Když se ohlédnu za posledními jedenácti měsíci,
které jsem strávila jako dobrovolník v Bavorsku,
musím říct, že to byla jedna z nejlepších věcí, kterou
jsem mohla po maturitě udělat. Byla jsem součástí
projektu GlobalCastle, který pořádá anglické tábory
pro děti a mládež v Německu.
Náš tým se skládal ze sedmi lidí z různých koutů světa:
Kimi z Číny, Brooke z Kanady, Eunice z Toga, Sophie
z Německa, Iván z Chile, Sergio z Brazílie a já z České
republiky. K tomu se přidal Ashten ze Spojených států,
který byl v prvním ročníku programu, ale pracoval
s námi a mimo jiné nás učil německy. Vedli nás dva
úžasní vedoucí z Německa, Friedi a Moritz, a každý
z nás měl také svého mentora – pro mě to byla Lenka,
která mi byla velkou oporou i skvělou kamarádkou.
Všechny tábory probíhaly na hradě Burg Wernfels
s jedinečnou atmosférou a poměrně dobrou lokalitou
v blízkosti Norimberka. Naším cílem bylo nabídnout
zábavný a zajímavý program v podnětném prostředí,
podpořit studenty v mluvení anglicky, pomoct jim zbavit
se ostychu a ukázat, že chyby jsou přirozenou součástí
učení a ani my nemáme angličtinu dokonalou. :)
S příchodem prvních turnusů se stali součástí týmu
Holiday Jobbers z Hongkongu, USA, České republiky
a Německa, kteří nás přišli podpořit a podílet se na
každodenním chodu tábora. Každý táborový den jsme
měli dopředu pečlivě naplánovaný a díky dobré spolupráci
se nám podařilo společně vytvořit pestrý program
pro různé věkové skupiny – od Language Labs
(jazykové učebny) přes sportovní aktivity, kreativní
workshopy, World Travel (prezentace našich zemí) až
po večerní velké hry. Nejraději jsem měla Night Prayer
(večerní modlitbu), kde jsme sdíleli své vlastní příběhy
o víře a snažili se předat studentům kousek toho, co
pro nás znamená Boží přítomnost v našich životech.
Byly to velmi upřímné a krásné chvíle.
Samotným táborům však předcházely měsíce plánování.
Naším pracovištěm a základnou se tak stala
kancelář CVJM, kde jsme trávili dlouhé hodiny vymýšlením
aktivit, konverzací s kolegy, vytvářením obsahu
pro naše sociální sítě a sem tam i nějakou tou
prokrastinací. Cestovali jsme také do škol po celém
Bavorsku, kde jsme interaktivně představovali Global-
Castle během hodin angličtiny. Také jsme pravidelně
pořádali volnočasový kroužek v angličtině pro místní
děti, kde jsem spolupracovala s Ivánem a Ashtenem.
Příjemnou součástí naší náplně práce byly navíc semináře
pod vedením Arnolda, který se spolu s námi
a dalšími dobrovolníky věnoval nejrůznějším aktuálním
a důležitým tématům jako jsou rasismus, komunikace,
týmová práce a osobní růst.
S týmem jsme během roku podnikli několik skvělých
výletů – například do Švýcarska, kde jsme navštívili
místní tábory a načerpali inspiraci. Vzpomínám také,
jak jsme se poprvé jako tým vydali na minigolf, strávili
den na kánoích, nebo uspořádali super grilovačku
v parku, která nás všechny sblížila a byla jednou z těch
chvil, na které nikdy nezapomenu. Úžasným zážitkem
byl ještě (trochu spontánní) trip do Itálie, který jsme
s klukama naplánovali týden před jarními prázdninami.
Celá tato zkušenost mě nesmírně obohatila. Práce
s mladými lidmi mě moc bavila a ráda bych se
jí i nadále věnovala. Osobně jsem se posunula ve
schopnosti mluvit na veřejnosti, což pro mě na začátku
bylo velmi obtížné. Zkusila jsem si sdílené bydlení
s holkami z týmu, což byla zkušenost, která nás
naučila přizpůsobit se, konstruktivně řešit konflikty
a vzájemně se podporovat. Bylo to náročné, když nám
chybělo soukromí, ale také to přineslo spoustu hlubokých
přátelství a možnost poznat různé kultury. I přes
těžké chvíle a výzvy to hodnotím jako dobré rozhodnutí
a jsem vděčná, že jsem se po maturitě rozhodla
pro tuto cestu místo okamžitého nástupu na vysokou
školu. Věřím, že mě Bůh chtěl mít právě tam a naučil
mě mnoho skrze tento rok. Vážím si také vztahů,
které jsem navázala, a věřím, že mnohá přátelství
přetrvají.
Nakonec bych chtěla poděkovat Sáře Dzvonikové, která
mi o této příležitosti řekla a byla mi po celou dobu
obrovskou oporou. Jsem upřímně vděčná za každý
okamžik, který jsem mohla strávit jako součást týmu
GlobalCastle, a těším se na další dobrodružství, která
přijdou!
Anička, YMCA Plzeň, foto: archiv autorky textu