Austrálie je daleko aneb Setkání generálů
Autor: externí <protein(at)ymca.cz>, Téma: 01/2019, Vydáno dne: 20. 03. 2019Na začátku je neobvyklé, ale v podstatě
sympatické gesto. Australané, tedy ti, kteří
nejsou domorodými obyvateli, uznávají, že
země, ve které se jim tak dobře žije, patří
někomu jinému. Aboridžincům a obyvatelům
ostrovů Torres Strait, které jsou mezi severem
Austrálie a Papuou – Novou Guineí. Australská
YMCA se tohoto gesta drží, a proto když nás
ředitelka Melinda Crole vítá na světovém
setkání generálních sekretářů, první slova
uznání a respektu patří těm, které také nazývají
„first nations“, prvním národům, které Austrálii
spravovali, v místě našeho setkání v Brisbane
jmenovitě lidem z kmenů Turrbal a Jagera.
Austrálie je daleko. Nikdy předtím jsem tam nebyl, stejně jako mnoho z mých evropských kolegů, národních generálních sekretářů. Světová aliance YMCA si tento kontinent a konkrétně město Brisbane na východním pobřeží vybrala jako místo konání světového setkání národních generálních sekretářů pro rok 2019. Bylo to popravdě daleko pro všechny, nejen pro nás Evropany. Hostitelé to uznávají, ale vzápětí dodávají, že pro ně je daleko všude, a to i v jejich zemi, kde je jednodušší a hlavně rychlejší sednout do letadla, než se vydat na cestu autem či jiným dopravním prostředkem.
Nikdy předtím jsem nebyl ani na světovém setkání generálních sekretářů. Evropské kolegy, kteří se účastní evropských schůzek, jsem již poznal a musím říct, že je to vždy obohacující. Všem se na jednom místě nabízí pohled za vlastní hranice. Dozvědět se, co a jak dělají jinde, s jakými radostmi, ale i starostmi se potýkají, jak mají vyřešené to či ono, stojí vždycky za to. Povzbuzen touto zkušeností, usoudil jsem, že bude dobré udělat další krok a podívat se na Ymku ze světové perspektivy. Tedy z té, kterou již okusili například naši change agenti, absolventi programu Světové aliance, jehož hlavním cílem je vychovat z mladých a schopných ymkařů budoucí lídry, kteří ponesou ymkařské poslání do dalších let.
Další lákavou skutečností byla osoba nového generálního sekretáře, který má řízení světové centrály v Ženevě na starost, Carlose Sanveeho, původem z Toga. Tuto funkci převzal teprve nedávno, v lednu 2019, bylo to tedy jeho první oficiální setkání s kolegy z celého světa. Provázela ho pověst akčního, výkonného, střízlivě uvažujícího a přitom pokorného ymkaře. To se během setkání potvrdilo. Navíc se ukázalo, že nechce být středobodem pozornosti, jak se často soudilo o jeho předchůdci Johanu Eltvikovi, ale že umí velmi pozorně naslouchat a brát vážně, co jeho kolegové říkají.
A konečně třetím motivem byla naše spolupráce se slovenskou Ymkou. Ano, říkáte si, kde je nějaká souvislost. A přece tam je. Se slovenskou Ymkou nás pojí jak společná historie, tak i současnost. Společně realizujeme projekt, který mimo jiné nabízí řadu vzdělávacích příležitostí. To dalo vzniknout myšlence společné reprezentace i na světové úrovni. Cestovali jsme tedy spolu s Dalim, jak si zkráceně říká slovenský generální sekretář Dalibor Perašín. A ukázalo se, že společná reprezentace, byť neformální, byl velmi dobrý nápad. Přeci jen Československo mělo ve světě nějaký zvuk. Ukázali jsme, jak se vhodně doplňujeme a že přátelské vazby jsou těsné a velmi přátelské.
Austrálie je opravdu daleko. Cesta trvá více než 24 hodin a je velmi únavná. Zejména, když letecká společnost nehledí na běžné rozměry dospělého muže a doslova jej uvězní na pár čtverečních centimetrech plochy. Děje-li se to dvakrát za jeden týden na cestě tam i zpátky, není to zrovna povzbudivé. Leč všechny trampoty jsou vystřídány srdečnou atmosférou, kterou vytvořili jak naši hostitelé, tak samotní účastníci. Od pondělního australského rána, což byla u nás zhruba půlnoc, a tedy nejvyšší čas jít spát, do čtvrtečního večera, kdy se oficiálně loučíme na večeři pořádané prezidentem australské Ymky, nebylo možno zaznamenat jediný rušivý moment. Naopak, pracovní program je proložen otevřenými přátelskými rozhovory a poznáváním mnohdy exotických kolegů.
Po uvítání jsme seznámeni s programem následujících čtyř dnů a zejména jsou zdůrazněny cíle celého setkání, mimo jiné zvýšení povědomí o třech pilířích strategie světové Ymky: vzájemné spolupráci, posílení významu Ymky na celosvětové úrovni a finanční udržitelnosti hnutí. Tedy nic, o co bychom také neusilovali. Neméně důležitý je rozvoj vztahů mezi národními hnutími, navázání přátelských vztahů, vlastní rozvoj účastníků setkání a v neposlední řadě seznámení s činností australské Ymky, která je opravdu bohatou studnici zkušeností.
Strategie, jak už to tak bývá při podobných příležitostech, bylo často vyslovované slovo. Nejvíce mě zaujala myšlenka na propojení strategie světové, evropské (nebo jiné geografické oblasti) a národní. To je přeci totéž, o co se snažíme u nás doma: jak propojit strategie kolektivních členů a Ymky v ČR. O něco hůře se poznáváme v tematických oblastech strategie Světové aliance. K tomu by bylo zapotřebí určité dávky fantazie, abychom spojovací body našli. Kdo z našich členů má programy na podporu zaměstnávání mladých, důsledně se věnuje klimatickým změnám, řeší problémy duševního zdraví mladých? Jak se naše aktivity propojují s udržitelnými rozvojovými cíli OSN (SDGs), což je ve světové Ymce mimochodem velmi silně rezonující téma.
Na celé jedno odpoledne nás hostitelská YMCA z Brisbane pozvala na prohlídku svých programů. Pro představu o rozsahu její činnosti snad postačí pár čísel: jejích programů se účastní zhruba 2,5 milionu lidí za rok, mají programy ve více než 130 lokalitách, jejich roční obrat je 55 mil. australských dolarů (cca 825 mil. Kč), mají více než 1000 zaměstnanců a jejich programy podporuje více než 200 dobrovolníků. A to je pouze YMCA ve třetím největším městě Austrálie.
Ale pojďme k samotným projektům.
Prvním je škola v Loganu pro znevýhodněné děti a mládež, např. pro ty, kteří trpí poruchami duševního zdraví. Kromě toho, že je zde práce veškerého personálu zaměřená na rozvinutí potenciálu, který je v žácích a studentech uložen, a zlepšení jejich stavu, mohou se zde mladí vyučit užitečným řemeslům, které jim pak pomohou v uplatnění v běžném životě. Mohou se stát automechanikem, kadeřnicí, prodavačem nebo kuchařem.
Stejné středisko slouží i pro jiný, neméně důležitý program: rozvoz snídaní pro školáky. Ač se to v tak bohaté zemi může zdát přinejmenším divné, řada školáků začíná výuku bez řádné snídaně. Buď jsou úplně hladoví, nebo nahrazují kvalitní snídani čokoládovými tyčinkami a podobnými pochutinami. To má ovšem vliv na pozornost a schopnost vnímání během výuky. Zkrátka, dobře se ráno najíst je základ. Za rok se v rámci tohoto programu rozdá na 600 tisíc snídaňových dávek. A přitom se nehledí jen na ty, kteří snídani opravdu potřebují. Každý si vezme podle své potřeby.
Během třetí návštěvy se podíváme na sociální bydlení. V blízkém Nerangu je k dispozici více než 100 bytových jednotek pro ty, kteří nemají dostatek prostředků, aby si platili normální komerční nájem. Jsou to staří lidé, jejichž penze nestačí na pokrytí nákladů na ubytování, osamělé matky, lidé, kteří se ocitli v tíživé situaci. Někteří nájemníci po vyřešení své situace bydlení opouštějí, někteří, zvláště staří lidé, mohou zůstat na neomezenou dobu. Jeden takový vzorový byt jsme mohli navštívit, starší pár byl věru překvapen, z jakých všech zemí se dočkali návštěvy.
Osvěžením programu bylo vystoupení tří zajímavých australských osobností s přednáškami na různá témata: Jan Owen (ač se to podle jména nezdá, byla to žena), reprezentantka The Foundation for Young Australians hovořila o měnících se pracovních podmínkách pro (nejen) mladé Australany a o změnách v přípravě na pracovní uplatnění. Peter Ellyard, futurista a „vynálezce“ koncepce planetismu vysvětloval svůj pohled na podmínky pro úspěšný život na planetě v 21. století. Planeta a naše péče o ni se stává ústředním tématem. Tolik chtěná nezávislost (independence) je nahrazována vzájemnou závislostí (interdependence).
A konečně Zorawar Singh z konzultantské společnosti AT Kearney, která dlouhodobě s australskou Ymkou spolupracuje, naznačuje, jak využít digitalizace a moderní technologie v práci Ymky. Zmiňuje zajímavý způsob uvažování tzv. „North Star thinking“. V podstatě jde o to, že na prvním místě je vize budoucího stavu a od ní se odvíjí postupně zpět, co je třeba udělat v předchozím kroku až k výchozímu stavu.
Hostitelé mysleli, a to velmi štědře, i na společenskou stránku setkání. Mohli jsme se tak během večerů potkat s lidmi z místních Ymek, navázat bližší vztah i mezi sebou a poznat i něco z místní kuchyně.
Bylo by smutné být v Austrálii a celé dny se jen pohybovat v jednacím sále, případně ve městě při přesunu na večerní program. Itinerář naší cesty nám naštěstí dal možnost poznat i něco typického, co jinde než v Austrálii nenajdete. Poslední den našeho pobytu jsme s mnoha dalšími kolegy věnovali návštěvě Lone Pine Koala Sanctuary, kde – jak název říká – potkáte především koaly. Podle informací provozovatelů je tam více než 130 koal a k tomu i mnoho jiných, výlučně australských živočichů – klokanů, wombatů, tasmánských ďáblů, pštrosů emu. Austrálie je daleko, ale snad mohu říci i za ostatní, že zůstala blízko v našich srdcích.
Vojtěch Rálek, generální sekretář YMCA v ČR, foto: autor textu a ymca.net
1. Ředitelka australské Ymky Melinda Crole a generální sekretář Světové aliance YMCA Carlos Sanvee
2. Ymkařská škola v Loganu
3. Bydlení pro sociálně slabé v Nerangu 4. Klokani na každém kroku
Austrálie je daleko. Nikdy předtím jsem tam nebyl, stejně jako mnoho z mých evropských kolegů, národních generálních sekretářů. Světová aliance YMCA si tento kontinent a konkrétně město Brisbane na východním pobřeží vybrala jako místo konání světového setkání národních generálních sekretářů pro rok 2019. Bylo to popravdě daleko pro všechny, nejen pro nás Evropany. Hostitelé to uznávají, ale vzápětí dodávají, že pro ně je daleko všude, a to i v jejich zemi, kde je jednodušší a hlavně rychlejší sednout do letadla, než se vydat na cestu autem či jiným dopravním prostředkem.
Nikdy předtím jsem nebyl ani na světovém setkání generálních sekretářů. Evropské kolegy, kteří se účastní evropských schůzek, jsem již poznal a musím říct, že je to vždy obohacující. Všem se na jednom místě nabízí pohled za vlastní hranice. Dozvědět se, co a jak dělají jinde, s jakými radostmi, ale i starostmi se potýkají, jak mají vyřešené to či ono, stojí vždycky za to. Povzbuzen touto zkušeností, usoudil jsem, že bude dobré udělat další krok a podívat se na Ymku ze světové perspektivy. Tedy z té, kterou již okusili například naši change agenti, absolventi programu Světové aliance, jehož hlavním cílem je vychovat z mladých a schopných ymkařů budoucí lídry, kteří ponesou ymkařské poslání do dalších let.
Další lákavou skutečností byla osoba nového generálního sekretáře, který má řízení světové centrály v Ženevě na starost, Carlose Sanveeho, původem z Toga. Tuto funkci převzal teprve nedávno, v lednu 2019, bylo to tedy jeho první oficiální setkání s kolegy z celého světa. Provázela ho pověst akčního, výkonného, střízlivě uvažujícího a přitom pokorného ymkaře. To se během setkání potvrdilo. Navíc se ukázalo, že nechce být středobodem pozornosti, jak se často soudilo o jeho předchůdci Johanu Eltvikovi, ale že umí velmi pozorně naslouchat a brát vážně, co jeho kolegové říkají.
A konečně třetím motivem byla naše spolupráce se slovenskou Ymkou. Ano, říkáte si, kde je nějaká souvislost. A přece tam je. Se slovenskou Ymkou nás pojí jak společná historie, tak i současnost. Společně realizujeme projekt, který mimo jiné nabízí řadu vzdělávacích příležitostí. To dalo vzniknout myšlence společné reprezentace i na světové úrovni. Cestovali jsme tedy spolu s Dalim, jak si zkráceně říká slovenský generální sekretář Dalibor Perašín. A ukázalo se, že společná reprezentace, byť neformální, byl velmi dobrý nápad. Přeci jen Československo mělo ve světě nějaký zvuk. Ukázali jsme, jak se vhodně doplňujeme a že přátelské vazby jsou těsné a velmi přátelské.
Austrálie je opravdu daleko. Cesta trvá více než 24 hodin a je velmi únavná. Zejména, když letecká společnost nehledí na běžné rozměry dospělého muže a doslova jej uvězní na pár čtverečních centimetrech plochy. Děje-li se to dvakrát za jeden týden na cestě tam i zpátky, není to zrovna povzbudivé. Leč všechny trampoty jsou vystřídány srdečnou atmosférou, kterou vytvořili jak naši hostitelé, tak samotní účastníci. Od pondělního australského rána, což byla u nás zhruba půlnoc, a tedy nejvyšší čas jít spát, do čtvrtečního večera, kdy se oficiálně loučíme na večeři pořádané prezidentem australské Ymky, nebylo možno zaznamenat jediný rušivý moment. Naopak, pracovní program je proložen otevřenými přátelskými rozhovory a poznáváním mnohdy exotických kolegů.
Po uvítání jsme seznámeni s programem následujících čtyř dnů a zejména jsou zdůrazněny cíle celého setkání, mimo jiné zvýšení povědomí o třech pilířích strategie světové Ymky: vzájemné spolupráci, posílení významu Ymky na celosvětové úrovni a finanční udržitelnosti hnutí. Tedy nic, o co bychom také neusilovali. Neméně důležitý je rozvoj vztahů mezi národními hnutími, navázání přátelských vztahů, vlastní rozvoj účastníků setkání a v neposlední řadě seznámení s činností australské Ymky, která je opravdu bohatou studnici zkušeností.
Strategie, jak už to tak bývá při podobných příležitostech, bylo často vyslovované slovo. Nejvíce mě zaujala myšlenka na propojení strategie světové, evropské (nebo jiné geografické oblasti) a národní. To je přeci totéž, o co se snažíme u nás doma: jak propojit strategie kolektivních členů a Ymky v ČR. O něco hůře se poznáváme v tematických oblastech strategie Světové aliance. K tomu by bylo zapotřebí určité dávky fantazie, abychom spojovací body našli. Kdo z našich členů má programy na podporu zaměstnávání mladých, důsledně se věnuje klimatickým změnám, řeší problémy duševního zdraví mladých? Jak se naše aktivity propojují s udržitelnými rozvojovými cíli OSN (SDGs), což je ve světové Ymce mimochodem velmi silně rezonující téma.
Na celé jedno odpoledne nás hostitelská YMCA z Brisbane pozvala na prohlídku svých programů. Pro představu o rozsahu její činnosti snad postačí pár čísel: jejích programů se účastní zhruba 2,5 milionu lidí za rok, mají programy ve více než 130 lokalitách, jejich roční obrat je 55 mil. australských dolarů (cca 825 mil. Kč), mají více než 1000 zaměstnanců a jejich programy podporuje více než 200 dobrovolníků. A to je pouze YMCA ve třetím největším městě Austrálie.
Ale pojďme k samotným projektům.
Prvním je škola v Loganu pro znevýhodněné děti a mládež, např. pro ty, kteří trpí poruchami duševního zdraví. Kromě toho, že je zde práce veškerého personálu zaměřená na rozvinutí potenciálu, který je v žácích a studentech uložen, a zlepšení jejich stavu, mohou se zde mladí vyučit užitečným řemeslům, které jim pak pomohou v uplatnění v běžném životě. Mohou se stát automechanikem, kadeřnicí, prodavačem nebo kuchařem.
Stejné středisko slouží i pro jiný, neméně důležitý program: rozvoz snídaní pro školáky. Ač se to v tak bohaté zemi může zdát přinejmenším divné, řada školáků začíná výuku bez řádné snídaně. Buď jsou úplně hladoví, nebo nahrazují kvalitní snídani čokoládovými tyčinkami a podobnými pochutinami. To má ovšem vliv na pozornost a schopnost vnímání během výuky. Zkrátka, dobře se ráno najíst je základ. Za rok se v rámci tohoto programu rozdá na 600 tisíc snídaňových dávek. A přitom se nehledí jen na ty, kteří snídani opravdu potřebují. Každý si vezme podle své potřeby.
Během třetí návštěvy se podíváme na sociální bydlení. V blízkém Nerangu je k dispozici více než 100 bytových jednotek pro ty, kteří nemají dostatek prostředků, aby si platili normální komerční nájem. Jsou to staří lidé, jejichž penze nestačí na pokrytí nákladů na ubytování, osamělé matky, lidé, kteří se ocitli v tíživé situaci. Někteří nájemníci po vyřešení své situace bydlení opouštějí, někteří, zvláště staří lidé, mohou zůstat na neomezenou dobu. Jeden takový vzorový byt jsme mohli navštívit, starší pár byl věru překvapen, z jakých všech zemí se dočkali návštěvy.
Osvěžením programu bylo vystoupení tří zajímavých australských osobností s přednáškami na různá témata: Jan Owen (ač se to podle jména nezdá, byla to žena), reprezentantka The Foundation for Young Australians hovořila o měnících se pracovních podmínkách pro (nejen) mladé Australany a o změnách v přípravě na pracovní uplatnění. Peter Ellyard, futurista a „vynálezce“ koncepce planetismu vysvětloval svůj pohled na podmínky pro úspěšný život na planetě v 21. století. Planeta a naše péče o ni se stává ústředním tématem. Tolik chtěná nezávislost (independence) je nahrazována vzájemnou závislostí (interdependence).
A konečně Zorawar Singh z konzultantské společnosti AT Kearney, která dlouhodobě s australskou Ymkou spolupracuje, naznačuje, jak využít digitalizace a moderní technologie v práci Ymky. Zmiňuje zajímavý způsob uvažování tzv. „North Star thinking“. V podstatě jde o to, že na prvním místě je vize budoucího stavu a od ní se odvíjí postupně zpět, co je třeba udělat v předchozím kroku až k výchozímu stavu.
Hostitelé mysleli, a to velmi štědře, i na společenskou stránku setkání. Mohli jsme se tak během večerů potkat s lidmi z místních Ymek, navázat bližší vztah i mezi sebou a poznat i něco z místní kuchyně.
Bylo by smutné být v Austrálii a celé dny se jen pohybovat v jednacím sále, případně ve městě při přesunu na večerní program. Itinerář naší cesty nám naštěstí dal možnost poznat i něco typického, co jinde než v Austrálii nenajdete. Poslední den našeho pobytu jsme s mnoha dalšími kolegy věnovali návštěvě Lone Pine Koala Sanctuary, kde – jak název říká – potkáte především koaly. Podle informací provozovatelů je tam více než 130 koal a k tomu i mnoho jiných, výlučně australských živočichů – klokanů, wombatů, tasmánských ďáblů, pštrosů emu. Austrálie je daleko, ale snad mohu říci i za ostatní, že zůstala blízko v našich srdcích.
Vojtěch Rálek, generální sekretář YMCA v ČR, foto: autor textu a ymca.net
1. Ředitelka australské Ymky Melinda Crole a generální sekretář Světové aliance YMCA Carlos Sanvee
2. Ymkařská škola v Loganu
3. Bydlení pro sociálně slabé v Nerangu 4. Klokani na každém kroku