, že ani nevím, který vybrat! Spoustu jsem jich zažila se seniory YMCA (třeba když se na Soběšíně vášnivě hádali při hraní softballu o pravidla, aby se pak v duchu „fair play“ zase udobřili a libovali si, jak že se to krásně pohádali…, nebo když mi pan Antonín Sum na cestě autem vyprávěl celý svůj životní příběh).

Nezapomenutelné zážitky mám z tábora na Vlčici (noční zamyšlení se svíčkami na voru na Staňkovském rybníce za doprovodu houslí, vaření borůvkových knedlíků pro 50 lidí v polní kuchyni, táborové hry, noční diskuse s vedoucími…). Ráda vyprávím i příběh, „jak jsme se modlili za růdl“, který dokládá to, jak jsou přístupy k víře v YMCA různorodé a cesty Boží nevyzpytatelné. Ale to vám radši povím někdy osobně, na papíře by to vypadalo asi hloupě... :-)

V čem vidíš největší potenciál YMCA?
V praktickém naplňování křesťanských principů, otevřenosti a přitom jednoznačné zakotvenosti, podpořené bohatou historií YMCA. I v tom, že je tvořivá, hravá, pestrá, tolerantní. Že vytváří prostor pro přátelství, společnou práci, tříbení názorů. Je to ekumenické a otevřené prostředí.

Kdybys mohla, co bys od zítřka v YMCA změnila?
Abychom všichni všechno o sobě věděli, sdíleli, radovali se a mohli prožít nejen to, co děláme sami, ale co se kde v YMCA a ve světě daří, mohli být na YMCA hrdí… A aby se o tom dozvídalo víc lidí – ale nejen nějakými PR metodami, ale vlastními prožitky a přesvědčením.

Vidíš i nějaké slabiny?
Omezené kapacity a počet lidí, kteří jsou ochotni vzít na sebe odpovědnost. Velká administrativní zatíženost při tom, když chce někdo v YMCA prostě něco dělat. (Myslím, že za to nemůže YMCA, ale současné byrokratické společenské prostředí.) A že YMCA okolní svět a zejména církve málo vnímají a berou za své.

Můžeš vyslovit 3 přání pro YMCA?
- Ať se k ní Pán Bůh přiznává a žehná její práci.
- Ať je v ní dost mladých lidí, kterým přiroste k srdci.
- Ať se jí vyhnou skandály, peníze ať nejsou na prvním místě a všem lidem je tam dobře.

Polož si nějakou otázku a rovnou na ni odpověz...
Chystáš se teď na nějakou YMCA akci?
Ano, těším se moc na víkendovku s bývalými táborovými vedoucími a jejich rodinami na Vlčici!

Za rozhovor děkuje J. V. Hynek, foto: autor otázek