S Change Agenty v Keni

Jak Change Agents Program změnil můj pohled na svět a dobrovolnictví

Change agents program mi docela nečekaně změnil pohled na svět. Původně jsem se do něj přihlásila ze zájmu a touhy být lepší vedoucí a lépe připravena na dobrovolnictví v Ymce a nevěděla jsem, jestli to vůbec se studiem medicíny zvládnu. Můžu říct, že to pro mě nebyl problém – dělala jsem většinu úkolů velmi poctivě a dají se v pohodě stihnout i všechny online kurzy a přednášky, které jsme měli – často byly přizpůsobeny právě našemu evropskému času. Nejvíce mě bavily kurzy ohledně toho, jak si tvořit pracovní online profil, test toho, jaké přednosti jako vedoucí mám a můžu využívat, jak mluvit před publikem a samozřejmě můj vlastní projekt. Naučili nás také, jak získat a udržet sponzory pro vlastní organizaci, jak používat empatii při rozhovorech s lidmi a základy marketingu.


Rozhodně nejlepší část programu byl ale finální sraz v Keni v říjnu 2024. První dva dny byly naprosto nadupané seznamovacími aktivitami a přednáškami pouze s ostatními agenty, protože na rozdíl od předchozích kohort jsme se neměli kvůli covidu šanci vidět kdykoli předtím a toto byl náš první sraz. Zbytek týdne už jsme strávili namíchaní se všemi 450 účastníky celosvětového YMCA summitu a slyšeli přednášky od generálních ředitelů z různých zemí, zapojili se do workshopů spousty projektů, které YMCA po celém světě organizuje a spadají pod Vision 2030, která se skládá ze 4 pilířů: Rovnoprávný svět, záchrana planety, smysluplná práce a rozvoj společnosti ((nevím, jak to úplně přeložit)).

Přednášky, workshopy a povídání, kterých jsem se mohla zúčastnit se často týkaly lidských práv, protlačení mladých lidí do vlády a rozhodování o našem světě, právech žen, menšin, LGBTQ+ komunity, pomoci lidem v nouzi, provádění konkrétních kroků pro záchranu a obnovu planety a mezinárodní spolupráci. I když to může znít jako klišé, potkala jsem tam neskutečně velké množství úžasných, inspirativních lidí ze všech koutů světa, kultur a národností a teprve jsem pochopila, jak obří YMCA je a jak moc hýbe světem. V Čechách jsem z Ymky poznala především volnočasové aktivity pro děti, skauty, tábory, sbory, kluby... Ale v Africe jsem potkala lidi, kterým YMCA zachránila život, dala druhou šanci na vzdělání, pomohla v ohrožení válkou, vytáhla ze závislosti na drogách, poskytla práci a ubytování v době, kdy byli na ulici... Mluvila jsem osobně s lidmi, kteří bojují za práva žen, prosazují vzdělání a osvětu ohledně onemocnění, antikoncepce, drogové závislosti (v Keni velký problém), prevence všeho druhu. A byla jsem ohromená jedním příběhem za druhým.

Asi nejsilnější příběh jsem vyslechla na explorativním výletu – vybrala jsem si MEWA centre, což je muslimská protidrogová organizace spolupracující s tamní Ymkou, která poskytuje velmi komplexní pomoc závislým a všemu, co to obnáší. V této organizaci pracuje 99 % lidí, kteří v minulosti drogy brali a ze závislosti se dostali.

Jeden z nich nám pověděl svůj příběh, který snad všech 40 lidí v místnosti dojal. Mluvil o tom, jak se závislostí na heroinu (i dnes stále nejvíce rozšířená droga v Keni) bojoval celý život, odešel jako 13letý kluk z domu a žil na ulici, dostal se do vězení a dlouhé roky neměl smysl žít. Co mu nakonec pomohlo byla jeho rodina, jeho děti... a především Bůh. Velmi dlouhou dobu mu trvalo přijít na to, proč mu Bůh dal druhou šanci a proč je právě on ten vyvolený, kterému bylo odpuštěno. Po delší odmlce dodal, že po letech bádání přišel na to, že mu byla dána druhá šance, aby mohl pomáhat ostatním závislým v tomto centru.

Podobně srdceryvné příběhy jsem slyšela nejen od kamarádů z Afriky, ale i ze spousty dalších míst. Seznámila jsem se s úžasnou holčinou z Palestiny, která nám vyprávěla o tom, jaká práva ženy v její muslimské komunitě mají a nemají, koho si můžou vzít za manžela, co mohou nosit a přidávat na sociální sítě. Zkrátka něco, co si v našich podmínkách neumíme ani představit.

Tento program mi zkrátka změnil pohled na svět. Přijdu si, jako kdybych doteď měla oči zavřené. Doporučila bych ho komukoli, kdo má touhu se stále zlepšovat, být lepším dobrovolníkem/vedoucím/členem Ymky, a kdo možná potřebuje trochu motivace na to v této práci pokračovat. Já ji tam totiž rozhodně získala.

Daniela Janoušková, YMCA Praha, foto: archiv autorky textu