Příroda jako přítel

Série prázdninových poznávacích a tvořivých odpolední pro školáčky a rodiče s dětmi nakonec vyšla skvěle, ale nebylo to zrovna jednoduché… Počasí si na nás nějak zasedlo. Prostě zrovna na naše pracně domlouvané termíny spouštělo lijavec. Jednou-dvakrát to může být „vtipné“, prosím, ale tolikrát?


Každopádně kvůli počasí nekňučíme někde v koutě, ale přijímáme to jako výzvu. Díky dešti jsme mohli spolu mnohem více a obsáhleji komunikovat, sdílet se o konkrétních radostech a starostech života s našimi dětmi.

Výsledkem bylo, že jsme se k sobě lépe přiblížili, také děti se na setkání s novými kamarády více těšily. Programy v náhradních termínech, když jsme zrovna zastihli počasí nepřipravené k dešti :-), byly přátelštější a živější. Vycházky kolem řeky nabídly příležitosti nejen k brouzdání vodou a šplouchání se u splavu, ale hlavně k pozorování života (ptáčci, hmyz i rybky) a sběru přírodnin vhodných k vyrábění šperků nebo lodiček. Děti se mohly leccos o životě v okolí řeky naučit a vyzkoušet si třeba stavbu malých vorů nebo loděk z kůry.

Tak či onak to hlavní je, že si získávají vztah k přírodě, učí se dívat kolem sebe, všímají si souvislostí, trénují nové dovednosti... Ono rozdělat ohníček na opékání špekáčků z vlastnoručně nasbíraných (mokrých) klacíků není jen tak. Zpočátku člověk překonává pochybnosti, slabou sebedůvěru, pak se cvičí v trpělivosti (když se potřetí rozfoukává plamínek), až se nakonec z nejasných kouřových signálů vyloupne hezký táborák. To jsou potom ty zasloužené špekáčky hned o něco chutnější. Rozvoj vlastních dovedností nakonec bývá vždycky lepší a zábavnější než nuda s mobilem během čekání, než táta přinese hotové jídlo z grilu.

Příroda, byť by to bylo kousek od domu, kde jsme už byli tisíckrát, kde „přece nic zajímavého není“, dovede všímavého návštěvníka vždycky něčím oslovit, příjemně překvapit či rovnou inspirovat k vlastní kreativní činnosti. A to bylo naším záměrem. Kdo se umí podívat na svět kolem sebe, zřejmě nikdy nezakusí, jak protivná a neodbytná může být nuda a melancholie. Přitom na parádní šperk či skvostné umělecké dílko postačí pěkný kamínek, kousek větve a snad i lístek.

Barvy, lepidlo, provázky a nůžky... případně další běžně dostupné výtvarné pomůcky kombinované s dobrým nápadem a zkušeným vedením dovedou zázraky. Nejen, že zachytí vzpomínky na fajn prázdninové akce, ale taky pomohou vyjádřit emoce, tvůrčí vizi a hlavně během toho všeho malování, lepení či sbírání je spousta příležitostí ke vzájemnému povídání, sdílení se a prohlubování kamarádských vazeb. Vždyť kdy jindy můžeme objevovat, co nám dělá radost, co máme společného a v čem si můžeme být přínosem, než když spolu zažijeme kopec legrace a podnikneme něco netradičního?

Na léto rádi vzpomínáme, škoda, že nám Covid komplikuje další návazné aktivity a kroužky, ale podobně jako s tím deštěm, zmiňovaným v úvodu, nekňučíme někde v koutě, ale přijímáme to jako výzvu.

Pavel Slepička, YMCA Olomouc, foto: Monika Tichá