Léto s Campem Europe
Autor: externí <protein(at)ymca.cz>, Téma: 03/2023, Vydáno dne: 04. 10. 2023Díky štědré podpoře YMCA Europe a její dotační
výzvě „Camp Europe“ mohla YMCA Plzeň ve
Starém Plzenci uspořádat pět příměstských
táborů s možností přespání v místní klubovně.
Jelikož jsme získali i jiné granty, vyšplhal se celkový počet plzeneckých táborů na 15, tábory YMCA Europe však byly velmi specifické, naše téměř srdcová záležitost. Na táborech muselo být dle dotačních podmínek více než 50% ukrajinských dětí, což pro nás při množství ukrajinských rodin, se kterými pracujeme, nebyl problém. Dva z táborů byly tábory vyráběcí plné kreativních rukodělných aktivit, další dva anglické.
V rámci prvního z nich, jehož tématem byl Wild West, navštívily děti i pravou indiánskou vesnici na Kosím potoce, ukázaly si, jak se rozdělává oheň křesáním, jak se peče polévka v dýňové nádobě, jak se ve žhavém popelu pečou buchty či jak se vyznat v kopřivovém bludišti. Zlatým hřebem našich aktivit byl Outdoor Camp, během něhož jsme s dětmi zažili opravdu nevšední věci.
Tři po sobě jdoucí dny jsme jezdili na akci zvanou Sportmanie, během níž si děti mohly vyzkoušet různé nevšední sporty, jako například jízdu na motokárách, lezení v korunách stromů, chůzi po slacklině v korunách stromů, jízdu na bobech na opravdivém sněhu, vodní skluzavku, obří autodráhu a mnohé další. Večer jsme se i s rodiči scházeli na pronajaté zahradě, grilovali, zpívali a kdo chtěl, mohl i přespat v našich stanech.
Poslední dva dny tábora jsme si obzvlášť užili, vyrazili jsme totiž do Sušice na splutí řeky Otavy. Společně s rodiči nás byla slušná banda, mnoho dětí bylo na vodě poprvé, takže se jelo celkem pomalu, ale do plánovaného tábořiště v Čepicích jsme přesto dorazili ještě relativně včas. Během dne se děti střídaly na kanoích, kajacích a na paddleboardu či prostě jen tak plavaly podél lodi.
Večer po postavení stanů jsme se dohodli, že i když bez kytary, budeme společně zpívat. Plánem bylo střídat se ve zpěvu českých i ukrajinských písní. České děti se znalostí písní žádný problém neměly, překvapilo nás ale, že ukrajinské děti daly dohromady stěží jednu píseň. Pak se rozhostilo podezřelé ticho. S rozpaky nám vysvětlovaly, že ukrajinské písně neznají, a ruské zpívat nechtějí. Byl to jeden z okamžiků, během nichž jsme si opět uvědomili, jak dalekosáhlé následky vleklý válečný konflikt má. Rodiny, se kterými pracujeme, ztratily nejen své domovy, ale i značnou část své kulturní identity.
Jsme moc vděční YMCA Europe, že díky její podpoře můžou vznikat projekty jako ten plzenecký. Nejen, že zabavíme děti a směrujeme je správným směrem po tělesné i duchovní stránce, ale zejména poznáváme jeden druhého. A poznání je důležitým předpokladem pro porozumění a opravdový zájem o druhého.
Lenka Šimánová, YMCA Plzeň, foto: archiv autorky textu
Jelikož jsme získali i jiné granty, vyšplhal se celkový počet plzeneckých táborů na 15, tábory YMCA Europe však byly velmi specifické, naše téměř srdcová záležitost. Na táborech muselo být dle dotačních podmínek více než 50% ukrajinských dětí, což pro nás při množství ukrajinských rodin, se kterými pracujeme, nebyl problém. Dva z táborů byly tábory vyráběcí plné kreativních rukodělných aktivit, další dva anglické.
V rámci prvního z nich, jehož tématem byl Wild West, navštívily děti i pravou indiánskou vesnici na Kosím potoce, ukázaly si, jak se rozdělává oheň křesáním, jak se peče polévka v dýňové nádobě, jak se ve žhavém popelu pečou buchty či jak se vyznat v kopřivovém bludišti. Zlatým hřebem našich aktivit byl Outdoor Camp, během něhož jsme s dětmi zažili opravdu nevšední věci.
Tři po sobě jdoucí dny jsme jezdili na akci zvanou Sportmanie, během níž si děti mohly vyzkoušet různé nevšední sporty, jako například jízdu na motokárách, lezení v korunách stromů, chůzi po slacklině v korunách stromů, jízdu na bobech na opravdivém sněhu, vodní skluzavku, obří autodráhu a mnohé další. Večer jsme se i s rodiči scházeli na pronajaté zahradě, grilovali, zpívali a kdo chtěl, mohl i přespat v našich stanech.
Poslední dva dny tábora jsme si obzvlášť užili, vyrazili jsme totiž do Sušice na splutí řeky Otavy. Společně s rodiči nás byla slušná banda, mnoho dětí bylo na vodě poprvé, takže se jelo celkem pomalu, ale do plánovaného tábořiště v Čepicích jsme přesto dorazili ještě relativně včas. Během dne se děti střídaly na kanoích, kajacích a na paddleboardu či prostě jen tak plavaly podél lodi.
Večer po postavení stanů jsme se dohodli, že i když bez kytary, budeme společně zpívat. Plánem bylo střídat se ve zpěvu českých i ukrajinských písní. České děti se znalostí písní žádný problém neměly, překvapilo nás ale, že ukrajinské děti daly dohromady stěží jednu píseň. Pak se rozhostilo podezřelé ticho. S rozpaky nám vysvětlovaly, že ukrajinské písně neznají, a ruské zpívat nechtějí. Byl to jeden z okamžiků, během nichž jsme si opět uvědomili, jak dalekosáhlé následky vleklý válečný konflikt má. Rodiny, se kterými pracujeme, ztratily nejen své domovy, ale i značnou část své kulturní identity.
Jsme moc vděční YMCA Europe, že díky její podpoře můžou vznikat projekty jako ten plzenecký. Nejen, že zabavíme děti a směrujeme je správným směrem po tělesné i duchovní stránce, ale zejména poznáváme jeden druhého. A poznání je důležitým předpokladem pro porozumění a opravdový zájem o druhého.
Lenka Šimánová, YMCA Plzeň, foto: archiv autorky textu