V centru blízkovýchodního konfliktu

Na světovém setkání národních generálních sekretářů Ymky v Betlémě

Když bylo na loňské světové konferenci generálních sekretářů Ymky oznámeno, že v roce 2020 nás na společné setkání zve Peter Nasir z východojeruzalémské Ymky, mnohým zajiskřily oči. Jeruzalém, Betlém, Svatá země. Koho z křesťanů by to nechalo chladným? Ano, jde především o pracovní setkání, ale to, kde se koná, není zanedbatelné. Nebudu zapírat, i mně představa návštěvy Izraele a Palestiny velmi nadchla.


Izrael a Palestina? Jak to vlastně je? Situace se zdá být natolik komplikovaná, že snaha ji alespoň trochu pochopit může zabrat docela dlouhý čas. Kdo je v právu, kdo komu ubližuje, proč je situace tak výbušná, je vůbec nějaká naděje na urovnání a pokojné soužití? Otázky, otázky, otázky. A žádné, nebo jen zlomkové odpovědi.
Není smyslem tohoto článku rozebírat citlivé politické okolnosti, ale tak jako tak se tomu nelze vždy úplně vyhnout.

Už od začátku bylo totiž zřejmé, že z úst představitelů Ymky East Jerusalem a hostů, kteří k nám během celého týdne promlouvali, neuslyšíme nic jiného než jednostranný výklad velmi komplikované skutečnosti. V kostce shrnuto: Palestinci bojují za svobodu proti izraelské zvůli. Občas se objevil náznak snahy vést dialog, pochopit druhou stranu, ale byl to opravdu jen náznak. Nemohu se tedy ubránit dojmu, že světové setkání národních generálních sekretářů mělo mimo jiné posloužit jako nástroj propagandy. Jednak dovnitř světové Ymky s cílem získat podporu i v politickém smyslu, jednak využitím skutečnosti, že se v Betlémě setkali představitelé Ymky z celého světa, k podpoře a ospravedlnění palestinských postojů.

To vše by však nemělo smazat vřelou pohostinnost pracovníků a dobrovolníků východojeruzalémské Ymky a všestrannou snahu, aby setkání bylo úspěšné a účastníci byli maximálně spokojeni. Od prvního okamžiku, kdy jsme byli vyzvednuti na Ben Gurionově letišti poblíž Tel Avivu, až do poslední chvíle na témže letišti, kam některé z nás uprostřed noci odvezl spolupracovník Ymky a postupně vysadil na příslušných terminálech, jsme pociťovali péči o to, abychom na setkání vzpomínali jen v dobrém.

Oficiální program akce, oficiálně nazvané 2020 Meeting of YMCA National General Secretaries, začal uvítacím večerem v sídle Ymky East Jerusalem v Beit Sahour.
Beit Sahour je město těsně sousedící s Betlémem a pro křesťanské poutníky je symbolem místa, kde pastýři vyslechli andělskou zvěst o narození Spasitele. Nemeškali a do Betléma se vydali. Věru neměli to daleko, jen je to pořádně do kopce. Míst, která si nárokují právo nazývat se tím pravým Polem pastýřů, je v Beit Sahour více. To, které je v blízkosti sídla Ymky, tvoří prostá jeskyně. Na jiném místě je vystavěn malý kostelík, přičemž podle všeho se zdálo, že právě tam míří většina poutníků. Takových „duplicitních“ míst, vztahujících se k různým událostem z Písma, je ostatně ve Svaté zemi více. A není divu, vždyť od oněch událostí uplynulo dosti času a výklady se mohou různit.

Druhý den byl již plně pracovní a na programu byly tři body. Generální sekretář světové Ymky Carlos Sanvee představil svůj pohled na Ymku za uplynulý rok, který byl jeho prvním ve funkci. Přišel hned s několika pozoruhodnými zjištěními. V roce 2019, vzato z globálního pohledu, mládež žila především protesty proti klimatické změně, hrála svoji roli v politických nepokojích a usilovala o reformu vzdělávání. Mladí lidé prostě ztratili důvěru v politické vedení. Bez uvedení zdroje se objevila tato čísla:

méně než 20 % má důvěru v současný politický systém

více než 70 % hledá (usiluje o systémovou) změnu

více než polovina si myslí, že kapitalismus v současné podobě více škodí, než přináší dobro

demokracie ztrácí svoji účinnost.

Aby toho nebylo málo, chmurný obraz pokračoval. YMCA byla v roce 2019 v krizi vedení, řízení a ve finanční krizi, převažoval počet končících Ymek nad těmi novými, vnímání Ymky veřejností zůstává nejasné a komunikace o dopadu činnosti Ymky je slabá.

YMCA v globálním kontextu hledá svoji Severku (North Star), tedy vizi pro budoucnost, usiluje o sblížení strategií na světové, regionální a národní úrovni, hlavním směrem (sloganem) je „youth empowerment“, tedy něco jako vytváření prostoru pro mladé, aby vedli a řídili.
Vytvářejí se Communities of Impact (spojování několika Ymek s cílem dosáhnout změny) v oblastech práce s uprchlíky a migranty, zaměstnanosti mladých, duševního zdraví, klimatické změny, vytváření politik a prosazování zájmů. Velmi se skloňují Cíle udržitelného rozvoje (SDGs), které se staly jakýmsi převodníkem pro komunikaci ymkařských aktivit. Hovoří se také o užitečnosti a funkčnosti současného uspořádání Ymky, to znamená, jestli struktura „světová YMCA (WAY) – evropská YMCA (YE), případně další regionální Ymky“ je pro dosahování cílů a podporu národních Ymek ta nejvhodnější.

K Severce (North Star) jsme se dostali vzápětí. Několik hodin jsme totiž věnovali formulaci vize pro rok 2044, tedy rok, kdy YMCA bude slavit dvousté výročí založení. Workshop byl veden dvěma dámami z britské nevládní organizace Forum for the Future (FFF), se kterou světová YMCA již nějaký čas spolupracuje. Proces byl velmi podobný našemu strategickému plánování, jen pracoval s delší perspektivou. K dispozici byly různé podklady, např. scénáře možného budoucího stavu v roce 2044, které zpracovaly skupiny mladých leadrů a seniorních stratégů z Ymek celého světa během oslav 175. výročí založení Ymky v Londýně. Nebo manuál FFF pro tvorbu dlouhodobých strategií a souhrn tvrzení z rozhovorů s významnými členy Ymky o uplynulých 25 letech v Ymce, o současnosti a o budoucnosti. Všechny materiály k tomuto tématu jsou bezesporu zajímavé. Kdo by měl o ně zájem, velmi rád mu je poskytnu, stačí se ozvat.

Nevím, jestli naše práce přinesla to, co se očekávalo. Přeci jen, rok 2044 je dosti vzdálený a pokušení vycházet z dnešní situace je příliš velké. Ale co když to bude v roce 2044 úplně jinak? Každopádně výsledky práce si dámy z FFF odvezly a třeba je i použijí.

Na závěr prvního pracovního dne Lauren Mihan ze společnosti Vera Solutions představila projekt tvorby celosvětové ymkařské databáze. Ta může být velmi užitečná a inspirativní, ovšem za předpokladu, že všechny Ymky budou poskytovat úplné a objektivní údaje. Prozatím je databáze ve stádiu testování, na němž se podílí 10 dobrovolnických Ymek z celého světa. Vývoj budeme bedlivě sledovat, neboť databáze by se mohla stát důležitým nástrojem mj. i pro komunikaci o Ymce.

Druhý den začal informací o průzkumu, jak Ymky celosvětově přispívají k naplnění Cílů udržitelného rozvoje (SDGs). Aby tomu bylo dobře rozumět, světová YMCA zvolila oblasti SDGs pro komunikaci s vnějším světem, neboť svět zná SDGs a pokud se mu naše činnost přeloží do těchto kategorií, bude nám lépe rozumět. Ostatně s SDGs pracuje i globální databáze, o níž již byla řeč. Na první pohled je tato snaha srozumitelná, neboť komunikace je pro Ymku vždy poněkud svízelná. To známe i z domácího prostředí, máme-li stručně a jasně říct, co že to ta YMCA je.

Výsledkem průzkumu, do kterého přispěla zhruba polovina národních Ymek z celého světa, je zjištění, že YMCA pracuje ve všech 17 oblastech SDGs. Nejvíce v oblastech Konec chudoby (No poverty), Kvalitní vzdělání (Quality education), Zdraví a kvalitní život (Good health and well-being) a Konec hladu (Zero hunger). Situace je pochopitelně odlišná kontinent od kontinentu, ale i v Evropě nejvíce bojujeme s chudobou a snažíme se o kvalitní vzdělávání.

Aby těch převodníků nebylo málo, dozvídáme se, že SDGs lze převést zase zpět do prioritních oblastí světové Ymky: Zdraví, Životní prostředí, Občanská angažovanost, Zaměstnanost. Zobecnění srozumitelnosti určitě pomáhá, to je jasná inspirace i pro naši komunikaci. Dále se hovoří o klimatické změně, tentokrát jsou ilustrací ničivé požáry v Austrálii. Svědectví reprezentantky Austrálie, které je doprovázeno působivými fotografiemi, nenechá nikoho na pochybách, o jak velkou katastrofu se jednalo.

Nebyl zanedbán ani osobní rozvoj účastníků. První byla část věnovaná diskusi a výměně zkušeností s řešením zapeklitých problémů, které jsou definovány jako „problémy společenského nebo kulturního charakteru, které je složité nebo nemožné vyřešit z těchto důvodů: nedostatečné nebo protichůdné informace, velký počet zúčastněných lidí a názorů, zpravidla velká ekonomická zátěž a spojitost s jinými problémy“. Během rozhovoru s kolegou Dalim ze Slovenska a kolegyní Kerry ze Skotska jsme pro nás (tedy pro Čechy a Slováky) možná trochu překvapivě zjistili, že se ve Skotsku, ač se to na první pohled nemusí zdát, potýkají s podobnými „zapeklitými problémy“ jako my.

Odpoledne se dozvídáme o práci východojeruzalémské Ymky, zvláště v péči o duševní zdraví dětí a mládeže. Terapeutka Mona Zaghrout-Hodali nejen vypráví o tom, čím si procházejí mladí lidé jakýmkoli způsobem zavlečení do konfliktu, který je kolem nich každodenně přítomen. Připravila si pro nás trénink Jak uvolnit stres, resp. jak ho zvládat. Každý si zapamatoval asi něco jiného, mně se zdá vhodné pravidlo čtyř A: buď změňte situaci (Avoid – vyhněte se jí, Alter – změňte jí) nebo změňte svoji reakci (Adapt – přizpůsobte se, Accept – přijměte ji). Ano, lehko se to někdy říká, hůře dělá …

Závěrečné pracovní dopoledne mohu rekonstruovat jen podle prezentací. Plánování termínu světového setkání nebylo zrovna hladké a přehledné, a tak se stalo, že na základě informací, které byly k dispozici loni v létě, jsem naplánoval zpáteční cestu jinak, než by odpovídalo finálnímu programu setkání. Tedy jen stručně: švédský generální sekretář hovořil o naplňování rezoluce Rady bezpečnosti OSN 2250 o mládeži, a to například tak, že se v Palestině snaží změnit vnímání genderových stereotypů. Podle krátkého dotyku s palestinskou realitou si nemyslím, že to bude snadné...

Zazněla informace o sérii setkání v San Francisku a Bogotě (v budoucnu i v Asii a Africe), která budou plně v režii mladých lidí. Setkání, která spoluorganizuje světová YMCA s americkou Ymkou, OSN a dalšími partnery, mají naplnit tuto vizi: „dát prostor řešením mladých lidí, která mají pozitivní vliv na místní i globální udržitelnost, rozvoj komunit, ve kterých bude panovat spravedlnost a ve kterých se všichni budou těšit kvalitnímu životu“. Uf.

Jako poslední byla představena letošní oslava narozenin Ymky, známá pod názvem World Challenge. Letošní motto zní: Víc než píseň (More than a song). Smyslem akce je dát okolí na vědomí, jak YMCA pracuje, co vše zejména pro mladé lidi dělá, jak prospěšná pro místo svého působení je. Už teď se můžete chystat na sobotu 6. června.

Vcelku oprávněně teď může čtenáře napadnout otázka: A viděli jste vůbec něco ze Svaté země? Ale jistěže ano. V tom byli naši palestinští hostitelé velkorysí. Zorganizovali procházku po Starém městě v Jeruzalémě a v Betlémě jsme pochopitelně navštívili Chrám Narození.

V Jeruzalémě jsme se dokonce mohli projít po Chrámové hoře, která je plně pod kontrolou muslimů a na kterou mohou turisté a nemuslimové jen velmi omezeně a jen jedním přístupovým místem. Bylo to díky známostem, které východojeruzalémští ymkaři mají mezi vlivnými muslimy. Muslimský průvodce, který vystřídal tchána Petra Nasira, našeho kmenového průvodce, vypověděl vše o historii a současnosti Chrámové hory a dvou významných muslimských svatyní – Skalního dómu a mešity Al-Aksa. Pochopitelně ze svého – muslimského – pohledu.

Jako správní křesťanští poutníci jsme prošli všemi zastaveními Křížové cesty (Via Dolorosa) s vrcholem v Chrámu Božího hrobu. Na to, aby se poutníci i turisté podívali na místo Ježíšova hrobu, se stojí dlouhá fronta. Náš průvodce to komentuje velmi výstižně: někteří se do hrobu podívají, někteří ne, ale důležitá je jiná věc, a sice že hrob je prázdný.

Odpoledne jsme nakonec ve frontě stáli, ale dlužno podotknout, že nebyla tak dlouhá. Návštěva místa narození Ježíše Krista vyvolává pohnutí i přes davy lidí, kteří stojí před vámi nebo za vámi. Je to sice jen chvilka, kterou vás u místa nechají, ale i tak se na takový moment nezapomíná. A je úplně jedno, jestli se Ježíš narodil právě na tomto místě nebo to bylo o něco dál. V tom je sympatický orientální přístup: není důležité, kde se to stalo, ale že se to stalo.

Ano, stalo se, díky Bohu jsem byl ve Svaté zemi. Dnes už to není nic složitého. My, dříve narození jsme si za doby bolševismu mohli o návštěvě Svaté země jen nechat zdát, teď se tam může podívat každý. Člověk jen může litovat, že v tak požehnané zemi proti sobě stojí lidé, kteří by jinak spolu mohli žít v pokoji ku prospěchu všech. Svět, zvláště ten západoevropský, muslimský a rozvojový je podle všeho více na straně Palestinců, Amerika a troufám si říci, že i my v České republice, zase podporujeme Izrael. I já to tak mám. Izrael má právo na existenci a bezpečnost svých občanů. Kdyby nebylo neustávajících útoků z druhé strany, mohl by tento kout země být opravdu Svatou a požehnanou zemí.

Abych nekončil tak vážně, nedá mi to, abych se nepodělil o vtipný slogan na jednom z triček, která se prodávala v jeruzalémském Starém městě, a který dost možná charakterizuje hrdost Izraelců na svoji zemi: AMERICA DON’T WORRY, ISRAEL IS BEHIND YOU! (Ameriko, buď v klidu, Izrael stojí za tebou.)

Vojtěch Rálek, generální sekretář YMCA v ČR, foto: autor textu