aneb dobře utajená pozvánka

Neumím tancovat. Nikdy jsem to neuměla a vzhledem ke svému věku mohu s velkou dávkou jistoty konstatovat, že to asi nikdy umět nebudu. Tedy, ne že bych se nesnažila.

Mé pokusy v oblasti rytmiky, moderních tanců i klasického baletu již spolehlivě vydeptaly nejednu paní učitelku. Ani litry nervů a potu však sladké plody nepřinesly a já i nadále neumím tancovat.


Právě proto mi přijde až neuvěřitelné, že jsem nakonec našla kuráž na to, dojít v úterý večer do ceilí clubu, který funguje jako součást irského souboru Démáirt. Lví podíl na tom bezpochyby měla fantastická a zcela neopakovatelná atmosféra skotských plesů, na které jsem nevydržela čekat dalšího půl roku a chtěla je prožívat každé úterý. Stalo se – a nejen to! Šťastným řízením osudu jsem se totiž dostala mezi nejlepší lidi v Brně, kteří tanec opravdu dokážou dělat jen pro radost, aniž by aspirovali na medaile, účast na vystoupeních či aspoň vyšší taneční třídu.

Jako odpočinek v náročném týdnu jsem si nemohla přát lepší zábavu a jako záštitu ve složitém světě lepší kolektiv. Pod režijní taktovkou usměvavé a energií a nápady sršící Katky Báňové se zde každý týden schází různorodá skupina lidí, která se věnuje tancům od Irska přes Skotsko, Bretaň až po Anglii. Kromě tréninků jsou výsledkem i nejrůznější plesy, tancovačky nebo pikniky. Každý je zde vítán, každý je přínosem a každý má možnost něco se naučit. Výhodou pro někdy utahané pracující (nebo i studenty) taky je, že můžete chodit i nepravidelně. Pointou úterního ceilí clubu totiž není potěšit oko diváka, ale potěšit sebe.

Takže, pokud někdy v úterý po sedmé najdete čas, určitě zamiřte do klubovny YMCA Brno. Čeká vás tu usměvavý Luděk, zkušená Anička, krásné Markéty, charismatický Martin, černá ovce Sheila – nejlepší tanečník a příslovečný maskot celého klubu, a tanec, který vám zvedne náladu. A to vůbec není málo.

Jitka Cíhová, YMCA Brno, foto: archiv autorky