Série prázdninových poznávacích a tvořivých
odpolední pro školáčky a rodiče s dětmi
nakonec vyšla skvěle, ale nebylo to zrovna
jednoduché… Počasí si na nás nějak zasedlo.
Prostě zrovna na naše pracně domlouvané
termíny spouštělo lijavec. Jednou-dvakrát to
může být „vtipné“, prosím, ale tolikrát?
Každopádně kvůli počasí nekňučíme někde v koutě, ale
přijímáme to jako výzvu. Díky dešti jsme mohli spolu
mnohem více a obsáhleji komunikovat, sdílet se o konkrétních
radostech a starostech života s našimi dětmi.
Výsledkem bylo, že jsme se k sobě lépe přiblížili, také děti
se na setkání s novými kamarády více těšily. Programy
v náhradních termínech, když jsme zrovna zastihli počasí
nepřipravené k dešti :-), byly přátelštější a živější.
Vycházky kolem řeky nabídly příležitosti nejen k brouzdání
vodou a šplouchání se u splavu, ale hlavně k pozorování
života (ptáčci, hmyz i rybky) a sběru přírodnin
vhodných k vyrábění šperků nebo lodiček. Děti se mohly leccos o životě v okolí řeky naučit
a vyzkoušet si třeba stavbu malých vorů nebo loděk z kůry.
Tak či onak to hlavní je, že si získávají vztah k přírodě,
učí se dívat kolem sebe, všímají si souvislostí, trénují
nové dovednosti... Ono rozdělat ohníček na opékání
špekáčků z vlastnoručně nasbíraných (mokrých) klacíků
není jen tak. Zpočátku člověk překonává pochybnosti,
slabou sebedůvěru, pak se cvičí v trpělivosti (když se
potřetí rozfoukává plamínek), až se nakonec z nejasných
kouřových signálů vyloupne hezký táborák. To jsou
potom ty zasloužené špekáčky hned o něco chutnější.
Rozvoj vlastních dovedností nakonec bývá vždycky lepší
a zábavnější než nuda s mobilem během čekání, než táta
přinese hotové jídlo z grilu.
Příroda, byť by to bylo kousek od domu, kde jsme už
byli tisíckrát, kde „přece nic zajímavého není“, dovede
všímavého návštěvníka vždycky něčím oslovit, příjemně
překvapit či rovnou inspirovat k vlastní kreativní činnosti.
A to bylo naším záměrem. Kdo se umí podívat na svět
kolem sebe, zřejmě nikdy nezakusí, jak protivná a neodbytná může být nuda a melancholie. Přitom na parádní
šperk či skvostné umělecké dílko postačí pěkný kamínek,
kousek větve a snad i lístek.
Barvy, lepidlo, provázky a nůžky... případně další běžně
dostupné výtvarné pomůcky kombinované s dobrým
nápadem a zkušeným vedením dovedou zázraky. Nejen,
že zachytí vzpomínky na fajn prázdninové akce, ale taky
pomohou vyjádřit emoce, tvůrčí vizi a hlavně během toho
všeho malování, lepení či sbírání je spousta příležitostí
ke vzájemnému povídání, sdílení se a prohlubování
kamarádských vazeb. Vždyť kdy jindy můžeme objevovat,
co nám dělá radost, co máme společného a v čem
si můžeme být přínosem, než když spolu zažijeme kopec
legrace a podnikneme něco netradičního?
Na léto rádi vzpomínáme, škoda, že nám Covid komplikuje
další návazné aktivity a kroužky, ale podobně jako
s tím deštěm, zmiňovaným v úvodu, nekňučíme někde
v koutě, ale přijímáme to jako výzvu.
Pavel Slepička, YMCA Olomouc, foto: Monika Tichá