Škola myšlení
Autor: externí <protein(at)ymca.cz>, Téma: 03/2019, Vydáno dne: 06. 10. 2019Člověk se jen tak sám od sebe myslet
nenaučí. Ovšem ani ve škole se toto umění
nerozdává. Proto je nejlépe jít do školy myšlení
k některému z našich velkých mužů a na něm
se učit správnému myšlení.
U těch našich vynikajících lidí, které jsme si zvykli pokládat za představitele nejlepšího češství, je nápadná skutečnost, že vždycky usilovali spojit myšlení s činností, teorii s praxí. Pouhé myšlení bez zřetele k životu a dílu jim bylo cizí.
Druhá nápadnost je, že spojovali vědu a víru čili kritické a přesné poznání s vírou ve vládu Pána Boha nad člověkem a nad světem. Tak například je Komenský takový zbožný vědec a ovšem i jiní před ním a po něm.
A konečně třetí věc: důsledky svého myšlení a víry brali opravdově. Když pravda, tak pravda – nesmí se lhát, nelze pravdu obcházet. „Nemůže-li pravda být projevena bez pohoršení, lépe je přijmout pohoršení nežli opustit pravdu“ – pověděl Hus. Pravda je mravní požadavek a proto je nutno za ní stát do všech důsledků.
Tyto tři věci českého myšlení a smýšlení stojí za stálé uvažování a následování. Ta první je nám už dnes jakoby vlastní. Ale spojení rozumového, kritického, podle vědy se orientujícího myšlení s vírou – to už je mnohem méně vžité, dokonce někdy i cizí. A přece bez takového spojení naše poznávání je jen odkrýváním toho, co je v nás a ve světě.
Ale jací máme být a jaký má svět být, to je další důležitá otázka. Víra biblická je napětím ducha a svědomí mezí tím, co jest a tím co má být a tak ukazuje našemu rozumu, snažícímu se přesně úplně postihnout danou skutečnost, cestu k přetvoření této skutečnosti podle toho, čemu se někdy říká ideály a v bibli Boží zákony. Správné myšlení nutně pak zahrnuje to dvojí: znalost faktů i hodnocení jich; podrobnou znalost toho, co jest, i vědomí toho co má být.
– To třetí je pak docela samozřejmé. To jen ze služby pravdě se v člověku vytváří charakterová vlastnost: opravdovost a pravdivost, což znamená nelhat, jít za pravdou, držet ji a nikdy se jí nevzdat ani jako zásady ani jako prostředku.
V celku je to docela prosté: učit se a hodně a přesně vědět a znát; věřit a vědět, co má být; a držet se svého rozumu a své víry důsledně. Ovšem věci nejjednodušší jsou nejtěžší, ale vždyť škola správného myšlení není nikdy lehká. „Myslet bolí.“
Dr. Jaroslav Valenta, TEP pražské Ymky, 20. března 1940, číslo 5, foto: archiv YMCA
______________________________________
Jaroslav Valenta (1911–1942)
Byl členem Akademické YMCA, organizoval program v liberecké Ymce,v létě 1938 se stal sekretářem AY. Když byla 17. listopadu 1939 činnost AY zastavena pracoval ve vydavatelském oddělení Ymky. Za protektorátu byl členem ilegální organizace Ústřední vedení odboje domácího (ÚVOD). Spolu s Jaroslavem Šimsou a řadou dalších se podílel na vytvoření odbojové organizace Petiční výbor Věrni zůstaneme. Jaroslav Valenta byl zatčen gestapem za stanného práva při heydrichiádě 28. května 1942. Zavražděn byl v koncentračním táboře Mauthausen 24. října 1942. Část jeho příběhu uvádí film Zlatý podraz.
U těch našich vynikajících lidí, které jsme si zvykli pokládat za představitele nejlepšího češství, je nápadná skutečnost, že vždycky usilovali spojit myšlení s činností, teorii s praxí. Pouhé myšlení bez zřetele k životu a dílu jim bylo cizí.
Druhá nápadnost je, že spojovali vědu a víru čili kritické a přesné poznání s vírou ve vládu Pána Boha nad člověkem a nad světem. Tak například je Komenský takový zbožný vědec a ovšem i jiní před ním a po něm.
A konečně třetí věc: důsledky svého myšlení a víry brali opravdově. Když pravda, tak pravda – nesmí se lhát, nelze pravdu obcházet. „Nemůže-li pravda být projevena bez pohoršení, lépe je přijmout pohoršení nežli opustit pravdu“ – pověděl Hus. Pravda je mravní požadavek a proto je nutno za ní stát do všech důsledků.
Tyto tři věci českého myšlení a smýšlení stojí za stálé uvažování a následování. Ta první je nám už dnes jakoby vlastní. Ale spojení rozumového, kritického, podle vědy se orientujícího myšlení s vírou – to už je mnohem méně vžité, dokonce někdy i cizí. A přece bez takového spojení naše poznávání je jen odkrýváním toho, co je v nás a ve světě.
Ale jací máme být a jaký má svět být, to je další důležitá otázka. Víra biblická je napětím ducha a svědomí mezí tím, co jest a tím co má být a tak ukazuje našemu rozumu, snažícímu se přesně úplně postihnout danou skutečnost, cestu k přetvoření této skutečnosti podle toho, čemu se někdy říká ideály a v bibli Boží zákony. Správné myšlení nutně pak zahrnuje to dvojí: znalost faktů i hodnocení jich; podrobnou znalost toho, co jest, i vědomí toho co má být.
– To třetí je pak docela samozřejmé. To jen ze služby pravdě se v člověku vytváří charakterová vlastnost: opravdovost a pravdivost, což znamená nelhat, jít za pravdou, držet ji a nikdy se jí nevzdat ani jako zásady ani jako prostředku.
V celku je to docela prosté: učit se a hodně a přesně vědět a znát; věřit a vědět, co má být; a držet se svého rozumu a své víry důsledně. Ovšem věci nejjednodušší jsou nejtěžší, ale vždyť škola správného myšlení není nikdy lehká. „Myslet bolí.“
Dr. Jaroslav Valenta, TEP pražské Ymky, 20. března 1940, číslo 5, foto: archiv YMCA
______________________________________
Jaroslav Valenta (1911–1942)
Byl členem Akademické YMCA, organizoval program v liberecké Ymce,v létě 1938 se stal sekretářem AY. Když byla 17. listopadu 1939 činnost AY zastavena pracoval ve vydavatelském oddělení Ymky. Za protektorátu byl členem ilegální organizace Ústřední vedení odboje domácího (ÚVOD). Spolu s Jaroslavem Šimsou a řadou dalších se podílel na vytvoření odbojové organizace Petiční výbor Věrni zůstaneme. Jaroslav Valenta byl zatčen gestapem za stanného práva při heydrichiádě 28. května 1942. Zavražděn byl v koncentračním táboře Mauthausen 24. října 1942. Část jeho příběhu uvádí film Zlatý podraz.