Den díkuvzdání ve Starém Plzenci

V polovině listopadu jsme pozvali české i ukrajinské rodiny na oslavu Dne díkůvzdání. Jelikož máme v našem církevním shromáždění mnoho Američanů, připomínáme si tuto událost každý rok. Letošní rok byl však ojedinělý právě tím, že naprostá většina účastníků pocházela z Ukrajiny, což ovlivňovalo celkovou atmosféru společného setkání. Začali jsme společnou modlitbou, na kterou navázal kazatel Larry vysvětlením smyslu Díkůvzdání.


Před 400 lety žila v Británii skupina lidí, kteří chtěli uctívat Boha svým vlastním způsobem, což jim však nebylo dovoleno. Proto se rozhodli vše opustit a vydat se na lodi Mayflower do Nového světa za nejistou budoucností, kde doufali najít svobodu. Již během cesty jich mnoho onemocnělo a umřelo. Otcové Poutníci se vylodili v místech dnešního státu Massachusetts uprostřed zimy. Nedostatek potravy a nedostatečné příbytky si vyžádaly životy téměř poloviny osadníků. Na jaře Poutníky navštívili Indiáni a naučili je, jak v nové zemi žít. Poutníci vypěstovali své první obilí a shromáždili mnoho zásob na zimu. Jako poděkování Bohu uspořádali oslavu, na kterou pozvali i Indiány.

Celý příběh následně sehrály naše děti i jako divadlo, aby byl jasnější i těm, kteří povídání vzhledem k jazykové bariéře neporozuměli.

Poté už přišel čas na společnou večeři. Byla opravdu bohatá. Larry s Melissou upekli sedmnáctikilového krocana s pravou americkou nádivkou, ostatní se postarali o přílohy a různé dobroty. Na výběr bylo z velikého množství ukrajinských specialit i klasických českých receptů, na své si tedy přišel každý.

Některé z dětí a rodičů. Jsme zvyklí, že v našem obýváku bývá hodně lidí. Tentokrát jsme ale dosáhli absolutního rekordu, vešlo se nás skoro padesát!

Po jídle jsme zazpívali společnou děkovnou píseň „Vzdej Dík – Give Thanks“, po ní nám šikovná devítiletá ukrajinská holčička Hannička česky přečetla úryvek z Bible. Četli jsme příběh o deseti malomocných, které Ježíš uzdravil, jen jeden z nich se však vrátil, aby mu poděkoval. Následovalo kázání o vděčnosti, o tom, že i ve chvílích zoufalství je možné najít něco, za co můžeme pánu Bohu poděkovat. Melissa rozdala každému pět zrnek kukuřice, které představovaly nedostatek, jakým první Poutníci v Americe trpěli. Všichni se potom zamysleli na tím, za co je možné děkovat i ve chvílích války, nejistoty a strachu. Někdo si své úvahy nechal pro sebe, jiní se o ně podělili s ostatními.

Já jsem poděkovala za Isaaca, misionáře z Ameriky, který v létě přiletěl k nám a rozhodl se s námi zůstat už napořád. Je to mladý člověk velikého srdce, který si velmi brzo získal důvěru ukrajinských dětí i jejich rodičů a podniká s nimi mnoho věcí. Hannička zas poděkovala za krásný hlas, který jí pán Bůh dal, a za klavírního doprovodu její maminky zazpívala ukrajinskou píseň o Pánu Ježíši.

Poté, co píseň dozněla, jsme pozvali Maxima, Oleha, jejich malé sourozence i maminky, aby předstoupili. Tyto dvě vzájemně příbuzné rodiny měly za pár dní odjet na Ukrajinu na rodinnou svatbu a při té příležitosti i požádat o prodloužení dokumentů. Jelikož to bylo v době, kdy na území Ukrajiny dopadalo i sto raket denně, požádali nás o modlitby za bezpečný návrat k nám. Tyto modlitby nás ještě více sblížili a už se těšíme na druhé podobné setkání, které proběhne před Vánoci.

Lenka Šimánová, YMCA Plzeň, foto: archiv autorky textu