Cyklus Vzpomínání na Ymku

V následující nově vzniklé rubrice k příležitosti slavení YMCA 100 se vám budeme snažit přiblížit významné osobnosti Ymky jejich vlastními slovy. Prvními z cyklu pamětníků jsou manželé Karla Trojanová a Jakub Schwarz Trojan, dlouholetí členové Akademické YMCA (AY).

Prof. ThDr. Ing. Jakub S. Trojan, nar. 1927, farář, teolog, bývalý děkan ETF UK
Mgr. Karla Trojanová, nar. 1931, farářka

Jak Akademická YMCA přišla do života Jakuba Trojana
Já jsem už v té septimě měl takový plán, že budu podnikatel, to jsem skutečně plnil, udělal jsem po maturitě zkoušky a šel jsem na vysokou obchodní. Ale ve 46. jsem se seznámil s Akademickou Ymkou prostřednictvím Ladislava Hejdánka a Pavla Jerieho, který byl synem evangelického faráře.

A pozvali mě na týdenní konferenci do Akdemické Ymky. A ta mě přímo fascinovala. Jednak jsem se ocitl v prostředí mladých lidí, studentů. Já sám jsem si myslel, kdoví, jak na tom nejsem vzděláním, jak jsem chytrý atd. A teď jsem zjistil, že oni jsou daleko vzdělanější, daleko chytřejší v mnohých věcech, zdatní. Pak jsem si říkal: když nejsem tolik zdatný v té diskusi, tak alespoň v tom volejbale, to jsem si důvěřoval. A ono se ukázalo, že ti mladí křesťané hrají velmi dobře volejbal!

Takže jsem byl zároveň obrovsky přitahován tím prostředím. Byla tam profesorka Komárková z Brna, která nás měla ve skupině. Najednou jsem objevil svět, který jsem předtím neznal, o církvi, o křesťanství jsem nevěděl prakticky vůbec nic. A teď jsem vpadl do křesťanského prostředí lidí velmi chytrých, vzdělaných a oddaných evangeliu v evangelickém podání. A to pro mě byl životní zlom. Ještě jsem tu obchodní studoval, ale hned po první státnici, tentýž den jsem se přihlásil na teologickou fakultu. Nechtěl jsem už být manažerem.

Celý život stojím na dvou nohách, mám za sebou zkušenost bezbožného mladého člověka, tzn., rozumím lidem, kteří o Bohu nevědí nic, a zároveň mám teologické vzdělání, jsem křesťan.

Já jsem ji hledal (cestu k Bohu, pozn. red.) ve společenství mladých Ymkařů, kteří mě velice pomohli, zejména Ladislav Hejdánek, zejména Jan Šimsa, to byli přátelé, kteří se mně otevřeli a vyváděli mě z toho namyšleného pohanství, z takové té suverenity, kterou jsem měl jako maturant reálného gymnázia, před nímž se otevírá svět ochodu a ekonomických záležitostí. A teď najednou jsem objevil úplně jiný svět, který mě přitahoval, protože tam byli vzácní lidé, mimořádní, chytří, vtipní, prostě k pohledání! Takže jsem se do toho světa zapouštěl, kořínek za kořínkem. Měl jsem touhu v tom objeveném světě nalézt domov a vyrůst v něm úplně jiným směrem co do zralosti.

O působení v Ymce
Ymka měla ještě 5 let po válce. Byla zrušena, zakázána až 1950. A to byla šťastná léta. Ta 4 léta jsem mohl chodit do Akademické Ymky, Na Poříčí 12, do 6. patra, kde jsme měli diskuse, setkání s profesory naší evangelické fakulty. Měli jsme tam středoškolskou sekci, vysokoškolskou sekci, já jsem se stal potom dokonce na 1 rok sekretářem Akademické Ymky. To byla ta šťastná léta, kdy jsem diskutoval se souvěkovci o všem možném a krok za krokem jsem se dostával k rozhodnutí, že jsem potom v roce 49 přestoupil na teologickou fakultu. Skončilo to ovšem tím 31. 12. 1950.

Jak k Ymce přišla paní Karla Trojanová
Mě přivedla spolužačka z gymnázia Eva Cabicarová. Když jsme se jednou o přestávce bavily o náboženských věcech, tak říkala: Tebe takový věci zajímají, třeba by se ti líbilo v Ymce. Večer máme schůzku. Tak jsme se setkaly a ona mě tam dovedla. V Akademické Ymce byly během roku jenom přednášky a rozhovory. Přednášky dělal buď někdo z těch účastníků, ale většinou to byli profesoři evangelické fakulty, kteří byli v mládí Ymkaři a po válce sloužili Ymce tímhle způsobem. Takže vlastně ačkoli Ymka nebyla vysloveně evangelická, tak většina těch, kteří se tam udrželi, byli evangelíci. Ale byli i katolíci, já jsem tehdy katolička byla. Manžel byl bez vyznání, když tam přišel. Takže na půdě AY, kde on už v té době byl možná rok, možná tři čtvrtě roku, jsem se objevila já a náhodou jsme si padli do oka. Na Ymce mě zaujalo to téma. Když jsem tam přišla, tehdejší bohoslovec Jan Šimek měl pobožnost a po ní nastal program. To se mi zalíbilo, tak jsem tam potom chodila už sama a zůstala jsem až do uzavření Ymky a mě a Hedviku Hejdánkovou potom přijali jako řádné členy.

V té době se každý týden scházeli členové Akademické YMCA na besedách a přednáškách, dvakrát do roka pak byla konference (letní a zimní). Paní Trojanová vzpomíná:
Pro mě byla první letní konference v Horní Čermné, to bylo asi v roce 49.

Konferenci v Horní Čermné vedl a organizoval Jakub Trojan, který v té době pracoval jako sekretář AY pro středoškolskou mládež v 6. patře Paláce YMCA. Pan Trojan vzpomíná:
Ten rozdíl toho počtu mezi těmi, kdo chodili na ty schůzky a na ty konference, ten byl veliký. Ta konference lákala, protože rodiče věděli, že děti budou v prostředí, které je slušné, tak tam rádi posílali svoje děti.

Jaký byl v té době vztah Ymky a Českobratrské církve evangelické? Vzpomíná paní Trojanová.
V AY to prostředí nebylo čistě, ale ani zřejmě evangelické. To jenom díky tomu, že tam přednášeli profesoři evangelické církve, tak byl člověk osloven tou jedinečností nebo zvláštností evangelické církve, kterou jsem já jako původně katolička mohla posoudit. Ale byli tam i lidé bez vyznání, které zaujaly hlavně ty diskuse. Takže to s církví vlastně nemělo nic společného. A dokonce mnozí bohoslovci pokládali Ymku za něco takového liberálního a ne pravověrně evangelického.
Přesto mě Akademická Ymka nasměrovala nakonec k evangelické teologii. A získala jsem také nové přátele na celý život, manžela.

Paní Trojanová o zákazu Ymky – YMCA bez Ymky
To byl velký zářez do života. V té době už byl manžel na teologické fakultě, protože přestoupil z vysoké obchodní a dostal se do potíží na fakultě, možná ne kvůli Ymce, ale možná že i to nebylo kádrově zrovna dobré doporučení. Ale ta skupina nejužších přátel vytrvala, ti se scházeli. Manžel, kdykoli dostal propustku z vojny, tak mně vždycky nařídil, abych taková setkání zorganizovala.

Po zákazu Ymky byl pan Trojan odveden – přidělen k PTP, kde se setkal s řeholníky ze zrušených klášterů, opět založil debatní kroužek a učil řeholníky basketbal.
„Za chvilku s námi nechtěl nikdo hrát, protože prohrát s katolíky, s flanďáky, my jsme všecky ty roty poráželi!“

V podstatě tedy pokračoval pan Trojan v činnosti AY i na vojně, jak vypráví paní Trojanová:
Tam si zase udělalo, podobně jako v Ymce, několik zájemců o debaty takový kroužek, nějak to museli nazvat jako činnost vhodnou pro vojáky, ale debatovali o filozofii, dělali si přednášky, ale právě ti, co chodili do toho kroužku, tak se vrátili z vojny tzv. neprověření. Protože se je nepodařilo převychovat.

Na pokus o obnovu AY koncem 60. let a obnovu v letech 90. vzpomíná paní Trojanová:
Ano, to tehdy bylo na fakultě takové setkání, kde byli i Drápalovi. Dan Drápal byl tehdy taky mladý bohoslovec, velice nadaný, tak ti tam byli, myslím, že tam byl pozvaný i někdo z ciziny. A pamatuji si na plnou velkou posluchárnu, že se mluvilo o obnovení, jenomže už na to nedošlo. Ale po revoluci Akademickou Ymku obnovovali právě Jan Šimsa, Dan Drápal. Pravda je, že obnovená je, ale je trochu jiná, už to není vlastně vysokoškolská mládež, jsou to zájemci o diskuse a konference. Je to už trošku jiné než ta původní koncepce, ale AY se udržela. Hlavně jsme se potom snažili zachránit a obnovit Křesťanskou revue. Což se s velkými potížemi podařilo a zatím pořád ještě existuje.

Čím byla a je AY pro Jakuba S. Trojana?
Mně přinesla něco, co, myslím, je obecnějšího charakteru a co mě přesvědčilo o její oprávněnosti a smysluplnosti, totiž, že křesťanská víra není jenom osobní stav duše, nýbrž že nás vyzývá k odpovědnosti, která takřka nemá konce. To znamená, že křesťan, když věří, zároveň tím ohlašuje a ví, že má činit, je odpovědný nejenom za svůj osobní život a život nejbližších, nýbrž i za ten veřejný. A spojit obojí, tu osobní integraci ve víře s hloubkou následování Ježíše Krista, zároveň s odpovědností za život společenský.

A na čem by měla Ymka podle Jakuba S. Trojana stavět i dnes? Samozřejmě na té odpovědnosti, že ke křesťanské víře podstatně patří ne svět představ, které jsou s vírou spojeny, ale že být věřícím člověkem znamená být odpovědný nejen za svůj osobní život, ale i za život širšího společenství, města, kde žiji a dokonce celé společnosti.

Zdroje: redakčně upravené přepisy rozhovorů:
Praha, 13. 11. 2019, nahrávku pořídila Alžběta Čechráková pro účely YMCA v ČR
Praha, 22. 10. 2014, nahrávka pořízená v rámci projektu Paměť národa (ve spolupráci s ČT)
Praha, 16. 10. 2006, nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století


Alžběta Čechráková