Hřiště na basket z roku 1893. Kde? Paříž.
Autor: externí <protein(at)ymca.cz>, Téma: 03/2017, Vydáno dne: 06. 10. 2017Basketbalové hřiště YMCA ve Francii je
pravděpodobně nejstarší hřiště na světě,
funguje totiž nepřetržitě od roku 1893. V tomto
roce byla budova otevřena, což bylo pouhé dva
roky poté, co James Naismith vynalezl basketbal
v YMCA ve Springfieldu v Massachusetts.
YMCA Paříž je přesvědčena, že jejich basketbalové hřiště s parketami položenými do vzoru stromečku je nejstarší na světě. Basketbalové hřiště se v průběhu let proměnilo, stromečkovité parkety se prošlapaly a vlní se pod nohama a dva železné pilíře se vynořují téměř komicky ze středu podlahy. Basketbalové hřiště jinými slovy nemá basketbalovou podobu.
Přesto Sylvie Manac‘h, nová ředitelka budovy YMCA v Paříži, kde hřiště naleznete, byla překvapena otázkou nedávného návštěvníka, jestli by si někdy přála všechny parkety vytrhat a položit podlahu novou a lesklou. „Ne,“ řekla, „chci tuto.“
Basketbalové hřiště je předmětem nesmírné pýchy Ymky ve Francii a má historický význam pro basketbal jako takový. Vlastně se v tělocvičně v tmavém suterénu, pod vratkou dřevěnou běžeckou drahou, můžete cítit jako na cestě zpět v čase nebo jako v muzeu. Přesto funguje jako živý prostor v budově, která slouží jako komunitní centrum v devátém městském obvodu. Pro Sylvii Manac‘h i celou Ymku to znamená balancování mezi zachováním původního prostoru a jeho využitelností. Přesto by hřiště mělo projít nákladnou rekonstrukcí.
„Mým snem je najít peníze na rekonstrukci do původního stavu, „ říká Sylvie Manac‘h.
Na rozdíl od jiných významných sportů lze příběh původu tohoto sportu dobře vypátrat. První hra se hrála 21. prosince 1891 poté, co James Naismith, kanadský instruktor tělesné výchovy pracující a studující na YMCA College ve Springfieldu, vymyslel novou aktivitu pro své studenty v zimních měsících. První zápas se uskutečnil v YMCA tělocvičně, která byla téměř totožná s tou v Paříži, a zúčastnilo se ho 18 lidí, kteří hráli s fotbalovými míči na dva koše určené jinak ke sběru broskví.
James Naismith pověsil koše 10 stop nad zem jen proto, že to byla výška běžecké dráhy, kterou měli nad hlavou, stejně jako to je v Paříži. Během několika let se pravidla hry dostala díky členům YMCA např. až do Číny. Podle Matta Zeysinga, historika a kurátora Basketbalové síně slávy, „šlo o jeden z nejlepších vývozních artiklů USA.“ Rychlé a účelné šíření basketbalu prostřednictvím Ymky odráží trend konce 19. století tzv. „muskulaturního křesťanství“, křesťanského hnutí, které spojovalo fyzické zdraví a mužnost s duchovním ukotvením.
YMCA v Paříži byla prvním místem v Evropě, kam se tato součást americké kultury přenesla, tvrdí Christelle Bertho, pařížský architekt, který rozsáhle celou budovu prostudoval. Bertho říká, že podobné víceúčelové budovy byly v té době ve Francii nevídané. V nové budově byly postaveny také první bowlingová dráha a první krytý bazén ve Francii.
James Stokes, filantrop a mecenáš z New Yorku, který měl úzkou vazbu na Ymku, financoval a koncipoval celý stavební projekt. Organizace najala francouzského architekta Émile Bénarda, který nejprve podnikl cestu do Ameriky, aby podrobně prostudoval tamější budovy YMCA, a poté si nechal veškerý stavební materiál dopravit lodí ze Spojených států.
Když byla budova dokončena, stal se Američan Melvin B. Rideout prvním sportovním ředitelem, který zavedl nový sport basketbal v prostorách tělocvičny, která byla soudobou replikou tělocvičny ve Springfieldu. „Potřebujeme, aby se Američané o tuto budovu zajímali,“ řekl Bertho. „Je to také součást jejich historie. Je to francouzsko-americká budova, ale je převážně americká a Američané o ni nevědí.“
Dnes tato budova také ukrývá divadelní sál a několik konferenčních prostor. Bowlingová dráha a bazén tu jsou stále, ale rozpadají se a neslouží již svému účelu. V patrech jsou labyrintové chodby, točitá schodiště, a pokoje ubytovny pro 46 mladých mužů do 25 let.
Pierre Pfister, 21 letý student historie a geografii, říká, že spolu s ostatními si jednou začas basket zahrají. „Miluji ty dva sloupy, je to legrace,“ řekl. „Ale někdy když běžíš, je to těžké, protož se z podlahy uvolňují kousky parket.“ Basketbal se v tělocvičně už hraje jen zřídkakdy a tělocvična není otevřena pro širokou veřejnost. Dětské oddělení místní nemocnice ji využívá jako prostor pro rekonvalescenci. Francouzská basketbalová federace zde uspořádala propagační akce a tiskové konference. Givenchy tu fotografoval modely pro svou jarní kolekci 2012.
Pro ty, kteří tělocvičnu pravidelně používají, kroužky bojových umění a taneční skupiny, se chátrání hřiště stává pomalu problémem. „Je to jedinečný prostor a je smutné, že tak upadá,“ říká Julie Guillorit, která pomáhá provozovat klub Krav Maga využívající tělocvičnu čtyřikrát týdně. „Dlouho jsme doufali, že se to opraví, ale je to otázka financí.“
Případ tedy zůstává nevyřešen. Silvie Manac‘h uvádí, že YMCA má v plánu uspořádat akci, na které by získali peníze potřebné pro obnovu tělocvičny. Uvažují o tom, že pozvou Harlem Globetrotters, kteří by jim mohli pomoct s propagací této události. „Čištění, broušení a upevňování všech dřevěných parket, kterých je asi 1 000 kusů, by stálo přibližně 80 000 eur.“
Pro mnohé by to znamenalo přispět částkou, která by pomohla zachovat to, co Daniel Champsaur, archivář Francouzské basketbalové federace, nazval „nedoceněným klenotem basketbalového dědictví“.
Autor/Zdroj: Andrew Keh, New York Times, https://www.nytimes.com. Překlad Iva Šípková
YMCA Paříž je přesvědčena, že jejich basketbalové hřiště s parketami položenými do vzoru stromečku je nejstarší na světě. Basketbalové hřiště se v průběhu let proměnilo, stromečkovité parkety se prošlapaly a vlní se pod nohama a dva železné pilíře se vynořují téměř komicky ze středu podlahy. Basketbalové hřiště jinými slovy nemá basketbalovou podobu.
Přesto Sylvie Manac‘h, nová ředitelka budovy YMCA v Paříži, kde hřiště naleznete, byla překvapena otázkou nedávného návštěvníka, jestli by si někdy přála všechny parkety vytrhat a položit podlahu novou a lesklou. „Ne,“ řekla, „chci tuto.“
Basketbalové hřiště je předmětem nesmírné pýchy Ymky ve Francii a má historický význam pro basketbal jako takový. Vlastně se v tělocvičně v tmavém suterénu, pod vratkou dřevěnou běžeckou drahou, můžete cítit jako na cestě zpět v čase nebo jako v muzeu. Přesto funguje jako živý prostor v budově, která slouží jako komunitní centrum v devátém městském obvodu. Pro Sylvii Manac‘h i celou Ymku to znamená balancování mezi zachováním původního prostoru a jeho využitelností. Přesto by hřiště mělo projít nákladnou rekonstrukcí.
„Mým snem je najít peníze na rekonstrukci do původního stavu, „ říká Sylvie Manac‘h.
Na rozdíl od jiných významných sportů lze příběh původu tohoto sportu dobře vypátrat. První hra se hrála 21. prosince 1891 poté, co James Naismith, kanadský instruktor tělesné výchovy pracující a studující na YMCA College ve Springfieldu, vymyslel novou aktivitu pro své studenty v zimních měsících. První zápas se uskutečnil v YMCA tělocvičně, která byla téměř totožná s tou v Paříži, a zúčastnilo se ho 18 lidí, kteří hráli s fotbalovými míči na dva koše určené jinak ke sběru broskví.
James Naismith pověsil koše 10 stop nad zem jen proto, že to byla výška běžecké dráhy, kterou měli nad hlavou, stejně jako to je v Paříži. Během několika let se pravidla hry dostala díky členům YMCA např. až do Číny. Podle Matta Zeysinga, historika a kurátora Basketbalové síně slávy, „šlo o jeden z nejlepších vývozních artiklů USA.“ Rychlé a účelné šíření basketbalu prostřednictvím Ymky odráží trend konce 19. století tzv. „muskulaturního křesťanství“, křesťanského hnutí, které spojovalo fyzické zdraví a mužnost s duchovním ukotvením.
YMCA v Paříži byla prvním místem v Evropě, kam se tato součást americké kultury přenesla, tvrdí Christelle Bertho, pařížský architekt, který rozsáhle celou budovu prostudoval. Bertho říká, že podobné víceúčelové budovy byly v té době ve Francii nevídané. V nové budově byly postaveny také první bowlingová dráha a první krytý bazén ve Francii.
James Stokes, filantrop a mecenáš z New Yorku, který měl úzkou vazbu na Ymku, financoval a koncipoval celý stavební projekt. Organizace najala francouzského architekta Émile Bénarda, který nejprve podnikl cestu do Ameriky, aby podrobně prostudoval tamější budovy YMCA, a poté si nechal veškerý stavební materiál dopravit lodí ze Spojených států.
Když byla budova dokončena, stal se Američan Melvin B. Rideout prvním sportovním ředitelem, který zavedl nový sport basketbal v prostorách tělocvičny, která byla soudobou replikou tělocvičny ve Springfieldu. „Potřebujeme, aby se Američané o tuto budovu zajímali,“ řekl Bertho. „Je to také součást jejich historie. Je to francouzsko-americká budova, ale je převážně americká a Američané o ni nevědí.“
Dnes tato budova také ukrývá divadelní sál a několik konferenčních prostor. Bowlingová dráha a bazén tu jsou stále, ale rozpadají se a neslouží již svému účelu. V patrech jsou labyrintové chodby, točitá schodiště, a pokoje ubytovny pro 46 mladých mužů do 25 let.
Pierre Pfister, 21 letý student historie a geografii, říká, že spolu s ostatními si jednou začas basket zahrají. „Miluji ty dva sloupy, je to legrace,“ řekl. „Ale někdy když běžíš, je to těžké, protož se z podlahy uvolňují kousky parket.“ Basketbal se v tělocvičně už hraje jen zřídkakdy a tělocvična není otevřena pro širokou veřejnost. Dětské oddělení místní nemocnice ji využívá jako prostor pro rekonvalescenci. Francouzská basketbalová federace zde uspořádala propagační akce a tiskové konference. Givenchy tu fotografoval modely pro svou jarní kolekci 2012.
Pro ty, kteří tělocvičnu pravidelně používají, kroužky bojových umění a taneční skupiny, se chátrání hřiště stává pomalu problémem. „Je to jedinečný prostor a je smutné, že tak upadá,“ říká Julie Guillorit, která pomáhá provozovat klub Krav Maga využívající tělocvičnu čtyřikrát týdně. „Dlouho jsme doufali, že se to opraví, ale je to otázka financí.“
Případ tedy zůstává nevyřešen. Silvie Manac‘h uvádí, že YMCA má v plánu uspořádat akci, na které by získali peníze potřebné pro obnovu tělocvičny. Uvažují o tom, že pozvou Harlem Globetrotters, kteří by jim mohli pomoct s propagací této události. „Čištění, broušení a upevňování všech dřevěných parket, kterých je asi 1 000 kusů, by stálo přibližně 80 000 eur.“
Pro mnohé by to znamenalo přispět částkou, která by pomohla zachovat to, co Daniel Champsaur, archivář Francouzské basketbalové federace, nazval „nedoceněným klenotem basketbalového dědictví“.
Autor/Zdroj: Andrew Keh, New York Times, https://www.nytimes.com. Překlad Iva Šípková