Cvičná škola v Olomouci
Autor: externí <protein(at)ymca.cz>, Téma: 02/2019, Vydáno dne: 20. 06. 2019Zvláštní, řídký dojem: Olomouc kvete. Pod tíži růžového
a bílého květového sněhu hluboko se sklánějí větve jabloní,
hrušní a třešní. Zelená svěží tráva voní ranním vzduchem.
Učitelský sbor a posluchači prvého sekretářského kursu v Olomouci, 1922
Dóm strmí gotickou hrdostí své věže v zarůžovělé jitřní nebe. – Na trávníku, v malém sadu 6. Pluku sedí mladí muži před přenosnou školní tabulí. U tabule stojí starší elegantní pán, snímá každou chvíli skřipec a s anglickým nosovým přízvukem pronáší krátké, vroucné věty. Američan Mr. E. Robinson mluví o duši chlapcově. Moderní, originální slova. O úctě chlapcově k hrdinům a hrdinství. O Napoleonech a Caesarech, v nichž duše hochova vidí zářící příklady síly a velikosti. A proti nim staví hrdiny ducha, hrdiny srdce, hrdiny víry. K těm třeba ukazovat. Oni to jsou, kteří nevedou k válkám, nýbrž k slavnému zítřku. Muž se skřipcem mluví krátce, aby lépe mohl tlumočník překládati. Ale z každého slova svítí básnický přízvuk. Přechází k životu táborovému. Líčí náladu chlapcovu při dohasínajícím ohni. „A tehda je nejlepší disposice v duši chlapcově pro nesmazatelné pojetí Boha. Tehda mluví k duši lidské Bůh. Když hranice dohasíná a z nekonečnosti nebes, nad černými lesy září hvězdy večerní.“
Mladí muži sedící na trávníku přestali si zapisovati do sešitů slova zvláštního učitele, myslitele. Naslouchají a nezapomenutelným zvukem zapisuje se v jejich srdcích měkký ohlas vřelých slov.
A jiná scéna: Je po hodině v učebnách Ymky, v hotelu Slavie. Stařičký Richard C. Morse, nejstarší sekretář Ymky, bývalý její ústřední ředitel v New Yorku, 81 letý stařec, který právě po 48. přeplul ve službě Ymky oceán, skončil přednášku o dějinách, o vývoji Ymky, která je jen o několik let mladší, nežli on. Právě vyprávěl o velikém přerodu v Ymce v době evropské války. A řekl tiše a klidně podivná slova: „Tehda jsem viděl mladého, energického muže, jenž pracoval tu vedle mě, v newyorské kanceláři, Johna Motta. Tuto ohromnou práci mohl zmoci pouze on. I pravil jsem mu: „Převezměte můj úřad!“ A od oné chvíle jsem vykonával to, co on uznal za dobré…“ V těchto slovech bylo něco tak nesobeckého, tak čistého, že ovanulo to všechny teplou, duši hladící vlnou. – A 81 letý Richard Morse, synovec slavného vynálezce, prosí sekretáře, aby otevřeli okna a trochu cvičili. Vyskakuje sám na židli, dává povely k rozpažení, vydechnutí, vdechnutí a končí předcvičením dokonalého dřepu. A tak dělám denně. Jedu-li vlakem, na lodi, nebo doma. Je to velmi dobré. Člověk se tím uchová čilým. Cestování a pohyb mezi mladými muži ochraňuje před duševním stárnutím. Po každé nové cestě jsem zdravějším.“
A jiná scéna: Někdy večer, po studijní hodině v společné ložnici se mladí muži dostali do sporu. Pro maličkost, jak to bývá při společném životě, a došlo k trpkostem a hněvu. Druhého rána schází se škola k první biblické hodině. Viník včerejšího sporu prosí sekretáře J. F. Machotku, jenž vede tyto hodiny, o slovo, nežli bude zahájena společná práce, než bude nový den. „Nelze takto znovu se dáti do práce, ve hněvu!“ A prosí za odpuštění a pokorně neomlouvá ani nevysvětluje své chování, nýbrž prostě prosí za odpuštění. – Nezbylo ani stopy po hněvu, po sporech a nikdy se už o tom nemluvilo. Takový je duch křesťanství, je-li převeden do skutků, do svalů, do krve, do veškerého života.
A takový byl duch celé školy v Olomouci, kde po dvou obdobích (od března do června a od září do prosince) cvičeni byli sekretáři Ymky (bylo jich tam 43) v organisaci, v praktických stránkách práce, ale hlavně a především v tom, aby do celého jejich života vešel duch křesťanství. Probožštění, prokřesťanštění všeho: od ranní snídaně po odpolední sport a večerní společenský večírek.
Škola v Olomouci měla jediný ústřední úkol: způsobiti v duších sekretářů takové předpoklady, na nichž by se dala vystavěti celá budova Ymky v Československu. Sekretář je už – a musí jím býti ještě více a více, – novým typem člověka u nás. Musí býti člověkem srdečné, teplé praxe životní, musí pracovati jen a jen dobrou vůlí – (Dr. Morse pravil: „Celou Ymku drží jediné: autorita dobré vůle.“) – neboť není psaných zákonů, které by mohly zlomiti zlo a přeměniti je v dobro, ale dobrá vůle, láska, srdečnost, křesťanství přejaté do každodenního života – způsobuje divy v duších a srdcích nejen dětí, nýbrž i starších mužů. – Sekretář Ymky je člověkem, jenž musí se obětovati cele, bezvýhradně. A pro něho není jiné odměny, nežli pohled na vykonanou práci. A často ne on, nýbrž až generace příští vidí plody jeho setby.
Sekretářům v Olomouci se toto vykládalo ne theorií, nýbrž praxí. A nezapomene nikdo na Machotku, amer. Čecha, jenž stejně vroucně a se srdcem vedl biblické vyučování, jako odpoledne hrál base-ball. Neboť – čestnost a fair play ve sportu – je víc, nežli si můžeme dnes představit. I ve sportu se musí projevovat duch křesťanství. Nesobeckou souhrou, pomocí, láskyplnou smířlivostí po prohře.
Odpoledne se vždy hrálo. Base-ball, basket ball, a j. hry. – Bylo veselo a přímo slunečně v duších. Nad hlavami kroužily aeroplány, lípy voněly, vojenské trubky někde hrály ryčné melodie, ruch města hučel za Výpadem… Hrálo se s vášní, s opravdovostí. – A prohrávaly teamy statečně, dokonale. – A ku konci team, jenž prohrál, se sestoupil a trojím „hip, hip, hurá“ pochválil zdatnost vítězného odpůrce. – a tento zvyk křesťanské pokornosti a nehněvivosti stal se milým a nepostrádatelným… Tak se žilo ve školách Ymky v Olomouci.
Plán školy v hlavních rysech.
Biblické hodiny (pp. Machotka a Vavřina); otázky organizační (pp. Allen, Gethman, Hanson, Ritchie, Super a Sartorius); dějiny Ymky (Super, Sartorius, Morse); tělovýchova: Machotka, Riess, Štrettr, Marek); práce chlapecká: (Barden, Chesley, Robinson); otázky správní a finanční: (Dr. Súček); psychologie, sociologie (Barden, Dr. Kupka); angličtina (damy Allenová a Machotková); přednášky inspirační (prof. Rádl, prof. Žilka, prof. Veselský, Dr. Karlovský, prof. Hromádka a j.).
Vyučování: 8–12 dop. a 2–3 odp.
Sport: 3–5 odp.
Místnosti: Hotel Slavia, YMCA Olomouc.
Hřiště: Skautské hřiště a hřiště Ymky v Olomouci.
Sbor učitelský: Ředitel školy: Mr. P. Mc. G. Allen.
Místní sbor: pp. Allen, Barden, Machotka, Riess, Vavřina, dámy Allenová a Machotková.
Dojíždějící lektoři z Československa: Mr. W. W. Gethman, ústřední ředitel Ymky v Praze. JUDr. J. Súček, fin. ředitel Ymky v Praze. Dr. L. J. Karslovský, sekretář Ymky v Bratislavě.
Hosté z ciziny: Mr. R. C. Morse, sekretář Ymky z New Yorku. Mr. Frank Ritchie, sekretář Ymky z New Yorku. Mr. E. Robinson, sekr. Svět. výboru Ymky ze Ženevy. Mr. Chesley, sekr. Ymky z Rumunska. Mr. Sartorius, sekr. Svět. výboru Ymky ze Ženevy. Mr. A. W. Hanson, sekr. Ymky ze Ženevy. Mr. Paul Super, ústřední řed. Ymky v Polsku, z Varšavy. (Všichni přednášející hosté jsou mimo pana Sartoria, jenž je Švýcarem, Američany.)
autor neznámý, časopis Y.M.C.A., 1922, str. 21–22. (Doslovný přepis včetně gramatiky J. V. Hynek.)
Učitelský sbor a posluchači prvého sekretářského kursu v Olomouci, 1922
Dóm strmí gotickou hrdostí své věže v zarůžovělé jitřní nebe. – Na trávníku, v malém sadu 6. Pluku sedí mladí muži před přenosnou školní tabulí. U tabule stojí starší elegantní pán, snímá každou chvíli skřipec a s anglickým nosovým přízvukem pronáší krátké, vroucné věty. Američan Mr. E. Robinson mluví o duši chlapcově. Moderní, originální slova. O úctě chlapcově k hrdinům a hrdinství. O Napoleonech a Caesarech, v nichž duše hochova vidí zářící příklady síly a velikosti. A proti nim staví hrdiny ducha, hrdiny srdce, hrdiny víry. K těm třeba ukazovat. Oni to jsou, kteří nevedou k válkám, nýbrž k slavnému zítřku. Muž se skřipcem mluví krátce, aby lépe mohl tlumočník překládati. Ale z každého slova svítí básnický přízvuk. Přechází k životu táborovému. Líčí náladu chlapcovu při dohasínajícím ohni. „A tehda je nejlepší disposice v duši chlapcově pro nesmazatelné pojetí Boha. Tehda mluví k duši lidské Bůh. Když hranice dohasíná a z nekonečnosti nebes, nad černými lesy září hvězdy večerní.“
Mladí muži sedící na trávníku přestali si zapisovati do sešitů slova zvláštního učitele, myslitele. Naslouchají a nezapomenutelným zvukem zapisuje se v jejich srdcích měkký ohlas vřelých slov.
A jiná scéna: Je po hodině v učebnách Ymky, v hotelu Slavie. Stařičký Richard C. Morse, nejstarší sekretář Ymky, bývalý její ústřední ředitel v New Yorku, 81 letý stařec, který právě po 48. přeplul ve službě Ymky oceán, skončil přednášku o dějinách, o vývoji Ymky, která je jen o několik let mladší, nežli on. Právě vyprávěl o velikém přerodu v Ymce v době evropské války. A řekl tiše a klidně podivná slova: „Tehda jsem viděl mladého, energického muže, jenž pracoval tu vedle mě, v newyorské kanceláři, Johna Motta. Tuto ohromnou práci mohl zmoci pouze on. I pravil jsem mu: „Převezměte můj úřad!“ A od oné chvíle jsem vykonával to, co on uznal za dobré…“ V těchto slovech bylo něco tak nesobeckého, tak čistého, že ovanulo to všechny teplou, duši hladící vlnou. – A 81 letý Richard Morse, synovec slavného vynálezce, prosí sekretáře, aby otevřeli okna a trochu cvičili. Vyskakuje sám na židli, dává povely k rozpažení, vydechnutí, vdechnutí a končí předcvičením dokonalého dřepu. A tak dělám denně. Jedu-li vlakem, na lodi, nebo doma. Je to velmi dobré. Člověk se tím uchová čilým. Cestování a pohyb mezi mladými muži ochraňuje před duševním stárnutím. Po každé nové cestě jsem zdravějším.“
A jiná scéna: Někdy večer, po studijní hodině v společné ložnici se mladí muži dostali do sporu. Pro maličkost, jak to bývá při společném životě, a došlo k trpkostem a hněvu. Druhého rána schází se škola k první biblické hodině. Viník včerejšího sporu prosí sekretáře J. F. Machotku, jenž vede tyto hodiny, o slovo, nežli bude zahájena společná práce, než bude nový den. „Nelze takto znovu se dáti do práce, ve hněvu!“ A prosí za odpuštění a pokorně neomlouvá ani nevysvětluje své chování, nýbrž prostě prosí za odpuštění. – Nezbylo ani stopy po hněvu, po sporech a nikdy se už o tom nemluvilo. Takový je duch křesťanství, je-li převeden do skutků, do svalů, do krve, do veškerého života.
A takový byl duch celé školy v Olomouci, kde po dvou obdobích (od března do června a od září do prosince) cvičeni byli sekretáři Ymky (bylo jich tam 43) v organisaci, v praktických stránkách práce, ale hlavně a především v tom, aby do celého jejich života vešel duch křesťanství. Probožštění, prokřesťanštění všeho: od ranní snídaně po odpolední sport a večerní společenský večírek.
Škola v Olomouci měla jediný ústřední úkol: způsobiti v duších sekretářů takové předpoklady, na nichž by se dala vystavěti celá budova Ymky v Československu. Sekretář je už – a musí jím býti ještě více a více, – novým typem člověka u nás. Musí býti člověkem srdečné, teplé praxe životní, musí pracovati jen a jen dobrou vůlí – (Dr. Morse pravil: „Celou Ymku drží jediné: autorita dobré vůle.“) – neboť není psaných zákonů, které by mohly zlomiti zlo a přeměniti je v dobro, ale dobrá vůle, láska, srdečnost, křesťanství přejaté do každodenního života – způsobuje divy v duších a srdcích nejen dětí, nýbrž i starších mužů. – Sekretář Ymky je člověkem, jenž musí se obětovati cele, bezvýhradně. A pro něho není jiné odměny, nežli pohled na vykonanou práci. A často ne on, nýbrž až generace příští vidí plody jeho setby.
Sekretářům v Olomouci se toto vykládalo ne theorií, nýbrž praxí. A nezapomene nikdo na Machotku, amer. Čecha, jenž stejně vroucně a se srdcem vedl biblické vyučování, jako odpoledne hrál base-ball. Neboť – čestnost a fair play ve sportu – je víc, nežli si můžeme dnes představit. I ve sportu se musí projevovat duch křesťanství. Nesobeckou souhrou, pomocí, láskyplnou smířlivostí po prohře.
Odpoledne se vždy hrálo. Base-ball, basket ball, a j. hry. – Bylo veselo a přímo slunečně v duších. Nad hlavami kroužily aeroplány, lípy voněly, vojenské trubky někde hrály ryčné melodie, ruch města hučel za Výpadem… Hrálo se s vášní, s opravdovostí. – A prohrávaly teamy statečně, dokonale. – A ku konci team, jenž prohrál, se sestoupil a trojím „hip, hip, hurá“ pochválil zdatnost vítězného odpůrce. – a tento zvyk křesťanské pokornosti a nehněvivosti stal se milým a nepostrádatelným… Tak se žilo ve školách Ymky v Olomouci.
Plán školy v hlavních rysech.
Biblické hodiny (pp. Machotka a Vavřina); otázky organizační (pp. Allen, Gethman, Hanson, Ritchie, Super a Sartorius); dějiny Ymky (Super, Sartorius, Morse); tělovýchova: Machotka, Riess, Štrettr, Marek); práce chlapecká: (Barden, Chesley, Robinson); otázky správní a finanční: (Dr. Súček); psychologie, sociologie (Barden, Dr. Kupka); angličtina (damy Allenová a Machotková); přednášky inspirační (prof. Rádl, prof. Žilka, prof. Veselský, Dr. Karlovský, prof. Hromádka a j.).
Vyučování: 8–12 dop. a 2–3 odp.
Sport: 3–5 odp.
Místnosti: Hotel Slavia, YMCA Olomouc.
Hřiště: Skautské hřiště a hřiště Ymky v Olomouci.
Sbor učitelský: Ředitel školy: Mr. P. Mc. G. Allen.
Místní sbor: pp. Allen, Barden, Machotka, Riess, Vavřina, dámy Allenová a Machotková.
Dojíždějící lektoři z Československa: Mr. W. W. Gethman, ústřední ředitel Ymky v Praze. JUDr. J. Súček, fin. ředitel Ymky v Praze. Dr. L. J. Karslovský, sekretář Ymky v Bratislavě.
Hosté z ciziny: Mr. R. C. Morse, sekretář Ymky z New Yorku. Mr. Frank Ritchie, sekretář Ymky z New Yorku. Mr. E. Robinson, sekr. Svět. výboru Ymky ze Ženevy. Mr. Chesley, sekr. Ymky z Rumunska. Mr. Sartorius, sekr. Svět. výboru Ymky ze Ženevy. Mr. A. W. Hanson, sekr. Ymky ze Ženevy. Mr. Paul Super, ústřední řed. Ymky v Polsku, z Varšavy. (Všichni přednášející hosté jsou mimo pana Sartoria, jenž je Švýcarem, Američany.)
autor neznámý, časopis Y.M.C.A., 1922, str. 21–22. (Doslovný přepis včetně gramatiky J. V. Hynek.)