(srpen 2002) Léto se nám přehnalo rychlostí sobě vlastní a navrch přidalo ukázku toho, co všechno příroda v tak krásném období dovede.

Když jsem se v průběhu záplav nemohl dostat z jižních Čech do Prahy, mohl jsem pouze pomocí telefonu zjišťovat, co všechno voda naší YMCA způsobila. Někteří museli evakuovat tábory. Na naší táborové základně na Vlčici zase jindřichohradečtí čekali, jestli se voda ještě zvedne a zaplaví je. Nezvedla se, nezaplavila. A tak jsem měl při všech rozhovorech s ymkaři čím dál větší pocit vděčnosti, že přes obrovský rozsah katastrofy, YMCA z toho všeho „vyplula“ téměř beze škod. Naopak ymkaři z různých míst naší republiky se zcela samozřejmě pustili do pomoci v zatopených místech. Zapojili se naši členové ze zaplavených oblastí, z míst, kde povodeň zažili před pěti lety a také všichni ostatní. Nebylo vlastně co organizovat, všichni okamžitě věděli, co mají dělat. Chci vám všem poděkovat za připravenost, ochotu a také za to, jak jste svým jednáním věrní dobrému jménu YMCA. Štěpán