Příběhy táborníků - Kristina

„Obdržela jsem všechny materiály pro tento tábor, moc vám děkuji, skvělá práce jako vždy,“ usmívala se Kristina, když četla tyto řádky od koordinátorky z kanceláře YMCA Europe Camp Iriny Berdzenišvili. Slova „moc děkuji, skvělá práce“ slýchá tato šestnáctiletá dívka z Ukrajiny, která se jako dobrovolnice účastní letních táborů pořádaných YMCA-Plzeň-Starý Plzenec, poměrně často v různých jazycích. Její kolegové na ni mluví česky a anglicky, zatímco děti, které se táborů účastní, mluví česky, rusky a ukrajinsky.


Kristina tedy hovoří plynně čtyřmi jazyky. „Ještě se učím německy, ale je potřeba to dotáhnout na úroveň ostatních, pořád není čas,“ stýská si dívka. „Ale příští rok se v tom zlepším, slibuji.“

Kristina se kdysi naučila stanovovat si cíle a sebevědomě jich dosahovat prostřednictvím tance. Její maminka vzala svou skotačivou holčičku ve čtyřech letech do nejbližšího tanečního studia, aniž by tušila, že právě toto studio vychovává šampiony, a její dcera je nejen mrštná, ale také talentovaná a muzikální. Je také pracovitá a odhodlaná. Rok co rok se učila novým stylům a směrům. A už v devíti letech se Kristina stala trojnásobnou mistryní světa v juniorské kategorii ve stylech hip-hop, house dance a dancehall. Dalším krokem bylo dobývání freestylu a účast na battlech. A tato odhodlaná dívka sebevědomě stoupala po tanečním žebříčku a zaujímala právoplatné místo v ukrajinské taneční komunitě, dokud ji náhle nepřerušila válka. „Nemůžu tančit, když v mé zemi zní výbuchy a umírají lidé,“ ospravedlňovala se Kristina trochu rozpačitě. „Jiní mohou, ale já ne....“

Po odchodu z rodného města, které se stalo stejně nebezpečné jako zbytek země, se Kristina ocitla v České republice. Doslova první den požádala o přijetí do místní školy. Když se jí ředitelka školy zeptala, jak se bude učit, když neumí česky, sebevědomě odpověděla, že se to naučí. A skutečně, za necelé tři měsíce už mluvila se svými novými kamarády a spolužáky česky a každý den rozšiřovala svou slovní zásobu. Na vysvědčení měla samé jedničky a na otázku, kam chce jít po základní škole, odpověděla, že na gymnázium. Ten rok byl pro Kristinu neuvěřitelně těžký. V její zemi vypukla válka a její milovaný otec zůstal doma. Poslední ročník základní školy v České republice a zároveň maturitní ročník v ukrajinské škole, kde Kristina studovala online. Tehdy ještě nikdo netušil, jestli válka bude trvat dlouho, nebo jestli je naděje na brzký návrat, a tak Kristina ukrajinskou školu neopustila. K tomu všemu si přidala ještě tři kurzy, aby se připravila na vstup na gymnázium a... dostala se tam. Na obou gymnáziích, kam se hlásila, byla na špici hodnocení. Vybrala si jazykové gymnázium, i když s matematikou se kamarádí i nadále. „Všechny války na světě pocházejí z toho, že se lidé mezi sebou nedokážou dohodnout, nerozumějí si. Chci jim s tím pomoci, proto musím umět hodně jazyků. Nesnáším války...“

Nyní má Kristina za sebou první rok na gymnáziu, a to stále se samými jedničkami. Jako poděkování za to, že ji YMCA-Plzeň-Starý Plzenec podpořila při přípravě na vstup na gymnázium, s touto organizací úzce spolupracuje. A pomoc při práci na letních táborech je jednou z forem této spolupráce. I přes svůj nízký věk přijímá úkoly dospělých a úspěšně je zvládá. V YMCA a na táborech Camp Europe našla přátele a podobně smýšlející lidi. Zde jí dávají prostor pro seberealizaci a možnost komunikovat s členy týmu v jiných zemích. Kristina se zde cítí potřebná a už nyní si procvičuje svou schopnost pomáhat lidem, aby si navzájem rozuměli. Ráda se také věnuje dětem a ty jí to oplácejí. Hraje si s nimi a pomáhá jim s učením. A možná jednou její tělo opět zareaguje na hudbu a ona bude chtít znovu tančit. A možná se dokonce podělí o své znalosti taneční kultury s ostatními, aby někomu otevřela celý taneční svět, ve kterém se kdysi cítila doma.

Olena Volková, YMCA Plzeň, foto: autorka textu