1/2008

Skřítek krajánek v Banátu

Vydáno dne 27. 05. 2008 (2840 přečtení)
V lednu 2008 jsme pokračovali návštěvou Banátu v našem projektu skřítek Krajánek. Odjeli jsme do vesničky Eibentál v Rumunsku ke krajanům, kde jsme již v listopadu 2007 započali ve školení žen do textilní tvorby hraček a dekoračních předmětů.

Během naší první návštěvy jsme se snažili eibentálským ženám ukázat, jaké jsou možnosti šití textilních hraček vycházejících z filozofie waldorfských panenek, plněných ovčí vlnou a bylinkami.



V lednu, při naší druhé návštěvě, jsme maminkám z Eibentálu přivezli další elektrický šicí stroj a nové materiály na výrobu, jako je filc, ovčí rouno, jehly, úplety a nitě. Byli jsme rozhodnutí zejména doladit nedostatky při šití, ukázat nové střihy a vyzkoušet je.

Také jsme chtěli začít s výrobou textilních maňásků. Tentokrát se k nám přidaly ještě i jiné maminky, které si chtěly vyzkoušet, jak se takové hračky šijí, a hlavně je zajímala filcovací jehla. Tím, že lektorka od nás přijela z důvodu chřipkové epidemie v lednu jen jedna, měla se co ohánět. Pobyt byl ale moc příjemný, navzdory tomu, že si paní zima s námi hrála jarní hry.

V Eibentále se majestátně tyčily u cesty kupy sněhu jako důkaz zimy, aby daly najevo, že si máme vážit bezproblémového příjezdu. I sněženky jsme v mrazivém lednu zahlédli. Ty nám pak byly nádhernou inspirací. Pánové, kteří s námi jeli, se věnovali řezbářské činnosti s místním stolařem Jendou Jágrem. S pomocí výtvarníka Vlasty Dvořáka, který se věnuje práci se dřevem spoustu let, vymysleli letadla, která Jeník bude vyrábět na prodej.

Stolař Jenda Jágr umí udělat i tradiční kolovrat na předení vlny, jeho výrobky jsme již do Čech dopravili při minulé cestě. Momentálně budou tři kolovraty sloužit dětem v brněnské waldorfské škole.

Místní škole jsme také předali dárky z Čech, Ymca Brno zajistila vybavení do výtvarné dílničky – voskové bločky, lepidla pro ubrouskovou techniku, barvy atd., časopis Tvořivý Amos a pak spoustu nápadů v knížkách a časopisech, které poslala eibentálským dětem.Za všechno moc děkují a byli opravdu rádi, protože o nové nápady je v Rumunsku velká nouze.

V Eibentále jsme setvali 5 dnů. Pak jsme měli v plánu ještě navštívit Rovensko a domluvit tam pobyt dětí 9.W z Brna, kteří zde hodlají strávit svou letošní školu v přírodě.

Po cestě na Rovensko jsme se ještě stihli stavit v muzeu v rumunském městě Drobeta, kde jsou vystaveny památky ještě z doby Římanů , kteří nechali vystavět úžasný most přes Dunaj s vysokou pozorovací věží. Poloha muzea je velmi zajímavá, leží přímo u přehrady Železná vrata. Mimo římských památek jsme mohli spatřit folklorní předměty z rumunských vesnic, kroje, vyřezávané truhly, nářadí, obrazy rumunských vladyků. Všem doporučujeme. Poté, co jsme Drobetu opustili jsme se vydali směrem na Rovensko, ještě s malou zastávkou v Baile herculaneum – termálních lázních. Po náročném 5-ti denním šití od rána do večera jsme si malý relax jistě zasloužili.

Lázně nejsou ale standardní tak, jak je u nás zvykem. Městečko na vás sice dýchne atmosférou zašlé slávy, avšak rozbitá okna koloniálních hotýlků dávají poznat, že se jedná o slávu již dávno minulou. Snad jsou ještě v provozu nové komplexy budov, ale my jsme smočili svá prochladlá těla v kádích určených pro veřejnost na kraji lesíka u řeky Čerňavy. Zážitek byl silný. Kádě sice nebudili přílišnou důvěru svým zašlým betonovým vzhledem, ale voda byla teplá a čistá a minerální. Jistojistě.

Po té jsme směřovali na Rovensko, které je vzdáleno od Eibentálu asi 150 km, ale cesta tam trvá něco kolem 6 hodin. Měli jsme před sebou ještě tak 60 km. A navíc nás čekalo stoupání do výšky 600 m. n. po lesní cestě. Obavy se naplnily. Po cestě začalo pršet a když jsme dojeli na rozcestí pod Rovensko, bylo nám jasné, že se nevyhneme ani sněhu. Po několika desítkách metrů se déšť změnil ve sněhovou vánici a my jeli jako průkopníci ve dvaceti centimetrech nového prašanu jediní, kteří si troufli zdolat 12 km do kopce do nejzapadlejší české vesničky. V úplném sibiřském tichu jsme dorazili do hor, již nám zbývalo posledních 200 metrů, které naše auto odmítlo vyjet. No nic, museli jsme tlačit.

Odměna však byla náramná, na Rovensku sice již byla tma, ale pocit zdolání těžké cesty a nádherná ladovská hospůdka nám vynahradili veškeré újmy.

Po přespání jsme za slunečného dne nafotili ještě spoustu fotek, pohovořili s místními a navštívili školu.Večer jsme vydali nazpátek domů, do Brna.

Opět vzpomínáme a těšíme se na květen, kdy do Banátu zas vyrazíme.

Budeme pokračovat v lektorování, některé typy panenek jsme ještě nezačali šít a také vylepšovat již započaté věci.

Lucie Jakubů, YMCA Brno

[.. Celý článek | Autor: externí .. ]
[..Pošli e-mail | Vytisknout článek ..]