Sportovní všeuměl, který prospěl Československu
* 18.1.1874 Zachotín – † 10.8.1955 Los Angeles


Stará vlast a nová Československá republika se na Josefa Amose Pipala, kouče amerického sportovního instruktora, pedagoga a trenéra atletiky, amerického fotbalu a basketbalu obrátila ústy vedoucího českých atletů M. J. Horáčka (tajemník Československé sportovní obce, pozn. autorů) na tzv. Pershingově olympiádě armád Dohody v Paříži v červnu 1919. Rozhodlo, že byl původem Čech, sám v mládí závodil a znal gymnastiku i cvičení ve volné přírodě. Navíc měl bohaté zkušenosti z různých univerzit. 1)

Iniciátorem pozvání k výchově a vzdělávání vojenských instruktorů nově vzniklé demokratické armády byl přednosta odboru pro tělesnou výchovu národa Ministerstva národní obrany a současně náčelník oddělení České obce sokolské dr. Jindřich Vaníček. 2) A byla to mimořádně skvělá volba, která přinesla mnoho podnětů pro všechny. Od vojáků, přes skauty, sokoly až po Ymku, od atletů, přes basketbalisty, volejbalisty až po baseballisty.

Do Prahy přichází J. A. Pipal v srpnu 1919 už také jako tělovýchovný ředitel YMCA 3), která sportovní rozvoj finančně i organizačně podporuje, pořádá od 1. září dva šestitýdenní kurzy v Praze, kterých se zúčastnili vojenští instruktoři z posádek celé republiky. Ti přespávali v kasárnách na Pohořelci a výcvik probíhal ve Strakově akademii a také na hřišti Slavie na Letné. Základem takových kurzů byla především atletika, jako doplněk výcviku a zpestření se hrály tzv. americké hry, tedy basketbal, volejbal a pushball.

Právě s druhým kurzem je spojeno historicky první utkání na koše a desky u nás. Začátkem prosince 2019 uspořádala YMCA na počest 42 absolventů Pipalova kurzu banket v Obecním domě, kde frekventanti svému učiteli poděkovali a věnovali mu uměleckou plaketu. 4) Ve středu 14. prosince 2019 zorganizoval Pipal v žižkovské sokolovně na dnešní Koněvově, tehdy Poděbradově ulici od půl deváté večer přehlídku pro veřejnost. Čerství absolventi jeho II. kurzu předvedli příchozím i přítomným atletům obou pražských „S“ základní lehkoatletická cvičení a v poslední části i ukázky tzv. amerických her, tedy i basketbalu.5)

K rychlejšímu rozšíření amerických her, v našem zahraničním vojsku tak oblíbených, uspořádány byly tři kursy amerických her a to v Praze, v Brně a v Žilině za vedení kapitána amerických vojsk Joe Machotky, veškeré hry byly sebrány a uveřejněny z části jako příklady v časopise „Bratrství“, později byly vydány jako samostatná knížka — příručka ve vydavatelství Heller.

To je ovšem jenom začátek Pipalových aktivit. Se zdánlivě nevyčerpatelnou energií a spolupracovníky, kterými byli zejména kapitán amerických vojsk Josef František Machotka, A.W. Chez-Číž, významní pracovníci YMCA L. W Riess, F. M. Marek a Josef „Joe“ First, organizuje a financuje kurzy amerických her, přednášky, atletické závody. Díky němu začali s atletikou v Uherském hradišti, Prostějově, zavedl zimní přípravu a získal pro ni 12 jízdáren mimo Prahu. Je pověřen přípravou atletů k prvnímu vystoupení samostatné československé výpravy na Olympijských hrách v Antverpách 1920. 6)

Koníčkem J. A.Pipala byly krosy. Hned v lednu 1920 byl jmenován vrchním rozhodčím Novoročního přespolního běhu závodu Vinohrady-Žižkov-Strašnice-Vinohrady na 7,5 kilometru. V květnu stejného roku byl hlavním organizátorem i rozhodčím 24. ročníku závodu Běchovice – Praha, který obzvlášť obdivoval. Možná proto, ještě šest let po té, co definitivně opustil Prahu, nechal při 30. ročníku pro pokořitele tehdejšího rekordu vyrobit medaili z ryzího zlata. 7)

Začátkem února vystoupil na II. sjezdu sportovních instruktorů v sále České techniky na Karlově náměstí. Přítomen byl sice předseda olympijského výboru prof. Guth-Jarkovský, ale hlavní referát o přípravě na olympiádu, systematickém tréninku a výběru reprezentantů. 8) Následně jel do Vídně nakoupit běžecké tretry a tyče na skok, pak hned přednášel v Bratislavě a Košicích, kde druhý den organizoval přespolní běh. Další měsíc měl dvě přednášky v Českých Budějovicích a na Hluboké o americké tělesné výchově. Jako účastník kongresu Mezinárodní atletické federace se postaral o přijetí Československa do IAAF 9)

V létě 1920 přichází jeden z vrcholů jeho práce u nás, Nejprve se se svou skupinou vystupuje mezi 50 000 cvičícími na VII. Všesokolském sletu v Praze na Letné. Po jeho skončení uspořádal ve stanovém táboře na Letné soustředění pro 26 atletů, jehož výsledkem bylo překonání deseti československých rekordů a 12 závodníků se kvalifikovalo na OH. Výsledky atletů ale pak v olympijských Antverpách nebyly takové, jak se očekávalo. 10)

Smlouva s Ministerstvem národní obrany J. A. Pipalovi po roce skončila a v listopadu 1920 Československo opustil. Ještě jednou se do Prahy vrátil v únoru 1921, znovu byl hlavním rozhodčím Běchovic, byl na valné hromadě Československé atletické unie, ale ani v ní, ani ve vysokoškolském sportu pro něj nebylo místo. J. A. Pipal definitivně odjel z Československa z Wilsonova nádraží v úterý 5. července 1921 ve dvě hodiny odpoledne a zaznamenala to většina největších deníků. Lidový deník Večer na poslední straně doslova napsal, že: „..odjíždí vynikající sportovec, muž, jenž se velice zasloužil o naši tělesnou výchovu…za dva roky svého působení u nás vykonal obrovský kus práce a my si uvědomíme až po jeho odjezdu míry ztráty, kterou jeho odchodem utrpíme.“ 11) O tři roky později, tedy v březnu 1924 si minimálně redaktoři listu Československá samostatnost uvědomili, o koho sportovní obec v Československu přišla, a zveřejnili návrh na jeho angažování v ČAAU, k tomu už ale nedošlo.12) Na Occidental College v Los Angeles J. A. Pipal působil do svých 72 let. Našim atletům pomáhal při OH 1932 a naposledy se s některými z nich setkal na OH 1948 v Londýně. 13)

Stručný životopis
J. A Pipal se sice narodil v obci Zachotín nedaleko Pelhřimova, ale rodiče Josef Pípal a Kateřina (roz. Dubová) s ním po deseti měsících emigrovali do New Yorku. Jeho otec zakrátko zemřel a Pipal s matkou žili následující desetiletí na rodinné farmě ve Wiskonsinu.Pipal se původně chtěl stát knězem, ale jeho největší vášní se stali sporty. Studoval například na renomované Yale University a na chicagské univerzite sa vzdělával pod vedením slavného trénera amerického fotbalu Amose A. Stagga, který hrával také basket a nastoupil ve vůbec prvním basketbalovém utkání, které viděli diváci. Pipal sám hrál americký fotbal, který pak více než 40 let trénoval. Medaili za zásluhy ovšem získal i v atletice. Učitel na univerzitách v Nebrasce, Pensylvánii, Jižní Dakotě, kde trénoval i basketbalový tým, Kalifornii a Oregonu. Byl aktivní v krajanském hnutí, v jeho časopise Pokrok západu z května 1905 např. najdeme zmínku o jeho přednášce pro krajany na téma „ Jak lze mladému lidu získat sílu tělesnou i duševní, potřebnou a vyžadovanou nynějším věkem.“ Po příchodu z Československa žil v Kalifornii, konkrétně v Los Angeles, kde ve věku 81 roků v létě 1955 zemřel na infarkt.

Jakub Bažant a Lukáš Kuba, foto: archiv YMCA

1) Jirka, Jan. Sto let královny. Česká atletika. Praha, 1997, s. 141
2) Československá armáda v prvém desetiletí republiky. Praha: [s. n.], 1928, s. 24. Dostupné také z: http://www. digitalniknihovna.cz/dsmo/uuid/uuid:36cc8bba-aec0-11ea-84ee-001b63bd97ba
3) Tlustý, Tomáš. Budování národních organizací YMCA v Československu a Polsku. Rozvoj tělesné kultury v letech 1918 – 1939. Univerzita Karlova 2017, s. 101
4) Národní politika, datum vydání 17. 12. 2019, roč. 59, č. 286, s. 2
5) Národní politika, datum vydání 17. 12. 2019, roč. 59, č. 289, s. 2
6) Jirka, Jan. Sto let královny, Česká atletika. Praha, 1997, s. 142
7) Tribuna, datum vydání 9. 4. 1927, roč. 9, č. 84, s. 6,
8) Tribuna, datum vydání 3. 2. 1920, roč. 2, č. 29, s. 3,
9) Jirka, Jan. Sto let královny, Česká atletika. Praha, 1997, s. 142
10) Tamtéž
11) Večer, lidový deník, datum vydání 5. 7.1921, roč. 8, č. 149, s. 8
12) Večer, lidový deník, datum vydání 7. 3. 1924, roč. 11, č. 56, s. 4,
13) Jirka, Jan. Sto let královny, Česká atletika. Praha, 1997, s. 142