Resoluce valného sjezdu Ymky v Československu, konaného v Praze 2. června 1946

Mladí přátelé!

Kdo z vás by neznal Ymku! President Osvoboditel o ní vypravoval, jak v Rusku pomáhala našim hochům, a pozval ji k nám, a by po válce pomáhala mladým lidem, dnes vašim starším druhům. A president Budovatel dr. E. Beneš ji velmi vřele ocenil za to, co vykonala v práci sociální a kulturní a v práci pro světový mír. Pracuje u nás již čtvrt století a znáte ji všichni.


Víte, že Ymka k nám zavedla krásný svátek matek, že naučila českou mládež její dnes nejoblíbenější hru, odbíjenou, že by u nás bez ní nebylo košíkové. Víte, že jméno, zachovávající zkratky historického názvu, je označením sdružení, které pevně zakotvilo v české i slovenské půdě a které vykonalo mnoho dobrého ve službě mladým lidem. Mnozí z vás prošli jejími tábory, přemnozí pak tábory, jimž Ymka byla vzorem, mnozí z vás se účastnili jejich klubů, chlapeckých oddílů, letních a zimních konferencí, byli členy jejích studentských sdružení, cvičili v jejích tělocvičnách, bydlili v Ymce, účastnili se státních tělovýchovných kursů, které vznikly z jejího podnětu a byly jí vedeny, anebo jinak přišli s Ymkou do styku. A víte tedy, že Ymka byla domovem mladých lidí, kteří nechtěli být v životě jen diváky, nepřijímali život, jak se jim podával, nehledali v něm jen osobní uspokojení, nýbrž hleděli se dobrat jeho hlubšího smyslu, vědomi si toho, že mají ve světě určitý úkol a že jsou za svůj život odpovědni tomu, který jim jej dal.

Československá Ymka se starala především o pěstění křesťanského charakteru mladých lidí a s hrdostí se dívá na uplynulou dobu sedmi let, která její členy vystavila zatěžkávací zkoušce. Československá Ymka slavně prokázala, že její učení nebylo prázdným slovem. Když se naše vlast r. 1939 stala obětí násilí, které brutálně sáhlo právě na ty ideály, jež oživovaly její práci, československá Ymka se stala jedním z nejaktivnějších středisk odboje a řada jejich nejlepších členů položila životy za přesvědčení, jemuž zůstali věrni, řada jich prošla německými žaláři a koncentračními tábory, jiní se připojili k zahraničnímu odboji, někteří se stali vojáky zahraničního vojska, jiní partyzány a bojovníky na barikádách.

Za profesorem Emanuelem Rádlem, jehož otřesenému životu zasadil nacismus poslední ránu, zdolaly hrůzy koncentračního tábora jeho nejvěrnějšího žáka, filosofa a náboženského myslitele dr. Jaroslava Šimsu, vůdce mládeže československé Ymky. Mladý a krásný život dr. Jaroslava Valenty se spojuje v oběti s jeho sekretářským druhem dr. Rudolfem Marešem. K profesoru Janu Uhrovi se druží oběť prof. A. Šimka. K dvojici manželů dr. Frant. Šmakala a paní Ivy Šmakalové se připojuje oběť Zdeňky Pakové a Gertrudy Šaškové. Za dr. J. Růžičkou pak jde řada dalších funkcionářů a členů Ymky, kteří se již nevrátili, mezi nimi dr. Jaroslav Kose, a pak na 500 chlapců z chlapeckých družin a táborů Ymky.

Po roce překonávání velkých překážek, léčení těžkých ran a nahrazování ztrát, přicházíme k vám opět, jen ještě více přesvědčení o tom, že jsme šli a jdeme správnou cestou, že jsme měli a máme pravdu ve svém přesvědčení, že člověk není sám o sobě živ, že má být služebníkem pravdy a spravedlnosti, být jejich bojovníkem a že není většího zákona než láska, ne láska sentimentální a slabošská, nýbrž láska uvědomělá, důsledná, programová, která se také v organizaci společnosti projevuje velkými počiny sociálními, že nad vším životem vládnou zákony mravní, jichž jsme poslušnými vykonavateli.

Válka rozpoutala síly, které se zdají přesahovat každou lidskou míru a proti kterým člověk jakoby stál bezmocný. Svět je dějištěm ohromných převratů politických a sociálních, pozornost všech je obrácena především k vnějším změnám, jimiž svět prochází. Také my v Ymce jsme účastni velké revoluce světové, přijímáme svůj díl odpovědnosti v ní. Hlásíme se v této chvíli k spoluúčastenství na duchovním díle, které dnešek připravovalo. (…)

Nechceme však zapomenout, že i nad touto revolucí a nad převraty, které prožíváme, trvají neměnné zákony duchovní a je soud Toho, který je pánem života a smrti, pánem Všehomíra i našich životů jednotlivých a že všichni své jednání máme Jemu podřídit. A tak před vás předstupujeme a připomínáme vám Masarykův požadavek člověka ukázněného, čestného, mravně čistého a osobně zbožného. (…)

Obracíme vaši pozornost, jako jsme činili v dobách první republiky, k řádu, který je nad námi, a k společným základům, bez nichž by všechno, co se děje, bylo vystaveno zkáze. (…) Jako nám však za první republiky nešlo o formální prosperitu církví, nýbrž o uskutečňování křesťanského poselství o láce, pravdě a spravedlnosti, o odpuštění hříchů a vykoupení, tak i dnes říkáme: formální politická jednota nestačí tam, kde není jednoty ve věcech základních, kde není víry ve společného Boha, ve společný zákon nad námi. (…)

Nikdy jsme se neodvraceli a neodvracíme ani dnes od politiky. Naším úkolem však nebyla a není výchova ke stranictví, nýbrž politické vzdělání ve věcech pospolitého života, poučení o státě a jeho funkci, o ideových problémech politiky domácí i světové, politická výchova k státní pospolitosti, k uvědomělému občanství československému. (…)

Jsme přesvědčenými vlastenci a prokázali jsme to svou účastí v národní revoluci. V duchu křesťanského bratrství a v duchu největších zjevů našich národních dějin však víme, že prospěch národa může být trvalý jenom tehdy, když je v souladu s prospěchem obecným, a proto se nebojíme nabídnout ruku ke spolupráci příslušníkům národů ostatních a opět vysoko povznést prapor spolupráce mezi národy. Jsme opět národní i mezinárodní. Jako nám však národnost neznamená frázovité heslo vlastenectví, které domnělým zájmem kryje nespravedlnosti, vůči komukoliv, a sociální zpátečnictví, hrubě porušující zásady křesťanské lásky k bližnímu, tak i ani mezinárodnost nám není formální zásadou mezinárodních styků jakýchkoliv, nýbrž uvědomělou spoluprací s těmi mravními a názorovými silami, které přetvořují svět k obrazu Božímu.

Jsme přesvědčeni, že naše pracovní methody, naše diskusní skupiny, naše práce tělovýchovná a táborová, naše práce náboženská, vzdělávací a sociální, jsou nejlepší cestou k uskutečňování našich cílů. (…)

Chceme stát v předních řadách bojovníků a pracovníků našeho nového pořádku politického a sociálního, ale přejeme si vroucně, abychom při tom v ničem nezradili své věrnosti Tomu, který je naším svrchovaným pánem, Ježíši Kristu. (...)

Najdete u nás lepšího příkladu, kde by se češství organičtěji snoubilo se světovostí, než v Ymce? A není právě proto Ymka také předurčena, aby se se vším úsilím a opravdovostí účastnila úsilí o synthesu duchovních hodnot Západu a Východu? Jsme přesvědčeni, že nebude možno k této synthese dojíti natrvalo jinak než cestou nejopravdovějšího hledání v oblasti duchovní a náboženské. A kdo z vás nejste lhostejní k tomuto problému, připojte se k nám v našich klubech a skupinách, abyste s námi hledali cestu k tomuto vysokému cíli.

Co je a co chce YMCA v Československu, 1947, str. 7–15., foto: Archiv YMCA