Milí čtenáři, tak se nám to stále nějak nedaří... konec roku je tu a v rukou držíte teprve třetí letošní číslo Proteinu. No ale co naděláme, buďme vděčni alespoň za to. Nebo že bychom se s tím ještě nespokojili? Kdo to rozhodne?

Čas od času se stane, že se v telefonu na ústředí YMCA ozve pro nás dosud neznámý hlas se zcela specifickou nabídkou. „Měli byste zájem o nějaké archiválie YMCA?“ S nadšením si vždy domluvíme schůzku, protože nejen rádi rozšiřujeme náš archiv, neboť to považujeme za velmi důležité, ale především se vždy těšíme na setkání se zajímavým člověkem.

aneb Jak jsme pomohli rozsvítit světla

9. 9. 2009 – takové magické datum, řekla bych. Ten den se po celé České republice proháněly světlušky a nabízely lidem ke koupi různé sbírkové předměty od magnetek přes svítící náramky až po kovové klíčenky.

V pondělí 6. 7. 2009 se sjeli tensingáři ze všech koutů ČR, aby zažili úžasný desetidenní tábor v Heřmanovicích. Jak už však název napovídá, nemohl by to být TSCZSK bez zástupce ze Slovenska, kterým se stal Matuš!

Ráj chlapců na Sázavě – tak se říkalo za první republiky tábořišti Masarykova tábora YMCA u Soběšína, kde probíhaly po celé léto tábory pro stovky dětí. Něco z kouzla té doby můžete zažít i dnes, kdy se tehdejší účastníci, tedy dnes již ctihodní pánové, kteří dozráli do záviděníhodného věku, sjíždějí znovu a znovu, aby na svá klukovská léta zavzpomínali. Píši-li pánové a klukovská, tak to proto, že dříve byly tábory nekoedukované.

a) upevnění zdraví; nejen v táboře, ale i mimo něj, měli byste pečovat o své tělo otužováním a rozumným cvičením;

b) poznání přírody; sblížit se s přírodou, znát cesty božích zákonů a řídit se jimi jest účelno v každé době. Otevřená kniha přírody je největší učitelkou;

Pracovní tábor to zní opravdu jak výlet do koncentračního tábora. Anglické slovíčko workcamp je mnohem známější a zřejmě i oblíbenější. Co se pod tímto označením skrývá? Za prvé hodně srandy, za druhé zajímaví lidé a noví kamarádi, za třetí užitečná a smysluplná práce a za čtvrté zážitky a vzpomínky na celý život. Zní to jako idylka a jistě si řeknete, že v tom musí být i nějaké ty mouchy. Samozřejmě že jsou, ale ty si musí vychytat každý sám. Dovolte mi, abych vám představila tři typy pracovních táborů, kterých se lze zúčastnit v České republice.

Takže tohle je už opravdový konec. Ptáte se čeho? No přece táborové sezóny roku 2009. Že to byl čas nabitý aktivitou se jasně ukázalo v neděli 13. 9. na Potáborovém setkání dětí YMCA J. Hradec v prostorách evangelického kostela, zahrady i přilehlého parku. Tolik nápaditosti, hravosti a úžasných nápadů, které vyprodukovaly jednotlivé tábory se jen tak nevidí. Ale popořádku.

Z každé táborové sezóny vydávala prvorepubliková YMCA tzv. almanach – popis všeho toho, co se na táboře událo, od statistik o účasti včetně jmen a adres všech táborníků, přes všechny sportovní výsledky, až po různé příspěvky žertovného charakteru. Zkrátka vše, co mělo přiblížit atmosféru tábora zúčastněným i ostatním. Přetiskujeme příspěvek z první poválečné sezóny, který navíc ukazuje specifický tábornický styl humoru, a pokusíme se i v dalších číslech přinést ukázku toho, že ymkaři smysl pro humor opravdu mají. O tom myslím dostatečně vypovídají i karikatury některých účastníků a vedoucích.

V srpnu letošního roku jsme se zúčastnili pionýrské akce v rumunském Banátu, a to prvního ročníku festivalu české kultury, který proběhl ve dnech 15. 8. a 16. 8. 2009. Ymca Brno vypravila do Banátu s předstihem několika dní autobus naplněný nadšenci Banátu, kteří s vypravili společně s námi na poznávací cestu do českých vesnic a následně na festival, kam se přichystali přiložit ruku k dílu ve tvořivých dílničkách v rámci festivalových dní.

Dne 30. 10. 2009 jste mohli vidět velmi nezvyklou událost u zastávky Hotelový dům Hlubina. Megasbor o více než 150 lidech se vměstnal do autobusu Dopravního podniku Ostrava, zazpíval píseň „Včelín“ od Čechomoru a tímto vytvořil nový český rekord (největší pěvecký sbor v ostravském autobuse). Nápad to byl sice trochu blaznivý, ale tito mladí lidé jsou zvyklí na nezvyklé věci.

O Thajkách se říká, že jsou milé a submisivní. Blbost! Tuhle fámu mohl vypustit jen někdo, kdo nikdy nebyl na tradiční thajské masáži. Od pátku jsem přesvědčená, že thajská masáž patří mezi bojové sporty, a zdály se mi už dva sny, ve kterých figurovala sadistická thajská masérka. Ještě v pátek odpoledne jsem si naivně myslela, že snáším dobře fyzickou bolest. V zimě mi k narozeninám kolegové z kanceláře darovali poukázku na 60 minut tradiční thajské masáže. Moje prohlášení, že jsem nikdy na thajské masáži nebyla, vzbudilo v kanceláři zlomyslné veselí (už to mě mělo varovat). Jediná informace o thajské masáži, ke které jsem se probádala, byla jakási spojitost s akupresurou, tedy stimulací citlivých bodů na těle. No bóže! Táta se v mých dvanácti začal fanaticky zajímat o východní medicínu a používal mě několik měsíců jako laboratorní pokusné médium. Zabodával do mě malé jehličky a nadšeně si zapisoval každý můj srdceryvný výkřik. Mě nějaká thajská srandička nemůže složit, říkala jsem si naivně.

Na počátku listopadu, přesně 6. 11. 2009 proběhl v zasedací místnosti na ústředí YMCA v ČR v Praze další z řady vzdělávacích seminářů pro zaměstnance a dobrovolníky YMCA, tentokrát na téma komunikace s médii a veřejností, se zaměřením na vizuální podobu prezentace naší organizace (plakáty, pozvánky, weby apod.).

Internetový časopis Nekultura.cz existuje už přes tři roky a vznikl, aby čtenářům nabídl něco, co tehdy chybělo a dosud ve velkém měřítku chybí – reflexe umělecky kvalitních děl, kterým není věnována patřičná pozornost. Redakce časopisu tvoří zejména začínající žurnalisté a umělečtí kritici – studenti vysokých, ale také středních škol. V redakčním týmu však dlouhodobě působí také starší redaktoři, kterým Nekultura poskytuje prostor pro jejich práci, neboť tištěná média jsou omezována čteností a počtem řádků textu. V červenci tak vyšel například rozhovor s dlouholetým brněnským divadelním hasičem, jiné odborné časopisy nebo deníky by o něj zájem neměly.

Češi stále častěji nakupují v zemích Evropské unie. Hledají nízké ceny a kvalitnější výrobky i služby za hranicemi České republiky, například pomocí internetu. Ale co když přitom narazí? Co když se zahraniční prodejce ukáže být nepoctivým, upírá spotřebiteli jeho práva, nechce například vyřídit jeho reklamaci či vrátit zálohu, a situace se už zdá beznadějnou? Pomoci může Evropské spotřebitelské centrum (ESC), jehož právníci bezplatně řeší přeshraniční spotřebitelské stížnosti.