Maxík našel svého řidiče

Jak ve Starém Plzenci ožil příběh z magnetů a odvahy

Jednou z našich únorových akcí byl příběh autíčka, které hledalo svého řidiče. Šlo o hravé setkání s magnety, stavebnicemi a fantazií.


A kdo si myslí, že šlo jen o „obyčejnou dětskou akci“, měl by vidět, s jakým zaujetím čtyřleté dítě vysvětluje, proč magnetická dráha musí vést právě tunelem. Tady se stavělo, plánovalo, testovalo… a občas i přestavovalo. Zkrátka skutečné dobrodružství.

Pohádka, která se stala mapou
V centru celého programu byl příběh. V jedné říši plné magnetů, kostiček a kolejí žilo terénní autíčko jménem Maxík. Bylo chytré, veselé a vědělo, že zvládne kopce, lesy i louky. Jenže nikdy neopusti lo dvůr a samo se ven neodvážilo. Doufalo, že najde šikovné děti, které mu pomohou vydat se na cestu. Jednoho dne se u Maxíka objevilo mnoho dětí. „Z nich si určitě svého řidiče vyberu,“ pomyslel si. Ale kdo se jím může stát?

Řidič musí umět:

• postavit garáž,
• překonávat překážky,
• vytvořit vláčkodráhu,
• rozjet magnetickou kuličku,
• neztratit se v bludišti,
• postavit dům či zvířátko a vymyslet nejlepší cestu.

A protože byl Maxík chytrý, každému dítěti rozdal mapu. Ta vedla přes stanoviště Mašinkov, Kuličkov, Bludišťík, Craftland, Součástkov, Kostičkov i ZOO. Každý, kdo prošel celou cestu a splnil úkoly, se mohl stát Maxíkovým řidičem.

Magnety, stavebnice a radost z objevování
Děti si vyzkoušely práci s různými stavebnicemi a systémy – například magnetické Minecraft kostičky, Gravitrax, magnetickou kuličkovou dráhu, vláčkodráhu i Jolly Hops. Stavěly, experimentovaly, hledaly řešení a společně překonávaly výzvy.

Použité stavebnice byly pořízeny z dotací poskytnutých naším městem. Díky tomu se kromě pravidelných kroužků mohly tentokrát dostat i k širší veřejnosti. A právě to je krásným příkladem toho, jak městská podpora ožívá v konkrétní radosti dětí.

Okamžik, na který se nezapomíná
Když byly všechny úkoly splněny, přišel nejdůležitější moment – každý účastník, který prošel mapu, se stal řidičem Maxíka.

Nebyl to jen symbolický závěr. Byl to okamžik uznání: Dokázal jsi to. Přemýšlel jsi, zkoušel, opravoval chyby, hledal cestu. A teď můžeš vést dál.

Ohlasy účastníků

Anečka (6 let):
„Nejvíc se mi líbila kuličková dráha. Nejdřív kulička padala jinam, ale pak jsme postavili most a už to fungovalo!“

Matěj (5 let):
„Bludiště bylo super. Myslel jsem, že se ztratím, ale mapa mi pomohla. Bylo to jako opravdová mise.“

Maminka jednoho z účastníků:
„Dlouho jsem neviděla své dítě tak soustředěné. Nebyla to jen hra – bylo to přemýšlení, spolupráce a radost z úspěchu.“


A Maxík? Ten už se vyjet za dobrodružstvím nebojí. Protože ví, že má kolem sebe spoustu šikovných a odvážných řidičů.

Lenka Šimánová, YMCA Plzeň, foto: Olena Volková